Po dlouhé době jsem se sešla s klučinou, kterého jsem za poslední roky považovala nepochybně za největšího Casanovu dnešní doby. Co mělo sukni toho se zmocnil. To se ani jinak říct nedá. Všem slečnám říkal důvěrně kamarádky a průběžně to prokládal minimálně dvěma přitelkyněma, které mu dělaly patřičné dusno což dodávalo jeho avantýrám ten správný drajv. Hnací mmotor. Vždycky se taky strašně dušoval, že vlastně nedělá nic špatnýho a jakej on je chudáček když chce obšťastnit všechny ty slečny a jim se nelíbí, že je tak štědrý. Samozřejmě, že všem okolo bylo dřív nebo později jasný jak to má nastavený a každá slečna se ho z pro mě nepochopitelnýho důvodu snažila urvat jen pro sebe. Žádné se to ovšem nepodařilo...až do teď.
Sedáme si do jedné zastrčené kavárničky (děsnej pajzl jsem teda vybrala, ale nevadí) a těším se na hromadu více či méně dramatických historek milostných šachovnic, proložených komickými vyvrcholeními, kterými jsou naše rozhovory většinou prošpikovaný, ale to co přichází mě sebere kyslík z plic.Tak tenhleten magnet na ženský sedí naproti mě u stolku, usrkává cappuchino a překotně mi vypráví o tom jak v tom lítá. Jenže ne v avantýrách jak zcela předvídatelně očekávám, nýbrž v lásce! Jak si vždycky myslel že bude jen on sám a užívat si a pak mu došlo že by se taky v padesáti mohl probrat ve svém luxusním bytě a být úplně sám. To ho vyděsilo. A tak přehodnotil situaci, vzal si domů slečnu které vyklopil celou svou minulost s tím, že když už všechno ví nebude jí muset lhát a kličkovat, bát se co se jí odkud donese a vtiskl jí do ruky klíč od bytu s tím že od teď už jen seká latinu.
Pobaveně přikyvuju. Jo znám.
„Tak říkám, že si nechci povídat, ale relaxovat, tak ať mi namasíruje záda a pak jsem vypadl. Byl jsem na sebe pyšnej to jako jo, ale teď si nadávám co jsem za vola byla fakt krásná. Ale ne nemůžu, změnil jsem se. Když jsem se rozešel se svou přítelkyní kvůli té své slečně, víš, tak ji miluju a nechci to pokazit.” Na další masáž poslal místo sebe kámoše.
Do tohoto monologu střídavě telefonoval nebo datloval esemesky své „lásce” a já jsem jen valila bulvy. Sice moc nevěřím, že by se lidi zásadově měnily a když jsem ho tak poslouchala bylo patrné že sám se sebou bojuje. Ale bojuje pro dobrou věc a určitě se snaží i když to celé působilo krapet křečovitě. Možná jde jen o dočasné poblouznění smyslů a nesmyslů, ale bylo to opravdu roztomilé. Moc mu přeju aby mu to vyšlo. A mám z něj radost. Upřímnou. Prej se uvidíme zase za rok na mé svatbě. Tím mě pobavil.
Říkám, „jestli se oženíš TY, pak už je opravdu všechno možný, ale jak víš, já na tohle moc nejsem.”
Spiklenecky na mě mrknul.
"Ty jsi byla vždycky nejvíc vpohodě."
"Jo, to určitě." Na moment se mi promítmou ty probulený noci, vynervovaný odvolaný schůzky, provztekaný kafata s kámoškama, ale před ním jsem byla vždycky děsně cool. A tohle je zpětná odměna. Vidět největšího lamače dívčích srdcí polapeného do amorovových sítí tak silně, až mi bylo líto, že takhle nikdo nevyšiluje kvůli mě. Jako by mi četl myšlenky políbí mě na tvář a jěště než se rozejdeme zašeptá.
