Náš báječnej povinnej příběh

May 08, 2011



...aneb hrátky s písničkou...


Hledal jsem lásku, tady i tam a nevěděl vůbec jak blízko ji mám. Už krok můj se krátil, já ztrácel jsem dech. Dál žila stejně v mých snech. Řek jsem si nepůjdu dál, raděj to vzdám. Chtěl jsem se naučit žít, úplně sám. A pak si přišla ty, jednoho rána....láska nehledaná, nezvaná.Teď tady stojíš a já nevím co říct, že jsem ti chtěl možná dát o hodně víc. Přišla jsi z nenadání jednoho rána....láska nehledaná, nezvaná.

*****
Diagnoza láska nejvyšší druh bláznovství, promarněná částka, vymyšlené království. Jak to, že mě právě děje se ten hloupý děj? Je to jako závěj, zapadám co nejhlouběj...jěště se mi směj!
Jsem jak loďka v bouři bez kormidla zmítaná, ty jen oči mhnouříš, nejsem asi vítaná. Stožár už se láme, už jsou jenom třísky z něj. Proč se objímáme, když pro tebe nejsem nej? Jsi zlej, jěště se mi směj!
Byl to výstřel do neznáma co právem minul cíl. Proč se nechovám jak dáma? To ty si způsobil. Chci říct tak se měj a říkám chtěj. Diagnoza láska nejvyšší druh šílenství. Maximální sázka na nemožné vítězství. Je to závrať, síla, je to sladká beznaděj. Hlavně trapná mýlka, když mě nemáš nejraděj, tak měj...jěště se mi směj!
*****
Sázím na tvůj pohled, na ten zázrak zázraků. Na tvé slovo, slovo bleskem do mraků.

Tak ti tady opakuju dál, co bych si tak asi nejvíc přál. Tady máš ten svět náš a v něm snad rozpoznáš, že sázím na tvůj úsměv, na tvá ústa na tvůj stín. Sázím na tvou chůzi, na tvůj účes, vše co vím! Sázím na tvé dlaně, na tvůj vítr do vlasů...
*****
Nechci být sluncem na tvých víčkách, hudbou co příliš neladí. Prý že si romantik a snílek a co mi všechno můžeš dát. Inzerát značky něžné chvíle, ten já jsem četla tisíckrát. Zpívals pro mě píseň krásnou, mám prý oči otevřít a tvou láskou žít. Znám ta slůvka která váznou, zvlášt pravdu když máš říct. Co je s láskou v nás dvou, víš už nebude víc. Tak jen bez dojetí, rozdělím ted nás. Na co žít v údolí včel? Pár hádek láska a spád, když se dávám celá, tak chci aby brát někdo chtěl.
*****
Říkaly mi košem kátil, my ji známe líp. Já se jen smál. Slíbil jsem jí, že se vrátím, umím plnit slib. Tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dveří, pusť mě dál! Říkaly že mám tě hlídat. To mi nesvědčí. Co bych se bál? Dřív jsem lásky střídal. Ty jsi nejlepší, tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dvěří pusť mě dál!
*****
Za každou chvíli s tebou platím víc, než se ti může zdát. A z jedné nekonečné lásky, mín než málo náhle zbýva. Proč vůbec do očí mi tvrdíš, vážně tě mám hrozně rád. Už nikdy nebudeš kým si býval, už ti neuvěřím. Nejsme pro sebe vším, nejsme světlo a stín, nejsme úspěšný krásný pár. Řekni co pro mě máš, čas jak děravý plášt, to nejsi ty co mě ráno vítá. Jak z velké dálky mi dávno zní, ta slůvka neskutečná, hra nebezpečná...poslední. Nejsme pro sebe vším, nejsme oheň a dým, nejsme sehraný tým, jak víš! Tvůj hlas mě nepřesvědčí, proč mluvíš jinou řečí, proč ve tvých očích tak málo čítám. Jsme síly opačných polů lásky, čas právě uzavřel výhry, sázky. Slova jsou zbytečná, hra nebezpečná.....k čertu s ní!
*****
Dělat že jeden zlý je, i když vlak zastaví. Výčitky ukryjem, jsme k sobě laskaví. Odvahu nenajdem udělat prostě čáru. Jen kamarádům dávno pláčem v báru. Co s tím, řekni co s tím...Dělat že jeden zlý je, když láska bláznivá jak dravci z voliér umírá zaživa. Však přesto slyším zas jak říkám, těš se příště. Nevím proč vzpomínek se držíme jak klíště. Co s tím, řekni co s tím... Náš baječněj povinnej příběh, dál pojíždí po slepých kolejích. Náš báječnej povinnej příběh. Dělat že jeden zlý je, už jenom ze zvyku. Sčítáme prémie, škrtáme lyriku. A kdekdo kolem ví, že vypadly jsme z rolí. Zůstat či odejít to rozhodnutí bolí.  Co s tím řekni co s tím... Náš báječnej povinnej příběh.


You Might Also Like

0 komentářů

Featured post

        This very simple begginer pattern with 2,5 hook and Scheepjes Catona cotton yarn.

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe