Futun`s 1st. B-day celebration took place in a new lounge opened in Prague, Le Tandem and we wish all the best to our little b-day girl!:-)
I had a roll of sticker wallpaper in my basement for two years. I got it in sales and the problem was that it has a black colour and I had no idea what to use it for.
Yesterday it hit me....I woke up, went to the basement, brought the roll and made myself a whole new kitchen....was scared a bit at first but got excited in the end...and basically I got myself a whole new kitchen in just about 15 Euro!!!! Now that´s awesome :D
Roli samolepící folie jsem si pořídla už před dvěma lety ve slevě a od té doby odpočívá ve sklepě, protože jsem neměla ponětí na co ji využít. Přeci jen je černá!
Až včera ráno mě to trklo, došla jsem do slepa, přinesla si roli a v podstatě zrenovoala kuchyň. A když se to tak vezme, za jeden den má moje kuchyń úplně nový kabát a to jen za 450 kč no neberte to! :D
If you like to see pics in big size just click on image.
Pokud chcete obrazek zobrazit v plne velikosti, staci a nej kliknout.
What happens when you put together wonderful men souls with fashion that represents their style?....unique project still in process...
Pic of a day
How to live with Crohn and not get crazy from it
Thrusday
Woken up around one by incredible crams that I thought were started by eating a strawbery. Doctor think otherwise. In the morning trying to get myself to work, not to vomit at everyone on the bus, the crams are unabarable.After two hours they sending me back home which I take as huge failure with my will but Im also very busy to concetrate not to vomit on the bus again. Im shaking, people stare at mewierdly, my guess is they think Im on drugs or drunk.In the morning??!!Whatever.Moment I get off bus I can´t keep it in anymore and I loose it.Home falling on bed and wishing to die.Three oćlock in the afternoon situation still the same, but I have to find a strenght there somwhere to get up and pick up litle one from school.Usually ten minutes trip takes me about fourty five minutes.I see blury,kind a distant and vomiting on every coner. Vomitting on public during day light is incrediby humiliating. I never had to thought about that and I never thought it would even happen to me.Damn. Feeling of hopelesnes is numerological.Back home trying to fall a sleep and wake up in different live. Also desperately crying all night.
number of vomitting 6
time of crams neverending
will to live minimal
Friday
Crams slowly dissapearing which is great news but Im so tired that I can´t even get up.Pale pain shooting into my spine, my intestants are numb I walk like Im prisioner in some very old body.Actually it can be funny If only I had the strenght to laugh.Maruška is gong alone to school because I can´t make it further then to the bathroom. Im very worried but also very proud.Big girl.Trying to call a doctor but no succses.Im just lying and trying to move much so nothing hurts.No risks here.Vomitting switched into uncotrolable diarhea.Great,just what I was looking for.In the afternoon Maruska leaves with her grandpa for a weekend away and Im falling a sleep with lovely feeling that I can sleep forever.
number of vomitting 0
time of crams dissapearing
diarhea 4
Saturday
Waking up in the morning feeling absolutely fantastic. Little slow, but nothing hurts. Now and then that pain in the spine but I can live with that, yeay.
I feel strong. Planning to attend Charity event against breast cancer in the afternoon with Petra. Slow walk on a sunny afternoon is what Im hoping for.Getting on Prague castle two hours ahead, just to find out they are out of t-shirts, that you need to buy to attend the event.Disapontment.Ok, going our own way then We walk downt to Charles bridge, it take us quite long time cause we walk very slowly. A) is hot B) 2 day without any food make you kind a slow mode. We take is as realxation.Half an hour later we search for place to sit and get few drinks.We would like to eat also but it is incredibly expensive and I can´t eat anything out of it anyways. Not that menu would not be interesting, its not even large but those few choices alway have or herbs, or oils, sauces,vegetable. Nada for moa then.Waiter all of suden show much more interest then is usuall for serving a cold drinks. First i don´t get it, which is not something that unusuall in my case, then I find it funny, cute and in the end Im flattered. After fifth try for conversation in ten minutes he invites me for icecream and ask for a phonenumber. Did I say what a lovely day it was?
For dinner we choose pizzeria.Wanted to see a movie too,but none from what they offered iwas worthed the price. So no movie. I get some ham,water meloun and bread.Hour later Im home and digesting the pizzeria. Crams are getting stronger. Hard to say whetever it is the ham or meloun, in my opinion my intestants simply don´t care what kind of food I send them down there, they just don´t want to work at all.Getting into hot bath to calm the pain. And I cry.At night I wish to die again. Coudle up in bath robe, heating on maximum, shaking with pain and fever.