„Poznáš to, až to přijde, uvidíš. I když to nebude vždycky snadný a podle tvých představ, poznáš, že je to pro Tebe to pravý. A vykašli se na to co si myslí druzí, je to tvůj život a ty si zasloužíš bejt šťastná. A jestli chlap tvrdí že tě miluje, tak mu to věř. Je to tak snadný.” Oplatím mu úsměv, nic naplat, prostě to s ženskejma umí. Samozřejmě to jako správnej chlap hned zazdí hláškou, "Kdyby ti to přeci jen nevyšlo, tak mi klidně brnkni. Tobě se neříká ne. Možná bych měl na tu masáž přeci jen zase zajít.” zapolemizuje nakonec. Jakoby měl strach že ztrácí své nepolapitelné kouzlo.
„Ne, to bys rozhodně neměl!” kárám ho naoko.
„Tak jem tě rád viděl princezno.”
„I já, i já.”
A tak si dali rendezvous dvě nejnevázanější duše toho času oba zadaní, aby si zatančily slovní valčík svých napravených Casanovských životů s nadějí, že i oni potkaly ve světě pro sebe tu svou pravou lásku.
Venku je krásně, slunce konečně přestalo dělat drahoty a oblažilo nás svou přítomností a pod těmi hřejivými paprsky kdy všechno pučí a ptáci řvou a kytky smrděj jsme celý naměkko.
Toužíme se courat prosluněným městem ruku v ruce s někým roztouženým, a oddávat se hormonálním bouřím zamilovanosti na zaslepeném obláčku. Touha. Jenže ouha.
Touha a její nenasytnost. Kdyby se dokázala soustředit na jediný cíl, bylo by to vpořádku. Ale ona bloumá. Sleduje život kolem sebe, občas usíná, jindy se probouzí. A nezřídka se probouzí tam kde nemá. Joanna a Michael mají spokojené manželství, ale poslední dobou si oba uvědomují, že jim chybí trocha toho vzrušení. Každý z nich to řeší v sobě a to je ta největší chyba. Protože ve chvíli kdy Michale odjíždí na služební cestu s pohlednou kolegyní Laurou dala by Joanna krk za to, že jejímu muži „ujedou nohy”. A právě v tomto nejnebezpečnějším rozpoložení potkává starou lásku a rozhodne se manželovi jeho úlet oplatit...film nabádá k zamyšlení nad tím, zda je lepší když jste nevěrná/ý, ale víte, že to bylo jednou a naposledy, nebo když se nevěře ubráníte, ale víte, že vaše srdce nepatří tomu, komu jste zůstal/a věrná/ý.
Když se dozvíme že je nám partner nevěrný je to většinou ťafka ze které se přes noc jen tak nevzpamatujeme. Když Vám navíc tvrdí že nikoliv a Vám se dostanou do ruky inkriminující fotografie, je to ještě horší. Vždycky se najde nějaká dobrá duše která Vás "pro Vaše dobro" obeznámí. A pokud je důvěra už nalomená pravděpodobně Vás to dorazí. Nemá smysl předstírat že jste vpohodě, mordujete jen sama sebe a stejně nakonec bouchnete kvůli úplně nějaký jiný blbině. A protože on neví že vy víte bude Vás mít za neoprávněnou hysterku. Nevěra ať už je jakákoliv většinu vztahů vlezle a postupně sžírá až nakonec pohřbí. A je vděčným tématem k plejádě scénářů horších i lepších jakým Las Night bezesporu je. Takže zkoukněte rozhodně to stojí za to.... jsou tam chlapi mňam mňam.
Ženy všeobecně mnohem častěji potřebují zařadit vztah s novým objevem do určité definice, z níž mohou vycházet (samozřejmě chtějí vztah a potřebují to mít dokázané slovy a skutky). Takové ženy mnohem často zastraší potenciálního partnera, protože vyžadují, aby se muž zamýšlel a tím pádem pocítil jistou míru zodpovědnosti.
