°Prague Princess Photography: October 2010

Inkriminovanou noc jsem přežila do nemocnice dojela a už si mě tam nechaly. Týden více méně

trýznivých vyšetření v kombinaci se silnými léky a s konečným rozhodnutím operace mě úplně
odrovnaly.Jediná kloudná strava se do mě dostává přes kapačky.Nemocnice vás úplně pohltí.
Člověk vypadá hůř než se cítí už jen tím jak splyne s bílým prostředím a všudypřítomným odérem
dezinfekce a různých rozmanitých jiných nevábných výparů. Na oddělení na kterém ležím je věkový
průměr osmdesát a více.Říkají mi kuře.Mám jednu výhodu ve svém stavu oproti stařenkám a to je ten,
že můžu dobíhat na záchod tudíž odpadá problém že by bylo obsazeno.To je pro mě super.Taky se můžu
sprchovat.Bomba.

Paní, která se mnou sdílí minipokojíček je úctyhodných 97 let a je to osůbka i přes svůj zdravotní stav vitální a bystrá. Moc rádá poslouchám její vyprávění a občas ho i předstírám, ale přišla jsem na trik že když zapnu televizi babi za chvíli usne. V pokojíku máme zatlučená okna takže se nedá větrat a na chodbě lakujou zdi takže nevíte co vás zničí dřív. Dveře do pokoje jsou přímo naproti velkému výtahu takže kdokoliv vstoupí na patro první pohled který se mu nabídne je na můj zadek (od momentu kdy mi došlo že tam courá hodně cizích lidi tak pouze pod! peřinou). Po večerech jsme probraly s babkama důchodovou reformu, politiku i vnoučata a řeknu Vám je to fajn vzpruha. Člověk je družný tvor a potřebuje holt ve svých boletivých chvílích politovat a tady mezi sebou navzájem soucítíme protože každý prochází bolestivými procedurami. Jednu paní předevčírem museli resuscitovat, potom znovu a nakonec tu už s namí bohužel není.Celou noc jsme nespaly.Děsnej zážitek.Pár večerů s někým sedíte povídáte si a pak slyšíte ba hůř vidíte jak umírá. Všude je plno policistů protože je tu hospitalizovaný nějaký velký recidivista. Každé dopoledne se u mě trénují medici, kteří mají za úkol mě vyzpovídat a stanovit diagnózu a navrhnout léčbu. Cítím se důležitá a debaty s nimi mě moc bavěj.

V tom jsem se našla:-)No nůďo tu opravdu není.
Já už mám za sebou všechno to sono, gastro i koloskopie a když mi s konečnou platností oznámily že operace musí proběhnout složila jsem se a brečela tolik že doktor souhlasil s tím, že mě na víkend dá propustku domů abych se dala trochu dohromady. Odpojily mě, zabalily prášky a jsem slabá jak blecha ale stejně tak šťastná...jsem na víkend doma, můžu s Maruškou oslavit její narozeniny které jsou přesně v den
mé operace.Oslavímeje v neděli bude to překvapení.

Příprava na operaci střev je docela náročná a protože vím co mě čeká vyšiluju v mých očích právem, ale tak
jasně že to dopadne dobře,jeno je síla to vydržet. Před dvěma týdny mě lékařská posudková komise označila za zdravou práce schopnou a já ležím v nemocnici se třemi stenózami před operací.Předpokládám že se neobjeví přes noc.Hodlám ještě jednou podstoupit tuto procedůru a doufám že tentkrát mi pomůže. Musejí mi vyříznout všechny tři části zůženého tenkého střeva a potom udržovat chronický zánět pod kontrolou díky kortikoidům.

Už potřetí a naposledy během jednoho týdne si projdu očišťovací kůrou, která je prostě nechutná.Po operaci budu pět dní na JIPce a za dalších pět dní mě naučí znovu chodit, hýbat se a půstí mě domů.Bude mi děsně zle, budu nehybná nechutně ulepená a bude mě bolet i dýchání ale už se moc těším až to bude za mnou.

A až bude začnu podnikat všechny ty úžasné věci které mám rozplánované a ty muka si vynahradím.