Around midnight I get a text. From a waiter.Little light in the end of a dark tunnel. The pain is stronger now. Taking some kortikoids to get rid of pain. And I pray, you never know what might help. Promising anything and everything and then I fall asllep out of tiredness.
vomittin 0
crams incredible
diarhea 2
crying nonstop
new praying
date invitation 1
Sunday
Im up already at 5.Mosquito that was trying to get trhought my swet soaked bath robe woke me up.Sun is shining at my pillow. I feel relaxed.Getting up,hurt but without crams. It´s Sunday, 5:30 and Im on balcony gardenning. I find it calming.Guess Im getting old too. Half an hour later I feel tired again and lying down.Kortiokoids are bitches, they got me rid of crams but they serve me incredibly painful nonstop diarheas. What is worst?I hate this. And I cry from pain. Eating three biscuits and in five minutes for half an hour in bathroom. Not fair.Going to doctor tommorow,well see. Fever is back,skin like paper and I look like a zombie.Text message from waiter,looking foward to see me.Hmm sweet..How can I go for a date when I can´t even get out of bed? I won´t think about it now.Hopefully he will wait a week. I will enjoy his interest over the phone at least for a while, till the time comes when he dissapears from one or another reasons. Better not to think about it.
crams slight
pain constant
crying 0
depression from cronical dissease growing
Got them today,no nejsou k sežrání.....grandpa will be soo jelouse:-)
http://juddita.blogspot.com
http://juddita.blogspot.com
Check this link "Love in bagette"...video was shot in our favorite arabic restaurant in Prague, the only place where they have lamb shawerma.Yummmy..Zaid would like it:-)
http://www.o2.music.stream.cz//klip/263934-xindl-x-a-olga-lounova-laska-v-housce
http://www.o2.music.stream.cz//klip/263934-xindl-x-a-olga-lounova-laska-v-housce
Můj gastroenteorolog říká, že Crohn je milenec na celý život.
Je to přesně ten druh milence, který Vás ignoruje a ozve se jen když se zrovna zachce jemu. Pokud možno když Vám se to nejméně hodí tak udeří v celé své síle a otravuje Vás a mučí až do úmoru. Nestane se,že by se jednoho krásného rána sebral a zmizel Vám ze života ač po tom toužíte sebevíc a děláte pro to maximum.Nezaženete ho, nezaplašíte co hůř ani nevyříznete.Prostě se s ním musíte naučit žít.Projevuje se jako žárlivec,který kolem Vás nesnese žádné lidi, protože kdykoliv máte jí do společnosti, nebo si plánujete že něco podniknete s přáteli...udeří.
Nepředvídatelně,nečekaně,nekompromisně a i přesto že dodžujete všechny zásady aby jste ho nevylákala z dřímajícího klima. Izoluje Vás, a jen opravdu Ti nejvěrnější a nejbližší přátele to dokáží pochopit, akceptovat a zůstanou při Vás. Vědí,že to neděláte schválně a že se to nedá přemoci. Eliminuje ty méně opravdové přátele velice rychle. Ale Ti co zůstanou jsou Ti, na které se můžete maximálně spolenout, podpoří Vás a mají pro Vás nevyčíslitelnou váhu. Udělá z Vás emocemi zmítanou hysterku, která se může navenek jevit jako neopodstatněná fůrie.Rozpoutá hormonální bouři, které podlehnete aniž by jste si to ovědomovaly. Stavy euforie se během okamžiku mění ve stavy naprostého zoufalství. Odežene všechny potenciální nápadníky, protože nevydží překlenovací fázi a vy párkrát odřeknete schůzku, a když ne, stejně nemůžete ani nic pít téměř nic jíst a ještě jste brzy unavená chcete domů a pořád odbíháte na wc. Může s Vámi být sebevětší zábava,ale vaše zranitelnost a naprostá ovládatelnost nemocí z Vás dělá v očích muže velmi velký závazek, který ho děsí natolik, že si řekne že mu to za to nestojí. Toužíte po péči, po lásce, ale zároveň cítíte, že to vůči němu není fér. Nemůžete chtít aby podstupoval ty nekonečené hodiny po nemocnicích, Vaši malátnost po nocích,aby se o Vás pořád bál. Tak je radši ani nevyhledáváte.