Pamatujete si ještě na základní školu a první lásky? Pamatujete si na onu tipickou větu :“Chceš se mnout chodit“? V dospělosti už ji (naštěstí) neuslyšíte, sama byste se jistě zalekla. Přesto po mužích chceme, aby se vyjádřili. V dospělosti by se ona jednoduchá formulace musela přizpůsobit řadě okolností a výsledně by zněla například: „Jsem ženatý, ale nerozumíme si – chtěla bys být moje milenka a trávit se mnou pár večerů týdně u tebe doma, aby nás náhodou nepotkali moji známí?“ Pravděpodonost, že byste přistoupila na tento status je velmi malá. Pokud se ovšem potkáváte párkrát do týdne ve Vaší garzonce, kde si dáte večeři a po večeři Vás, zamotáváte se do sítě milostné avantýry, v níž taky můžete uvíznout pár let a přijít o svá nejlepší léta mladé dámy.
Zkuste si na začátku vztahu, kdy potkáte nového muže zformulovat otázku: „Budeš se mnou chodit“? s okolnostmi, ušitými na míru přesně vám dvoum a teprve pak se rozhodněte, jestli řeknete ano a budete pokračovat. Ono totiž není lepšího kroku, než vycouvat ze vztahu který smrdí problémy hned na začátku, kdy ještě nemáte pevnou citovou vazbu.
Jaké jsou další indicie, které napoví a odhalí jeho případnou nevěru?
- jste srdcem a duší rockerka, k narozeninám Vám dá pudlíka, protože tuhle jste přece říkala, jak moc máte ráda kytičky a zvířátka
- nikdy Vás neoslovuje křestním jménem, používá univerzální „zlato“, „lásko” atp.
- máte rande v oblíbeném baru, po půlhodině, kdy se nedostavuje mu voláte a zjistíte, že čeká v úplně jiném oblíbeném baru
- tvrdí Vám, že jde hrát pocker s klukama a když se ráno vrátí, zeptá se Vás jestli jste náhodou neviděla tu novou romantickou komedii, protože jeho kámoš říkal, že je to pěkná kravina…tak dopředu říká, že s Vámi na to určitě nepůjde
- na začátku vztahu Vás všichni varovali, že je to děvkař, Vy s ním přesto chodíte
V tuto chvíli už patrně tušítě jestli jste si vybrala hodného hocha či bad boye. Pro jistotu si připomene pár rozdílů.
Tak ten Špatný oproti hodnému chlapci večer nevolá, že bude mít zpoždění, protože u nich v kanceláři připravují věci na audit. Naopak se ozve až pozítří, kdy jsou milenky vynervované a neví na čem vlastně jsou.
Bad boy zazvoní před dveřmi v „pokročilé náladě“, začne Vás náruživě líbat a pak se svalí na (před) gauč. Vy přemýšlíte, co je to záhadný dámský parfém, čpící z jeho svršků. S povzdychem si vzpomenete na svého bývalého, který vždy chodil včas a dopředu jste věděla, jak společný večer bude probíhat a tato jistota Vám chybí.
Po společně strávené noci s bad boyem přemýšlíte, kde se to všechno naučil a začnete si dávat pozor na případné další milenky. Po společně strávené noci s hodným chlapcem máte po náladě, protože ho máte dost co učit.
Hodný chlapec Vám píše spoustu sms a vy na ně odpovídáte se značným časovým odstupem, protože necítíte potřebu okamžitě reagovat. Pak se zblázníte do bad boye a na Vaši záplavu sms reaguje přesně tak, jak to Vy děláte hodnému chlapci, a to Vás štve!
Hodného chlapce vyzvednete večer po tréninku, bad boye odpoledne ze záchytky.
Erotogenní zóny Vám zajistí výbuch slasti … i v případě, že Vaše erotogenní zóna se nachází v plné lednici. K poznání té správné rozbušky si nemusíte pomoc sama. Najděte toho správného učitele, čili zkušeného milence. Většinou má pověst děvkaře, takže jednou si nenechte promarnit pár měsíců života, ale využijte ho, jako to on dělá Vám. Aspoň budete do příštího perspektivního vztahu lépe připravená.
