°Prague Princess Photography: November 2010

Abych byla kreativně činná potřebuju depku.

Tak to prostě je, pokud jsem v relativní duševní a tělesné pohodě nic kloudnýho ze mě nevypadne. Potřebuju drama a je úplně jedno jestli skutečné nebo fiktivní. Naštěstí se nemusím zas tak moc snažit, ono je spousta jedinců kolem mne, kteří se postarají o to, aby bylo dusno ať s tím mám cokliv společného či nikoliv, že? Prostě jsem na ráně tak to schytám. Za průšvih považuju fakt, že to se mnou vůbec nic nedělá. Dřív jsem si brala všechno děsně osobně. Stačila malá narážka, která ani nemusela být mířena na mou osobu a já se hroutila, přetvářela k danému obrazu, modifikovala a teď? Nic. Asi mám teď sebevědomější nové JÁ, nebo co.

Za příkladnou ukázku svého sebevědomého JÁ považuji zážitek z minulého týdne kdy žena (jako já) sedící před svým děsně sexy mladším italským milencem spráskne na posezení dvoupatrovou čokoládovou bombošku a na jeho nepředstíraně vyjevenej výraz ve tváři ( asi předtím neviděl ženskou jíst, či co) a nesmělou poznámku, že mi možná doktor neměl říkat, že můžu jíst ÚPLNĚ VŠECHNO! se nezačne má maličkost hroutit, panikařit a neběží do ledničky pro odtučněnej jogurt (kterej by tam stejně nenašla) ani se nezačne nenápadně prohlížet kde má jakej faldík a jak ho z jeho úhlu pohledu zamaskovat, protože proč by to říkal kdyby si nemyslel že jsem tlustá, žejo? (tak by ale přemejšlelo mý starý JÁ). Ne tak takhle ne, naopak, políbit a s úsměvem na rtech bombošku dorazit a jeho pak ~~vyrazit~~ vyprovodit;-)

Na což navazuje to, že pokud vyprovázíte mužského alfa samce ze svého bytu ve dvě ráno v župánku a namlouváte si jak se to dá zakamuflážovat jaká jste starostlivá ženuška která se loučí s mužíčkem než vyrazí na noční šichtu, tak to vám vydrží jen do chvíle než u vedlejšího vchodu spatříte zrcadlově ten samý obráz! Bílý župan, chlápek líbající ženu na tvář a přistavené taxi, ve dvě ráno. Ne ne, to se okecat fakt nedá. Mé nové JÁ se ale opět nehroutí nad faktem co si o mě sousedi asi tak pomyslí... naopak pokrčí rameny a vymění si s ženou chápající úsměv. Alespoň sousedi vědí že taky vedu sexuální život i kdyby šlo jen o tu bombošku. A když to vědí moji sousedi můžu o tom veřejně psát protože to tím pádem ví půlka Prahy! Ha!

Posledním příkladem byla nedávná online webová komunikace s mým známým. Testuju webku jestli fachá. Ukáže se že fachá. Dotyčnému se vyjeví obraz Marťi ládující se brambůrkama. Tak snažila jsem se u toho vypadat svůdně pravda, ale schválně zkuste si to, moc to nejde:-)

Ptá se mě co to jím.
„Brambůrky,” odpovídám.
Pak se po mě dožaduje nějaké akce, když už na mě musí teda koukat. Oponuju, že jako nevím co bych měla předvádět. Načež jsem obeznámena s tím, že dívky před webkou většinou tančí a svůdně se zbavují svých svršků. Ta představa mě pobaví, nicméně odmítám s tím, že do tak malého okýnka od webky se prostě celá nevejdu.

„Tak se přestaň cpát těma brambůrkama!” bafne na mě.

Hroutím se se smíchem na podlahu. Mé staré já by se ho určitě snažilo přesvědčit a to názorně, že i přesto, že se cpu takovými karbohydráty tak si nezadám s kdejakou vlnící se radobysexbombičkou. Ale mé nové JÁ na to prdí. Ať si každej myslí co chce, já jsem já a jsem se sebou spokojená a pokud se to nějakýmu chlapovi nezdá ať si najde takovou, která bude dělat co mu na očích/kalhotech uvidí....já si sebe totiž patřičně užívám a kdyby nebyli chlapi čitelný jak ranní Blesk, mohly by taky ;-)

Takže to vidíte, když už mě do depky nedostávaj ani chlapy tak já už nevím co teda :-D

No komentářů

, by Marti Vodrážková