Ty příležitosti k novému začátku.
Nedovolí Vám chodit do práce na plný úvazek. Nesmíte se stresovat. Unaví Vás. Když se rozhodnete tomu postavit s tím, že to vydržíte, nechá Vás pár týdnů bojovat a pak Vás složí ještě zákeřněji než přdtím. Jakoby říkal, jsi v mé moci, bude po mém. Bez práce jste ale bez peněz a opět podlehnete pocitu neschopnosti. Ano, pokud je Morbus Crohn milenec na celý život, je bez debat ten nejhorší jakého můžete mít, protože Vám nepřináší nic dobrého a nikdy se ho nezbavíte. Ale když už musíte bojovat s takovým prevítem, naučíte se alespoň na plno si užívat těch pár drobných krásných okamžiků, byť pomíjivých a velmi krátkých, které Vám dávájí sílu při běhu na dlouhou trať v bolestech a zoufalství z nevyléčitelné nemoci, která nad Vámi sice může zvítězit....ale taky nemusí!
My doctor says that Crohn is a lifetime lover. He´s that kind that ignores you and call you only when he likes. Most likely when you least expect it and need it he attack you in the worst pssible evil way. All you wish for that you wake up one morning and he will be gone..that will never happen.You can´t scare him away,cut him out of your system. You simply must learn how to live with him.
He is really the jelouse type, taht can´t stand any people around you,cause anytime you planning on going out with your friends and socialize it will attact you. Izolating you and only those really faithfull friends stay by your side, because they understand that you not doing it on pourpous.You are left with really few friends around you, but those who stay and love you even then you know they are those you can absolutely relay on and trust them.And they mean a world to me. He also make a freak crazy bitch from you with hormonal storm when euphoria switches within seconds into aboslut frustration. He scares away all potential boyfriends, cause they wont understand whe you couple of times can´t come,and If you do you won´t drink anything, you canˇt eat anything you quickly tired and running to wc all the time.You can be as much fun as you like, but your fragility and absolut dependence on your illness mood makes you in his eyes way too big comittment and it scares him to the point he rather leave. you desire for care, for love but at the same time you realize that it won´t be fair to him, all those neverending hours at hospital halls, your pain at nights. So you don´t search for them. For those new beginnings.
He won´t let you work full time. You can´t stress. Tired all the time. If you decide to stand up to him,thinking I can make it....he let you for few weks and the strike even harder then before.
Like he would be saying Im the boss here, you will do as I say. Without work you have no money and again feel hellpless useless.
Yes, If Morbus Crohn is a lifetime lover, for sure he is the worst you can get. He won´t give you anything good and you´ll never get rid of him. But If you have to fight with asshole like that,at least you´ll learn how to enjoy those few very short and fragile moments of happines you can get, cause they give us the strenght on that long hopeless run with pain a desperate feeling
when you fighting illness that can win over you...but also might not!
Je to přesně ten druh milence, který Vás ignoruje a ozve se jen když se zrovna zachce jemu. Pokud možno když Vám se to nejméně hodí tak udeří v celé své síle a otravuje Vás a mučí až do úmoru. Nestane se,že by se jednoho krásného rána sebral a zmizel Vám ze života ač po tom toužíte sebevíc a děláte pro to maximum.Nezaženete ho, nezaplašíte co hůř ani nevyříznete.Prostě se s ním musíte naučit žít.Projevuje se jako žárlivec,který kolem Vás nesnese žádné lidi, protože kdykoliv máte jí do společnosti, nebo si plánujete že něco podniknete s přáteli...udeří.