Nespoléhejte na filmové efektivní scény. Kostka ledu strašně studí, med slepuje vlasy a máslo ráno chybí na chleba. Radši si napište vlastní scénář. Pokud se totiž můžete milovat jen z lásky, potřebujete hodně okecávání a oblbování, čili zamilovanost udělá erotogenní zónu z celého Vašeho těla.
Ruku na srdce, známé pořekadlo protiklady se přitahují nikdy nefungovalo a fungovat ani nebude. Platí, že pokud se Vám líbí sportovní chlap, nekuřák a milovník psů, nebude vám klapat vztah pokud se ráno vracíte z hospody a jémine! jdete akorát aby jste vyvenčila Alíka, který se díky Vám probudil. Přítel jistě nadšený nebude.
Každá ženská se časem chlapovi přizpůsobí. Jen si to přiznejte. Měníte si šatník jen proto, aby jste zapadla do kategorie holek, kterou Váš Vysněný vyhledává. Nesnáší podpatky, sesednete pevně na asfalt. Miluje hory? Vaše fialová stehna jistí kulisu treninku na prkně. Nezapomínejte, že jako holka musíte dělat všechno míň a hůř než on, to v praktickém životě znamená, že pokud Vás na ulici zastaví neznámá osoba požadující po Vás autogram trojnásobné šampionky z oblastního kola „Kdo sní nejvíc guláše„, roztomile zašvitořte, že si Vás snad s někým plete (a nezapomeňte, že nesmíte chodit déle než 20 minut, protože stahovací kalhoty působí na krevní oběh a proto se Vám dostatečně nedokrvuje mozek, následkem čehož ztrácíte koordinaci horní a dolní poloviny těla).
Pokud jste zarmoucená, že Vás čeká období přetvařování, mějte na paměti to, co dělá většina žen hned po svatbě. Ostříhají se nakrátko, přiberou 20 kilo a chodí doma v jeho teplákách, protože to chlapům za vydařené divadýlko patří.
VYBALTE TO NA NĚJ ROVNOU:
- seznamte ho se všemi svými milenci a pochvalte za všechny jeho pozitivní vlastnosti, pro které jste si ho vybrala. Bude rád, že přesně víte co od muže očekáváte a tyto své vlastnosti bude umocňovat, aby se zavděčil. Navíc jsou soutěživí a tím bude sám sebe motivovat k nejlepším výkonům.
- přiznejte pravý věk svých dětí (chlap, který má koule rozdýchá, že Vám bylo čtrnáct a naopak ocení, že se ve světě neztratíte)
- lednici mu vyjezte rovnou, protože pro příště bude vědět jaké je Vaše oblíbené jídlo a zároveň se vždy trefí, protože na štěstí pro něj narazil na nenáročnou ženu
- hystericky se rozbrečte v době, kdy to nebude čekat. Muži nesnáší překvapení a zvuk vašeho pláče si zafixují, takže udělají vše, aby jste byla spokojená (čím vyšší frekvenci zmáknete, tím líp pro Vás).
Taky si od vás furt někdo půjčuje prachy a pak je z něj nemůžete dostat?
Balíte tomu svému svačinu „na cestu“ (a on si jde za milenkou)?
Perete bílé prádlo zvlášť?
Zaléváte pravidelně květiny?
Poznáváte-li se v odpovědích, nezoufejte. Právě přichází čas na změnu.
1) Zapomeňte na ranní kakao, které pijí sladké dívky, načež jdou dělat nějakou trapnou činnost, jako třeba stlát peřiny a tak podobně. Cvakněte si třeba Jar, který se postará o to, aby jste byla napěněná hned za rozbřesku. Pochybuju, že pak budete mít náladu na zdvořilou konverzaci se sousedkou, která k vám v poslední chvíli chce přiskočit do výtahu. Váš pohled ji přiměje, aby šla po schodech.
2) Neoblékejte se do růžové. Lidi v růžovém jsou na ulici nejčastější obětí všemožných loudilů. No schválně, kolikrát se vás lidi zeptají na veřejném místě, zda jim přispějete na charitu, jízdenky a chlast, když na sobě máte něco roztomilého? Kolikrát vás otravujou, když se nad ránem vracíte z tahu? To je rozdíl! Nikdo se vás neodváží ždímat, pokud budete mít bundu, jejíž rukávy drží pomocí připínacích špendlíků, zelené rozervané džíny nebo třeba triko s lebkou.
