Napravený Casanova
May 20, 2011
Po dlouhé době jsem se sešla s klučinou, kterého jsem za poslední roky považovala nepochybně za největšího Casanovu dnešní doby. Co mělo sukni toho se zmocnil. To se ani jinak říct nedá. Všem slečnám říkal důvěrně kamarádky a průběžně to prokládal minimálně dvěma přitelkyněma, které mu dělaly patřičné dusno což dodávalo jeho avantýrám ten správný drajv. Hnací mmotor. Vždycky se taky strašně dušoval, že vlastně nedělá nic špatnýho a jakej on je chudáček když chce obšťastnit všechny ty slečny a jim se nelíbí, že je tak štědrý. Samozřejmě, že všem okolo bylo dřív nebo později jasný jak to má nastavený a každá slečna se ho z pro mě nepochopitelnýho důvodu snažila urvat jen pro sebe. Žádné se to ovšem nepodařilo...až do teď.
Sedáme si do jedné zastrčené kavárničky (děsnej pajzl jsem teda vybrala, ale nevadí) a těším se na hromadu více či méně dramatických historek milostných šachovnic, proložených komickými vyvrcholeními, kterými jsou naše rozhovory většinou prošpikovaný, ale to co přichází mě sebere kyslík z plic.Tak tenhleten magnet na ženský sedí naproti mě u stolku, usrkává cappuchino a překotně mi vypráví o tom jak v tom lítá. Jenže ne v avantýrách jak zcela předvídatelně očekávám, nýbrž v lásce! Jak si vždycky myslel že bude jen on sám a užívat si a pak mu došlo že by se taky v padesáti mohl probrat ve svém luxusním bytě a být úplně sám. To ho vyděsilo. A tak přehodnotil situaci, vzal si domů slečnu které vyklopil celou svou minulost s tím, že když už všechno ví nebude jí muset lhát a kličkovat, bát se co se jí odkud donese a vtiskl jí do ruky klíč od bytu s tím že od teď už jen seká latinu.
Pobaveně přikyvuju. Jo znám.
„Tak říkám, že si nechci povídat, ale relaxovat, tak ať mi namasíruje záda a pak jsem vypadl. Byl jsem na sebe pyšnej to jako jo, ale teď si nadávám co jsem za vola byla fakt krásná. Ale ne nemůžu, změnil jsem se. Když jsem se rozešel se svou přítelkyní kvůli té své slečně, víš, tak ji miluju a nechci to pokazit.” Na další masáž poslal místo sebe kámoše.
Do tohoto monologu střídavě telefonoval nebo datloval esemesky své „lásce” a já jsem jen valila bulvy. Sice moc nevěřím, že by se lidi zásadově měnily a když jsem ho tak poslouchala bylo patrné že sám se sebou bojuje. Ale bojuje pro dobrou věc a určitě se snaží i když to celé působilo krapet křečovitě. Možná jde jen o dočasné poblouznění smyslů a nesmyslů, ale bylo to opravdu roztomilé. Moc mu přeju aby mu to vyšlo. A mám z něj radost. Upřímnou. Prej se uvidíme zase za rok na mé svatbě. Tím mě pobavil.
Říkám, „jestli se oženíš TY, pak už je opravdu všechno možný, ale jak víš, já na tohle moc nejsem.”
Spiklenecky na mě mrknul.
"Ty jsi byla vždycky nejvíc vpohodě."
"Jo, to určitě." Na moment se mi promítmou ty probulený noci, vynervovaný odvolaný schůzky, provztekaný kafata s kámoškama, ale před ním jsem byla vždycky děsně cool. A tohle je zpětná odměna. Vidět největšího lamače dívčích srdcí polapeného do amorovových sítí tak silně, až mi bylo líto, že takhle nikdo nevyšiluje kvůli mě. Jako by mi četl myšlenky políbí mě na tvář a jěště než se rozejdeme zašeptá.
„Poznáš to, až to přijde, uvidíš. I když to nebude vždycky snadný a podle tvých představ, poznáš, že je to pro Tebe to pravý. A vykašli se na to co si myslí druzí, je to tvůj život a ty si zasloužíš bejt šťastná. A jestli chlap tvrdí že tě miluje, tak mu to věř. Je to tak snadný.” Oplatím mu úsměv, nic naplat, prostě to s ženskejma umí. Samozřejmě to jako správnej chlap hned zazdí hláškou, "Kdyby ti to přeci jen nevyšlo, tak mi klidně brnkni. Tobě se neříká ne. Možná bych měl na tu masáž přeci jen zase zajít.” zapolemizuje nakonec. Jakoby měl strach že ztrácí své nepolapitelné kouzlo.
„Ne, to bys rozhodně neměl!” kárám ho naoko.
„Tak jem tě rád viděl princezno.”
„I já, i já.”
A tak si dali rendezvous dvě nejnevázanější duše toho času oba zadaní, aby si zatančily slovní valčík svých napravených Casanovských životů s nadějí, že i oni potkaly ve světě pro sebe tu svou pravou lásku.
0 komentářů