Nepředvídatelně,nečekaně,nekompromisně a i přesto že dodžujete všechny zásady aby jste ho nevylákala z dřímajícího klima. Izoluje Vás, a jen opravdu Ti nejvěrnější a nejbližší přátele to dokáží pochopit, akceptovat a zůstanou při Vás. Vědí,že to neděláte schválně a že se to nedá přemoci. Eliminuje ty méně opravdové přátele velice rychle. Ale Ti co zůstanou jsou Ti, na které se můžete maximálně spolenout, podpoří Vás a mají pro Vás nevyčíslitelnou váhu. Udělá z Vás emocemi zmítanou hysterku, která se může navenek jevit jako neopodstatněná fůrie.Rozpoutá hormonální bouři, které podlehnete aniž by jste si to ovědomovaly. Stavy euforie se během okamžiku mění ve stavy naprostého zoufalství. Odežene všechny potenciální nápadníky, protože nevydží překlenovací fázi a vy párkrát odřeknete schůzku, a když ne, stejně nemůžete ani nic pít téměř nic jíst a ještě jste brzy unavená chcete domů a pořád odbíháte na wc. Může s Vámi být sebevětší zábava,ale vaše zranitelnost a naprostá ovládatelnost nemocí z Vás dělá v očích muže velmi velký závazek, který ho děsí natolik, že si řekne že mu to za to nestojí. Toužíte po péči, po lásce, ale zároveň cítíte, že to vůči němu není fér. Nemůžete chtít aby podstupoval ty nekonečené hodiny po nemocnicích, Vaši malátnost po nocích,aby se o Vás pořád bál. Tak je radši ani nevyhledáváte.
Ty příležitosti k novému začátku.
Nedovolí Vám chodit do práce na plný úvazek. Nesmíte se stresovat. Unaví Vás. Když se rozhodnete tomu postavit s tím, že to vydržíte, nechá Vás pár týdnů bojovat a pak Vás složí ještě zákeřněji než přdtím. Jakoby říkal, jsi v mé moci, bude po mém. Bez práce jste ale bez peněz a opět podlehnete pocitu neschopnosti. Ano, pokud je Morbus Crohn milenec na celý život, je bez debat ten nejhorší jakého můžete mít, protože Vám nepřináší nic dobrého a nikdy se ho nezbavíte. Ale když už musíte bojovat s takovým prevítem, naučíte se alespoň na plno si užívat těch pár drobných krásných okamžiků, byť pomíjivých a velmi krátkých, které Vám dávájí sílu při běhu na dlouhou trať v bolestech a zoufalství z nevyléčitelné nemoci, která nad Vámi sice může zvítězit....ale taky nemusí!
My doctor says that Crohn is a lifetime lover. He´s that kind that ignores you and call you only when he likes. Most likely when you least expect it and need it he attack you in the worst pssible evil way. All you wish for that you wake up one morning and he will be gone..that will never happen.You can´t scare him away,cut him out of your system. You simply must learn how to live with him.
He is really the jelouse type, taht can´t stand any people around you,cause anytime you planning on going out with your friends and socialize it will attact you. Izolating you and only those really faithfull friends stay by your side, because they understand that you not doing it on pourpous.You are left with really few friends around you, but those who stay and love you even then you know they are those you can absolutely relay on and trust them.And they mean a world to me. He also make a freak crazy bitch from you with hormonal storm when euphoria switches within seconds into aboslut frustration. He scares away all potential boyfriends, cause they wont understand whe you couple of times can´t come,and If you do you won´t drink anything, you canˇt eat anything you quickly tired and running to wc all the time.You can be as much fun as you like, but your fragility and absolut dependence on your illness mood makes you in his eyes way too big comittment and it scares him to the point he rather leave. you desire for care, for love but at the same time you realize that it won´t be fair to him, all those neverending hours at hospital halls, your pain at nights. So you don´t search for them. For those new beginnings.
He won´t let you work full time. You can´t stress. Tired all the time. If you decide to stand up to him,thinking I can make it....he let you for few weks and the strike even harder then before.
Like he would be saying Im the boss here, you will do as I say. Without work you have no money and again feel hellpless useless.
Yes, If Morbus Crohn is a lifetime lover, for sure he is the worst you can get. He won´t give you anything good and you´ll never get rid of him. But If you have to fight with asshole like that,at least you´ll learn how to enjoy those few very short and fragile moments of happines you can get, cause they give us the strenght on that long hopeless run with pain a desperate feeling
when you fighting illness that can win over you...but also might not!
aneb Jak přežít Crohna a nezbláznit se
Ctvrtek
Budíček v jednu ráno díky křečím, které jsou způsobené jak se sama domnívám ale posléze je mi lékařem vyvráceno pozřením jahody.Ráno jedu do práce,spíš se spoluúčastním jízdy,nic moc nevnímám snažím se nezvract.Po dvou hodinách v práci mě posílají domů.Beru to jako velkou prohru se svou vůlí zároveň se modlím ať dojedu.Třesu se,kroutím,lidése po mě divně dívají,asi si myslí,že jsem sjetá.Po vystoupení z busu už to nedávám.Doma se hroutím na postel a choulím se do klubíčka a taky chci umřít.Ve tři odpoledne se stav stále nemění,ale já musím najít sílu vstát a dojít promalou do školy.Deseti minutová cesta mi trvá tři čtvrtě hodiny,okolí vnímám hodně rozmazaně,vzdáleně, apaticky a nedávám to cca každých deset kroků.(Pod pojmem nedávám mám na mysli zvracení).Zvracení na veřejnosti za bílého dne je opravdu silně ponižující.Pocit bezmoci nevyčíslitelný. Doma se snažím usnout a probudit se v jiném životě.V noci taky ze zoufalství bulím.