3) Zdrsněte hlas, protože pípavá barva z vašeho hrdla v nikom respekt nevzbudí. Abyste získala barvu jako Valerie Zawadská, musíte tomu něco obětovat – například játra a plíce. Cigarety a alkohol jsou totiž zárukou toho, že například Marie Nováková se dokáže do telefonu představit rockovým stylem a posluchač na druhé straně ihned zpozorní, protože si není jistý, zda mu volá za účelem slovního nakopání zadku, nebo po něm chce, aby jí pohlídal kočku, až se bude válet na dovolené u moře.
*
Váš nový přítel Vám po čase představí své kamarády, což je super. Po dalším čase Vám představí svou nejlepší kamarádku. Bud´vypadá naprosto neodolatelně, takže je jasné, že spolu spali, spí, nebo spát budou nebo je ošklivá a „chápavá“ – funguje jako jeho vrba (chce s ním spát). Na nejbližší party nevydržíte jejich přátelský rozhovor, protože kamarádku zná přece déle než Vás, opijete ji za vlastní peníze a objednáte jí taxi. Když za ní zabouchnete dveře a taxikáři nahlásíte trasu Praha – Brno, Váš přítel se to dozví, protože ta nána mu to druhý den samozřejmě zavolá…. nutí Vás, aby jste uhradila jízdné. Na další společnou akci nemůžete dorazit, protože nemáte love a den nato se dozvíte, že se Váš přítel opil a vyspal se s ní.
*
Muž, kterého milujete se s Vámi rozejde. Sedíte opařená doma a přemýšlíte co dál. Nejdřív se hodláte pořádně opít, což uděláte.
Následující ráno se vzbudíte s pořádnou kocovinou, prázdné lahve vedle gauče. Zjistíte, že jste ze žalu vyjedla lednici, vykouřila krabku cigaret a vypadáte hrozně. Zazvoní zvonek, Vaše matka přišla nečekaně na návštěvu. Vybalí na Vás, že vypadáte hrozně, máte kruhy pod očima a máte dbát o svou postavu, protože jste tlustá. Vyčte Vám, že máte prázdnou lednici, jste alkoholička, moc kouříte a v bytě máte děsný bordel … a že takhle si rozhodně chlapa nenajdete!
*
Nebo jste dala vale chronickému záletníkovi a proto se teď nemáte kvůli komu nervovat. Následkem toho sedíte doma, ládujete se čokoládou a zadek se nebezpečně zvětšuje. Ano, i takhle dokážou být naši ex podlí!
Promiň, ale tu smsku jsem si přečetl až když jsem dorazil domu.
Promiň, mám moc práce.
Mám tu na víkend matku, babičku...
Bolí mě hlava
Když jsem s tebou je to krásný, ale když jsem bez tebe, tak si myslím, že necítím to co bych měl cítit.
Povýšíme naši známost na přátelství (už jsme se spolu nikdy neviděli)
Pustí mě až za půl roku.
Já vim, ale jsem pracovně ve Vietnamu.
Takže milé dámy ať už máte co do činění s hodným hochem nebo bad boyem nezoufejte, protože i když to teď tak nevypadá, pro jedno kvítí se žádná neposereme…
Tento článek byl poslepovanej a poupravenej z blogu www.kdyzmilenkyplacou.cz čímž tímto odkazuji a zdůrazňuji, že nejde o mé dílo! Mrkněte na holky, jejich posřehy si pozornost stopro zaslouží.
...aneb hrátky s písničkou...
*****
Diagnoza láska nejvyšší druh bláznovství, promarněná částka, vymyšlené království. Jak to, že mě právě děje se ten hloupý děj? Je to jako závěj, zapadám co nejhlouběj...jěště se mi směj!
