Samozřejmě, jak jinak když už si naplánuju víkend plný super akcí na které se opravdu
těším Crohn mě prostě musí skolit. Sobotní zápas NHL mám naplánovaný už půl roku
dopředu, kamarádku, která přijede z New Yorku jakbysmet, byla jsem pozvaná na
ochutnávku mléčných koktejlů a zmrzlin, které brzy ovládnou Palladium a i když je
nemůžu ani trochu ochutnat bylo by fajn tam být a nasávat atmosféru.Z pátka na sobotu
byla naplánovaná holčičí přepadovka. A já se na všechny tyhle akce těšila víc než na nový
boty a byla jsem rozhodnutá udělat cokoliv (samozřejmě v mezích zákona) abych dostála
svému slovu a všech se zůčastnila.Nicméně od pondělka jsem v takových křečích, že
jsem byla nucená se nadopovat analgetikama, která mě dostala postupně od otupělého
stavu až do "všechnojemitotálněuprdele" stavu. Dnes poprvé po čtyřech dnech jsem
byla schopná pozřít stravu i když přesnídávka není podle mě vůbec jídlo. Ale mě se o
jídle i zdá, hlady šilhám, ale moje vnitřnosti jakoukoliv snahu o příjem potravy striktně
odmítají. Nechápu co maj za problém.No chápu, že aktivní zánět je nutí,ale mě už ta
jejich hra fakt neba.Takže když se nezmítám v "porodních" bolestech jsem tak zesláblá,
že sotva vstanu z postele.Moc bych Vám všem chtěla poděkovat za úžasnou podporu,
kterou mi projevujete a všechny rady a doporučení na možné zlepšení svého stavu moc
ráda vyzkouším, nejen proto že nemám co ztratit, ale hlavně proto, že oblbováky jaksi nepomáhaj.

Takhle určitě po nich budu blbější,ale bolest jaksi vyhrává a já musím zvyšovat dávku a to se mi nelbí.

Jeden velice moudrý člověk jednou řekl, že všelék na všechno je láska. Do to bych jako
fakt šla,bojím se ale že po tom co jak jsem dneska vyděsila pošťačku když mě spatřila jak se
belhám ze schodů dolů a snažím se jí souvisle odpovědět a jaksi komunikovat z jejího
pohledu bylo zřejmé, že bych se vůbec neměla snažit navazovat s lidmi komunikaci.
Vypadala otřeseně.
Já míň, už jsem si na svůj odraz v zrcadle zvykla.
Takže pokud se stane zázrak a já budu schopná dostát svým závazkům tento víkend
nebuďte překvapení, že se oháním občanským průkazem aby jste vůbec pochopily,že před vámi stojím skutečně já.

Jak já se těšíííím!
A prožoe je tenhle příspěvek tak pochmurněj, rozhodla jsem se dát aspoň vysmátou fotku.
 
 

 
So ofcourse when I get planned a lot of fun stuff to do, there is still my lovely dessease
that has to attact me every time Im actually really excited about something. Wanted to
go and see the NHL playing this saturday. Had schedule a meeting with a friend
coming over from New York friday afternoon.Was invited to milkshake slash
icecream tasting from new place opening soon in Palladium saturday afternoon.And
even though I can´t really taste it it just fun to be part of this,right?And girls were supose
to come for sleepover from friday to saturday.And I was really looking foward to all
those things and I was determined to do anything to stand up my word this time except
that since monday I am in such an incredible pain that not only I can hardly move but I
was forced to use strong analgetics that make me incredibly numb and just absolutely
"dontgiveafuck" phase.Today I was finally able after four days to adjust first meal,well
baby food.Im starving to death I even daydream about food but my insides strictly reject
it anyways.I wonder what their problem is.If Im not in well "labour" Im so wseek from
not being able to digest that i can´t even get out of bed.So this way
Id like to thank all of you guys for lovely support and also for all kind of recomandation
of what might help. I will try them all I promise also cause,well there is nothing to loose
really when the drugs from doctors doesn´t help anymore.

One respected poet once said that love cures everything. I would so be in for the
try but the way I scared the mailman today just the second he sees me crumbling down
the stairs and trying to comunicate with him gave me kind of clear clue that "that is
not ganna happen any time soon." I don´t blame him I got already use to my reflection in mirror
and I would not describe myself as well lovable, so If miracle happens and
I put all my power together to go through original plan over this weekend I will have
identity card with me so you all included in program can recognize that me is me.

Im sooo looking foward to this!

And because this post is sooo not happy I decided to put at least cheering picture.