Už je to dávno, co jsem se snažila pařit v báru, kde snad neztropím ostudu, nepotkám Itala a nepotáhnu někoho domů. Dnes řeším, že:



Mláděti vytrhly v pátek první stoličku. I když se to neobešlo bez slziček, vyjednávání a protestu, byla strašně statečná. Mládě i paní zubařka.

Jediná hysterická byla rodička tedy já a to v momentě kdy jsem nekompromisně vykřikovala příkazy typu opřít, otevřít a držet, když už se malá až podezřele dlouho cukala s tím, že trhání jsme si jako nedomluvily a že to necháme radši na jindy. Dvacet minut po výlezu z ordinace se mládě otrkalo a bylo děsně hrdinské, jakože to nic nebylo a že to by zvládla kdykoliv, kdyby to bejvala byla věděla,že se to dá vydržet.

Máme šikovnou paní zubařku i přesto její nadšení opadlo přesně v okamžiku kdy si uvědomila, že má v papule těch zoubků ještě dost na to aby se to mohlo opakovat a nasadila nešťastnou ódu na to, jak by bylo lepší kdyby byla mořská panna, protože to je jako ryba a ryby zuby přece nemají.

Zapudila jsem hbitě představu o bezzubé mořské panně, abych jako nevyprskla smíchy a rovnou změnila téma z mořské panny na mořské želvičky v odpoledním kině, což byl přislíbený úplatek za paní zubařku.


Odpolední kino proběhlo v prázdném sále (kdo by se divil, žejo) za účasti dvou dalších tatínku s ratolestmi a jedním postarším párem nad kterým visel v očích nás rodičů tázavý otazník. Chápejte, přeci jen oni tam šli dobrovolně, my ne tak úplně. Děcka z pusou dokořán přes 3D brýle výskající jak to že želvičky vypadají jako skutečný nebo ještě víc než skutečný. No nedělám si iluze, že bych se tvářila inteligentněji, ale žádná větší ostuda se naštěstí nekonala.


McDonald už ovšem dopadl hůř, takže celej víkend se nesl v duchu budu blejt nebudu blejt. Tak jsem si dala vodu i slanou a hádejte co, jo šlo to skoro samo. Křeče už byli jen bonus. Včera mě trápila už jen tupá bolest vystřelující někam do ledvin takže ode dneška jsem vlastně fit.

Tak jsem hned zrána pro jistotu aspoň utopila telefon. Poslední co si pamatuju je, že jsem ho zapojila do nabíječky a položila na komodu. Čeho už jsem si ale nevšimla bylo, že jsem o pár hodin dřív zalila kytku a H2O se jaksi překulila z podložné
mystičky a já uložila svůj tydlifon přímo do té loužičky. Jsem prostě talent.

Ráno byl samozřejmě patřičně nasáklej a já se divím, že mnou neprobilo když jsem ho vyndavala ze zástrčky. Rozmontovat, přezkoumat škody a sušit. Nejvíc to asi odnesla SIMka, která teď dělá psí kusy. Takže kdyby přišla někomu sms kdo by měl pocit že mu nepatří, tak mu prosím vás skutečně nepatří( a pokud bych volala někomu, komu nikdy nevolám, tak nepanikařte.....pořád Vám nevolám, to jen telefon si dělá co chce:-)

Po úspěšném plaváčkově ránu jsem si to namířila směr úřad práce, neboť posudková komise se minulý týden rozhodla že jsem vlastně zdravá s občasnými potížemi a nařídila mi práci, no fuj takové praktiky bych jim zatrhla. Ale abych jim nekřivdila omezily mě pouze na výdělečnou činnost s menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti!

Já si v poslední době přišla taková tělesně, smyslově a duševně chudší!