Celkový počet "nedávání" cca 6
Doba křečí nekonečno
odhodlání k životu minimální
Pátek
Křeče ustupují což je super zároveň ale jsem tak vysílená,že nemůžu ani vstát.Tupá bolest vystřeluje do bederní páteře,střeva jsou jak pohmožděná takže chodím jak naprcaná bělice a taky strašně pomalu.Retard trošičku. Maruška jede sama do školy,protože nemůžu chodit.Mám o ní strašný strach zároveň jsem děsně pyšná.Celé dopoledne se snažím dovolat doktorce bez úspěchu.Ležím jak pralyzovaná a snažím se moc nehýbat.Zvracení se přehouplno v pálivý průjem.Bomba.Jakýkoliv pohyb
je nad moje síly.Usínám.Po obědě přivádí děda Marušku ze školy a odjíždějí na víkend.Užije si krásný víkend na pouťi.Mám aspoň dobrý pocit že ji nezanedbávám úplně a usínám s blaženým pocitem že můžu spát...donekonečna.
Celkový počet "nedávání" 0
doba křečí na ústupu
počet průjmů 4
Sobota
Ráno se probouzím jako rybička.Trochu zpomalená,ale nic mě nebolí.Občas tupá bolest v zádech,ale to je nic,cítím se neohroženě.Těším se na pochod proti rakovině prsu.Výlet.Venku sluníčko.Skvělé.Dorážíme s Péťou na Hrad s hodinovým předstihem.Chodíme pomalu,protože přeci jen dva dny bez příjmu potravy mám energie asi jako šnek,ale nevadí mi to. Jedu na safe mode.Pojímáme to jako relaxační procházku. Neplánované zmaření plánu,když dorážíme ke startu a nemají trička potřebná ke vstupu a hlavně
jejich zakoupením přispění na charitu.Jsme zklamané a otrávené.Těšily jsme se.Nemluvě o stádu lidí,kteří jsou sprostí hrubí a tlačí se jak kdyby tam dávali něco zadarmo.Trháme se a jdeme po vlastní ose.Je vedro.Takže o půl hodiny později lačně hledáme místo k zaparkování a schlazení naších šnečích těl.Objednáváme si osvěžující nápoje,relaxujeme.Máme taky hlad,ale je to tu nekřesťansky
drahé a nic z toho ani nemůžu jíst.Menu je sice strohé nicméně bohaté na koření,oleje,omáčky a zeleninu.Takže nic.Číšník ovšem nečekaně projeví tak nějak zapálenější zájem než jak by bylo běžné pro donášku pití.Nejdřív nechápu,to u mě není zas tak neobvyklé,pak mě to pobaví,nakonec polichoceně potěší.Po pátém náletu k našemu stolu během deseti minut a vyčerpání všech dostupných konverzačních
frází mě pozval na zmrzlinu a řekl si o telefon.Už jsem říkala,že je dnes krásný den?
Ploužíme se na véču jinam.Taky jsme chtěli zakončit tak příjemný den kinem,ale neshledali jsme žádný z nabízených filmů dost atraktivní za cenu lístků.Takže pizzerie.Pro mě jen šunka,meloun a trochu chleba.A domů.O hodinu později,už doma,trávím pizzerii.Křeče se vrací a stupňují.Těžko říct jestli šunkou nebo melounem,myslím že střevům stačí fakt,že jim tam dolů pošlu prostě cokoliv.Makat se jim nechce.Dávám s horkou vanu aby křeče povolili.Ve vaně bulím.Nepomáhá to.V noci chci umřít.Zabalená do županu, topení na maximum se třesu bolestí zimnicí a horečkou.Před půlnocí sms od číšníka.Světýlko v černočerném tunelu.Bolest je však momentálně silnější.Ze zoufalství si beru kortikoidy aby mě zbavily křečí,taky se modlím,člověk nikdy neví.Slibuju hory doly až vyčerpáním usnu.