Jsem jak loďka v bouři bez kormidla zmítaná, ty jen oči mhnouříš, nejsem asi vítaná. Stožár už se láme, už jsou jenom třísky z něj. Proč se objímáme, když pro tebe nejsem nej? Jsi zlej, jěště se mi směj!
Byl to výstřel do neznáma co právem minul cíl. Proč se nechovám jak dáma? To ty si způsobil. Chci říct tak se měj a říkám chtěj. Diagnoza láska nejvyšší druh šílenství. Maximální sázka na nemožné vítězství. Je to závrať, síla, je to sladká beznaděj. Hlavně trapná mýlka, když mě nemáš nejraděj, tak měj...jěště se mi směj!
*****
Sázím na tvůj pohled, na ten zázrak zázraků. Na tvé slovo, slovo bleskem do mraků.
Tak ti tady opakuju dál, co bych si tak asi nejvíc přál. Tady máš ten svět náš a v něm snad rozpoznáš, že sázím na tvůj úsměv, na tvá ústa na tvůj stín. Sázím na tvou chůzi, na tvůj účes, vše co vím! Sázím na tvé dlaně, na tvůj vítr do vlasů...
*****
Nechci být sluncem na tvých víčkách, hudbou co příliš neladí. Prý že si romantik a snílek a co mi všechno můžeš dát. Inzerát značky něžné chvíle, ten já jsem četla tisíckrát. Zpívals pro mě píseň krásnou, mám prý oči otevřít a tvou láskou žít. Znám ta slůvka která váznou, zvlášt pravdu když máš říct. Co je s láskou v nás dvou, víš už nebude víc. Tak jen bez dojetí, rozdělím ted nás. Na co žít v údolí včel? Pár hádek láska a spád, když se dávám celá, tak chci aby brát někdo chtěl.
*****
Říkaly mi košem kátil, my ji známe líp. Já se jen smál. Slíbil jsem jí, že se vrátím, umím plnit slib. Tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dveří, pusť mě dál! Říkaly že mám tě hlídat. To mi nesvědčí. Co bych se bál? Dřív jsem lásky střídal. Ty jsi nejlepší, tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dvěří pusť mě dál!
*****
Za každou chvíli s tebou platím víc, než se ti může zdát. A z jedné nekonečné lásky, mín než málo náhle zbýva. Proč vůbec do očí mi tvrdíš, vážně tě mám hrozně rád. Už nikdy nebudeš kým si býval, už ti neuvěřím. Nejsme pro sebe vším, nejsme světlo a stín, nejsme úspěšný krásný pár. Řekni co pro mě máš, čas jak děravý plášt, to nejsi ty co mě ráno vítá. Jak z velké dálky mi dávno zní, ta slůvka neskutečná, hra nebezpečná...poslední. Nejsme pro sebe vším, nejsme oheň a dým, nejsme sehraný tým, jak víš! Tvůj hlas mě nepřesvědčí, proč mluvíš jinou řečí, proč ve tvých očích tak málo čítám. Jsme síly opačných polů lásky, čas právě uzavřel výhry, sázky. Slova jsou zbytečná, hra nebezpečná.....k čertu s ní!
*****
Dělat že jeden zlý je, i když vlak zastaví. Výčitky ukryjem, jsme k sobě laskaví. Odvahu nenajdem udělat prostě čáru. Jen kamarádům dávno pláčem v báru. Co s tím, řekni co s tím...Dělat že jeden zlý je, když láska bláznivá jak dravci z voliér umírá zaživa. Však přesto slyším zas jak říkám, těš se příště. Nevím proč vzpomínek se držíme jak klíště. Co s tím, řekni co s tím... Náš baječněj povinnej příběh, dál pojíždí po slepých kolejích. Náš báječnej povinnej příběh. Dělat že jeden zlý je, už jenom ze zvyku. Sčítáme prémie, škrtáme lyriku. A kdekdo kolem ví, že vypadly jsme z rolí. Zůstat či odejít to rozhodnutí bolí. Co s tím řekni co s tím... Náš báječnej povinnej příběh.