Jen by mě zajímalo jestli takovej druh práce vůbec existuje. Nic naplat, nepomohlo dvouměsíční střídavé polehávání po nemocnicích, křečování zvracení se nepočítá, hybaj do práce. Oukej. Tak jsem se registrovala a pak se jela objednat na kontrolu na gastro kde mi sestra oznamila že se mám fofrem odvolat, protože CT jako
fakt nedopadlo dobře, zůženiny zánět aktivní, doktůrek bude chtít pravděpodobně operovat. Tak tím mě fakt nepotěšila.

Takže teď mě čeká obíhání pracáku, do doby než se vyřídí odvolání což může bejt i dva měsíce, pak to přehodnotěj uznaj že jsem fakt rozbitá, daj mi zase plnej důchod pokud možno zpětně a já poletím zrušit pracák, kde mi vynadaj co tam lezu když makat nesmím, daj mi za trest paragraf za to že jsem uvedla falešný info (nemají totiž jinej kterým by konfrontovaly sociálku, která může činit i rozhodnutí zpětně a já jim budu muset vrátit těch pár šlupek co mi možná pošlou abych čekala na ještě mín šlupek od důchodu. A za odměnu toho všeho lítání, dohadování stresování se proložený úmornejma stavama vás rozkuchaj na sále. Veselý to život invalidních důchodců. Každej rok to samý, asi si nedaj pokoj dokud nezaklepu bačkorama a oni mě neudolaj.

Tak si jdu udělat radost, vlezu do Palladia a všichni určitě znáte ten krámek hned za zmrzlinou, kde mají přírodní mýdla, pěny do vany různý rozpouštědla.
Je to tam jak v omalovánce a parfumerii zároveň. Někdo říká, že to i smrdí. Mě ne. Mě to voní. Je to prostě jen pro silný povahy,HA!:-) jako když vlezete do cukrárny pro tělo. I když se musím přiznat, že já se v tom taky nekoupu, rozmístím to fikaně do mystiček po bytě a všichni pak hrajou bojovku odkud to voní.

Slečna u dveří mě pozdraví a hned se ochotně ptá co si budu přát. Odvětím, že se nejdřív rozhlédnu, nadejchám a pak jí povím. V tom se zarazím, otočím se zpátky na slečnu, která něco koumavě zapisuje na cedulku, vyvalím bulvy a vyhrknu...."Ivuš??"

Ivuš se zarazí, vyvalí bulvy na mě a vyhrkne: "No,ty vole"!

Slečna za pokladnou pozdvihne obočí.

Pak už jen slyší: "Tak to je hustý. No čau. Jak se máš? Asi dobře, protože vypadáš dobře, to je jasný. Ježiši to je let. A co si dáš?" atakdále.

Ano narazila jsem na svouji spolužačku ze střední, kterou jsem od školy neviděla a ona tuhle rozmazlovnu pro pleť spoluvlastní, tak jsme se pochválily, poklábosily, já se podivovala, že tam chodím tak často nakupovat a nikdy jsem na ni nenarazila, a že jsou moje nejvíc. Ivča mi doporučila mýdlo prej typicky vystihující mě, aneb noblesní růžový kýč s třpytkama, ale dostala jsem ještě dárečky takže jsem satifajd
:-)

Taky se mě ptala jestli ještě maluju, že za ty roky se už hodněkrát stěhovala a že má věci ještě po krabicích, ale tu karikaturu ode mě má pořád po ruce a že si slibuje že si jí jednou nechá zarámovat. Tak to mě jako potěšilo...a moc.

Nesu si taštičku plnou voňavejch bonbónů do vany a usmívám se, jak kdybych potkala DiCapria. Řeknu Vám, je mi fajn. Možná jen na pět minut, než se budu muset něčeho najíst a opět zkolabuju do dvanáctihodinového delíria bolesti, ale ty okamžiky mezitím, ty jsou strašně fajn a stačí k tomu tak málo.

Jsem děsněj cíťa já vím, ale jěště jedna news. Už mám rozepsanou tu knihu..konečně!! jupí všichni jásejte:-) Sice Vám neřeknu o čem bude ani jak se bude jmenovat, ale nebojte, budete slintat:-)