Celkový počet "nedávání" O
doba křečí neůnosná
počet průjmů 2
bulení nonstop
inovace modlím se
pozvání na rande 1
Neděle
Jsem vzuru už v pět ráno.Vzbudil mě komár který se snažil dobýt k mé krvi přes durch propocený župan.Venku svítí sluníčko.Cítím se odpočatá.Vstávám,bolavá ale bez křečí.Je neděle,půl šesté ráno a já na balkoně přesazuju kytky.Uklidňuje mě to,projev stárnutí.po další půl hodiněse cítím opět unavená. Třeští mě hlava jdu si lehnout.Celý den jsem mírně apatická,ale křeče jsou pryč.Kortikoidy jsou ale svině a podrážejí mě,protože mě sice zbaví křečí,ale naservírujou mi pálivé průjmy.Nenávidím to.Nevím co je horší.Bulím,bolestí.Taky trochu bezmocí a mám hlad.Dávám si tři piškoty a do pěti minut půl hodiny na wc.Nepoměr.Docházím k rozhodnutí,musím k lékaři,tohle se samo nevstřebá.Zánět je aktivní.
Mám zimnici,kůži jak z papíru,vypadám jak zombie.Číšník píše.Těší se na zmrzlinu.Já panikařím.Jak můžu jít na rande když nemůžů ani vstát.Nebudu to řešit,až za týden snad ho to neomrzí.Byl fakt sympatický a milý.Budu si užívat aspoň chvilku telefonní pozornosti dřív než se setkáme a on uteče z jednoho či více nabízených důvodů,žejo.No radši na to nemyslet ať to nazekřiknu.
celkový počet křečí mírné
bolesti zad soustavné
bulení 0
deprese z nemocnice plíživě bující
Ctvrtek
Budíček v jednu ráno díky křečím, které jsou způsobené jak se sama domnívám ale posléze je mi lékařem vyvráceno pozřením jahody.Ráno jedu do práce,spíš se spoluúčastním jízdy,nic moc nevnímám snažím se nezvract.Po dvou hodinách v práci mě posílají domů.Beru to jako velkou prohru se svou vůlí zároveň se modlím ať dojedu.Třesu se,kroutím,lidése po mě divně dívají,asi si myslí,že jsem sjetá.Po vystoupení z busu už to nedávám.Doma se hroutím na postel a choulím se do klubíčka a taky chci umřít.Ve tři odpoledne se stav stále nemění,ale já musím najít sílu vstát a dojít promalou do školy.Deseti minutová cesta mi trvá tři čtvrtě hodiny,okolí vnímám hodně rozmazaně,vzdáleně, apaticky a nedávám to cca každých deset kroků.(Pod pojmem nedávám mám na mysli zvracení).Zvracení na veřejnosti za bílého dne je opravdu silně ponižující.Pocit bezmoci nevyčíslitelný. Doma se snažím usnout a probudit se v jiném životě.V noci taky ze zoufalství bulím.
Celkový počet "nedávání" cca 6
Doba křečí nekonečno
odhodlání k životu minimální
Pátek
Křeče ustupují což je super zároveň ale jsem tak vysílená,že nemůžu ani vstát.Tupá bolest vystřeluje do bederní páteře,střeva jsou jak pohmožděná takže chodím jak naprcaná bělice a taky strašně pomalu.Retard trošičku. Maruška jede sama do školy,protože nemůžu chodit.Mám o ní strašný strach zároveň jsem děsně pyšná.Celé dopoledne se snažím dovolat doktorce bez úspěchu.Ležím jak pralyzovaná a snažím se moc nehýbat.Zvracení se přehouplno v pálivý průjem.Bomba.Jakýkoliv pohyb
je nad moje síly.Usínám.Po obědě přivádí děda Marušku ze školy a odjíždějí na víkend.Užije si krásný víkend na pouťi.Mám aspoň dobrý pocit že ji nezanedbávám úplně a usínám s blaženým pocitem že můžu spát...donekonečna.