*****
Dělat že jeden zlý je, i když vlak zastaví. Výčitky ukryjem, jsme k sobě laskaví. Odvahu nenajdem udělat prostě čáru. Jen kamarádům dávno pláčem v báru. Co s tím, řekni co s tím...Dělat že jeden zlý je, když láska bláznivá jak dravci z voliér umírá zaživa. Však přesto slyším zas jak říkám, těš se příště. Nevím proč vzpomínek se držíme jak klíště. Co s tím, řekni co s tím... Náš baječněj povinnej příběh, dál pojíždí po slepých kolejích. Náš báječnej povinnej příběh. Dělat že jeden zlý je, už jenom ze zvyku. Sčítáme prémie, škrtáme lyriku. A kdekdo kolem ví, že vypadly jsme z rolí. Zůstat či odejít to rozhodnutí bolí. Co s tím řekni co s tím... Náš báječnej povinnej příběh.
Song pro dnešní den je správně na-duplej;)
Když docházíte do nemocnice stejně často jako by jste tam pracovaly najednou zjistíte, že se zdravíte víc a víc familiérně jak se sestřičkama tak i s doktorama. Už víte že „Moc Vám to sluší.” není zas tak úplně kompliment jako potvrzení toho že nevypadáte na hospitalizaci a že „Jak se vám daří?” není slušnostní konverzační fráze, nýbrž skutečný dotaz, na který by bylo nejlepší odpovědět co nejbrutálnějc. Ne, že by doktoři neměli radost, že všechno zvládáte vpohodě a netrápí váš žádné neduhy, ale naopak si pak přijdou nepotřební a zbyteční a to se jim nelíbí. Já si zase nerada připadám jako kňoura nebo nedejbože hypochondr tak pokud nelezu vysloveně po čtyřech nadšeně tvrdím že se mám skvěle. Většinou mi to ale doktor nežere a je to provázeno podezřívavým pohledem, kdy vyčkává zda svou odpověď přeci jen nepřehodnotím a když vidí že si stojím za svým od vydírání pochybovačným pohledem upustí. (Naneštěstí pro mě můj přístup doktoři už dávno odhalili a svorně tvrdí, že pokud se mám skvěle automaticky to musí 5x zhoršit aby se dostaly na mé skutečné rozpoložení.) A aby měli svá tvrzení podložená naháněj mě po všech možných testech jak nejčastěji to jde.
A tak mě čekají další testy jsem se dneska dozvěděla.
Každé úterý a pátek dojíždím do nemocnice na „jehlu”. Protože jsem děsná cíťa a nejsem schopná píchnout si jehlu sama sobě pod klíční kost (zatím nejlíp zabírá výmluva že si tam nevidím když skloním hlavu, je to prostě takovej blbej úhel), pravdou je, že píchat sama do sebe mě děsně děsí. Tak prej až mi ten port pod kůží pořádně zaroste začneme s tréninkem.
Super. Asi to nebude fungovat stylem, zapíchni špendlík do jehelníčku, hlavně rychle, člověka to holt bolí!
„Tak kdy se začneme učit píchat tu jehlu?” vyzvídá.
„Mno, už se mi sice ruce neklepou, fakt!(popravdě jen někdy) ale jěště chvíli bych počkala,” neohrabaně smlouvám.
„A přítel s Vámi bydlí?” ptá se bez nadechnutí dál. Na můj překvapeně vyjevenej výraz dodává „No, ten jak sem za Váma chodil.”
„Ne, nebydlí,” odpovídám popravdě.
„A dcerku doma máte? Pomáhá Vám?”
„Pomáhá,” přikyvuju „je nejlepší sestřička na celým světě, ale když nemusí tak je radši, ty jehly jí děsej” směju se a doufám že jsem zahnala hrozbu dalšího vyzvídání mé stávající bytové situace. Nepomohla jsem si, zkušenou sestřičku prostě neoblafneš zjišťuju když povídá: „No já jen,” otočí se přes rameno aby zkontrolovala jestli jí nestojí doktorka za zády „víte, jak by se paní doktorka zlobila kdyby věděla že jste doma sama?!”
„Hmmm, já vím,” brmlám souhlasně.
„Měla by jste tam někoho mít a dovolit mu aby Vám pomáhal,” dodala smířlivě a zmizela za dveřmi.
Doma mě čeká každodenní rituál. Vyjma pondělka, v pondělí se napojovat nemusím.
Nejdřív si vzít roušku a vydezinfikovat linku. Položit na ní 3 litrovej vak s výživou sundat víčko a odezinfikovat. (Pokud jsem si ho ovšem nezapomněla ráno vyndat z ledničky na což jsem já odborník. A ne, nepomůžou mi ani lístečky, je už celá polepená a stejně mě to netrkne. Jsem holt talent!) Pak si vzít dvě lahvičky vitamínů, natáhnout je do stříkačky, smíchat a tu kouzelnou směs vpravit do vaku. Protřepat nemíchat! Pak si rozdělat napojovací set neboli kapačkovou hadičku, dvě. Sundat víčka, odezinfikovat, spojit set, odezinfikovat, napojit do vaku. Vak pověsit na stojan, pustit tlačku a nechat hadičkou protéct „mlíko” aby v kapačce nezůstal žádnej vzduch. To by se mýmu tělu asi nelíbilo. Znovu odezinfikovat linku ala pracovní plochu, položit si na ní tác a vedle si připravit dezinfekci, stříkačky, jehlu, sterilní alobal a rukavice. jsem tu sama, tak dvoje. Nejdřív si rozdělám v alobalu zabalený konec hadičky, který mi čouhá zpoza klíční kosti. Roztrhnu sterilní rukavice a obalem si ten konec podložím tak, že si ho přilepím pod krkem....to aby vzniklo tzv. „sterilní pole”. Rukavice mám rozložené na tácu a na ně si připravím vydezinfikované nůžky. Vezmu si jednu rukavici a opatrně ji přetáhnu přes rozprašovač dezinfekce (to aby byla sterilní a já ji mohla brát do ruky) a nůžkama odstřihnu špičku palce, abych mohla stříkat. Druhou rukavici vyhodím a nůžky uklidím. Pak si rozbalím druhé rukavice a položím je na tác. Postupně na ně vysypu zbylé pomůcky z obalů tak, abych se ničeho nedotkla a tím to nezesterilnila. Když mám pomůcky vybalené navlíknu si pravou rukavici a jednou rukou si nasadím jehlu na stříkačku.
Pak sundat sterilní pole zpod krku a přilepit oalobalovanej konec k náplasti, nasadit kapačku do pumpy a zapnout. Pak je hotovo a můžu v klidu sosat bílé mlíčko přímo do tepny. Smetu bordel do koše a uklidím tác. Chvíli si zamyšleně prohlížím stojan a to jak jsem k němu na dalších dvanáct hodin připoutaná. Pak si sednu na zem a začnu brečet. Většinou se mi ale neuleví tak toho nechám. Tenhle rituál podstupuju dvakrát denně už dva měsíce a pořád si teprve zvykám. Když si vezmu jak mě otravuje jenom to když si mám oholit nohy, tak jsem na sebe docela pyšná!
Vyndám z lednice párky a dám je ohřát do mikrovlnky. To je můj kuchařský vrchol posledních dní. Sedám si k vypnuté telvizi, přikusuju párky a koukám na černou obrazovku.
A to jsem na tom jěště dobře, když si vezmu, že mám stomii (taky taková sranda), každej den jsem přikurtovaná k nitrožilní výživě v domácím vězení, za sebou 4 operace a další před sebou s nejasným výsledkem, můj soukromý život je v troskách a dcerku vídám jen o víkendech, tak se obdivuju že jsem jěště pořád neskončila na antidepresivech nebo někde v kanálu. Kdž se totiž usmíváte, nikdo na Vás bolest nevidí!
A jakej je Váš spešl rituál?
PAGES
Featured post
This very simple begginer pattern with 2,5 hook and Scheepjes Catona cotton yarn.