Celkový počet "nedávání" 0
doba křečí na ústupu
počet průjmů 4
Sobota
Ráno se probouzím jako rybička.Trochu zpomalená,ale nic mě nebolí.Občas tupá bolest v zádech,ale to je nic,cítím se neohroženě.Těším se na pochod proti rakovině prsu.Výlet.Venku sluníčko.Skvělé.Dorážíme s Péťou na Hrad s hodinovým předstihem.Chodíme pomalu,protože přeci jen dva dny bez příjmu potravy mám energie asi jako šnek,ale nevadí mi to. Jedu na safe mode.Pojímáme to jako relaxační procházku. Neplánované zmaření plánu,když dorážíme ke startu a nemají trička potřebná ke vstupu a hlavně
jejich zakoupením přispění na charitu.Jsme zklamané a otrávené.Těšily jsme se.Nemluvě o stádu lidí,kteří jsou sprostí hrubí a tlačí se jak kdyby tam dávali něco zadarmo.Trháme se a jdeme po vlastní ose.Je vedro.Takže o půl hodiny později lačně hledáme místo k zaparkování a schlazení naších šnečích těl.Objednáváme si osvěžující nápoje,relaxujeme.Máme taky hlad,ale je to tu nekřesťansky
drahé a nic z toho ani nemůžu jíst.Menu je sice strohé nicméně bohaté na koření,oleje,omáčky a zeleninu.Takže nic.Číšník ovšem nečekaně projeví tak nějak zapálenější zájem než jak by bylo běžné pro donášku pití.Nejdřív nechápu,to u mě není zas tak neobvyklé,pak mě to pobaví,nakonec polichoceně potěší.Po pátém náletu k našemu stolu během deseti minut a vyčerpání všech dostupných konverzačních
frází mě pozval na zmrzlinu a řekl si o telefon.Už jsem říkala,že je dnes krásný den?
Ploužíme se na véču jinam.Taky jsme chtěli zakončit tak příjemný den kinem,ale neshledali jsme žádný z nabízených filmů dost atraktivní za cenu lístků.Takže pizzerie.Pro mě jen šunka,meloun a trochu chleba.A domů.O hodinu později,už doma,trávím pizzerii.Křeče se vrací a stupňují.Těžko říct jestli šunkou nebo melounem,myslím že střevům stačí fakt,že jim tam dolů pošlu prostě cokoliv.Makat se jim nechce.Dávám s horkou vanu aby křeče povolili.Ve vaně bulím.Nepomáhá to.V noci chci umřít.Zabalená do županu, topení na maximum se třesu bolestí zimnicí a horečkou.Před půlnocí sms od číšníka.Světýlko v černočerném tunelu.Bolest je však momentálně silnější.Ze zoufalství si beru kortikoidy aby mě zbavily křečí,taky se modlím,člověk nikdy neví.Slibuju hory doly až vyčerpáním usnu.
Celkový počet "nedávání" O
doba křečí neůnosná
počet průjmů 2
bulení nonstop
inovace modlím se
pozvání na rande 1
Neděle
Jsem vzuru už v pět ráno.Vzbudil mě komár který se snažil dobýt k mé krvi přes durch propocený župan.Venku svítí sluníčko.Cítím se odpočatá.Vstávám,bolavá ale bez křečí.Je neděle,půl šesté ráno a já na balkoně přesazuju kytky.Uklidňuje mě to,projev stárnutí.po další půl hodiněse cítím opět unavená. Třeští mě hlava jdu si lehnout.Celý den jsem mírně apatická,ale křeče jsou pryč.Kortikoidy jsou ale svině a podrážejí mě,protože mě sice zbaví křečí,ale naservírujou mi pálivé průjmy.Nenávidím to.Nevím co je horší.Bulím,bolestí.Taky trochu bezmocí a mám hlad.Dávám si tři piškoty a do pěti minut půl hodiny na wc.Nepoměr.Docházím k rozhodnutí,musím k lékaři,tohle se samo nevstřebá.Zánět je aktivní.
Mám zimnici,kůži jak z papíru,vypadám jak zombie.Číšník píše.Těší se na zmrzlinu.Já panikařím.Jak můžu jít na rande když nemůžů ani vstát.Nebudu to řešit,až za týden snad ho to neomrzí.Byl fakt sympatický a milý.Budu si užívat aspoň chvilku telefonní pozornosti dřív než se setkáme a on uteče z jednoho či více nabízených důvodů,žejo.No radši na to nemyslet ať to nazekřiknu.
celkový počet křečí mírné
bolesti zad soustavné
bulení 0
deprese z nemocnice plíživě bující
PAGES
Featured post
This very simple begginer pattern with 2,5 hook and Scheepjes Catona cotton yarn.
