Umí se maskovat lépe než agent 007 ve vrcholné formě. Po společném setkání se ale cítíte hůř než vycucaná karamela. Naučte se rozpoznat citovou pijavici ve svém okolí a udělejte všechno pro to, aby vám přestala znepříjemňovat život.


Jak poznáte upíra


* Cítíte se kvůli němu provinile.
* Dělá všechno pro to, aby vás nasměroval tam, kde vás chce mít.
* Kazí vám radost nenápadnými poznámkami.
* Je falešný. Neustále se uráží, ale vám do očí tvrdí, že „je v pohodě“.
* Zneužívá toho, že v podstatě toužíte po jeho lásce a uznání, a vyhrožuje, že vám právě tohle odepře.
* Dobře ví, jaké pohrůžky na vás nejlíp fungují.
* Upír vám nechce ublížit. Jde mu o to, aby vás k sobě připoutal nebo aby si skrz vás uspokojil svoje vlastní potřeby.
* Má značný dramatický talent. Když chce, vykouzlí ve vteřině slzy nebo bolestný výraz.
* Jeho potřeby jsou vždy důležitější než ty vaše.
* Upíři nikdy nedělají chyby a nikdy se nemýlí. Ostatní na ně útočí neoprávněně.
* Pokud má jeho jednání negativní důsledky, on za ně zásadně nepřijímá zodpovědnost.


Nejdříve jsou plní pochopení a předstírají, jak vám hrozně přejí. Postupně však jemnými, ale vytrvalými náznaky nabourávají vaši jistotu a vyvolávají ve vás pocity viny, až vaše nálada klesne na bod mrazu. Přesně tak, jak mi to nedávno popisovala moje známá Dáša. Měsíc před odjezdem na dovolenou do Chorvatska s kamarádkami: „A vážně ti nevadí, že pojedu?“ „Ale to víš, že ne. Jen jeď a pořádně si to užijte. Vždyť si to vynahradíme!“ Týden před odjezdem: „Škoda, že odjíždíš, zrovna tu má být super počasí. Mohli jsme si spolu vyjet na Šumavu na kola. No nic.“ Den před odjezdem, při balení: „Ty si s sebou bereš tyhle šaty? Myslel jsem, že jsou jen na speciální příležitosti…“ V den odjezdu: „Není mi dobře, strašně se mi motá hlava. Doufám, že to tu bez tebe nějak zvládnu. Co se dá dělat, kamarádky holt mají přednost.“


Dostanu tě kam chci


Tahle story dokonale ilustruje chování citových vyděračů. Dáša se díky „masáži“ svého přítele postupně úplně přestala těšit na vysněnou dovolenou. „Opravdu jsem uvažovala, že holkám zavolám, že nikam nejedu,“ přiznává Dáša. „Bála jsem se, jestli mému příteli skutečně není něco vážného, a měla výčitky, že se jedu bavit, zatímco on tu bude stonat a potřebovat moji pomoc.“ Nakonec v ní zvítězil zdravý instinkt a Dáša, i když zatěžkána pochybnostmi, s kamarádkami na dovolenou odjela. Její přítel (pochopitelně zdravý jako řípa) se tvářil uraženě ještě pár dní po jejím návratu. Dáša měla dobrý pocit, že nad ním (aspoň pro tentokrát) zvítězila, ale už teď se bojí, jaké „zbraně“ její miláček použije příště.


Citoví upíři jsou neuvěřitelně flexibilní ve vymýšlení a používání postupů, jak druhé dostat přesně tam, kam chtějí.„Citový manipulátor bývá dobrý pozorovatel a má silně vyvinutou schopnost vytušit slabiny druhých a náležitě jich využít. Ovládá různé strategie, z nichž většinu se naučil už v dětství ve své rodině, a bezpečně volí tu, která na daného člověka platí nebo se v minulosti osvědčila.Používá celý repertoár projevů od slz po hysterii, předstírání nemohoucnosti nebo v případě, že zároveň trpí i poruchou osobnosti, třeba polykání prášků.“


Citové vydírání má mnoho různých podob a různé stupně rafinovanosti. Asi nejlépe rozpoznáte typ trestající.  Trestání může probíhat i velmi nenápadně. Pokud jste například odolala jeho nátlaku zůstat večer doma a pouštět si s ním pomilionté Pána prstenů, během toho, co se vypravujete na oslavu kamarádčiných narozenin, vás jemně a jakoby starostlivě upozorní, že vám v poslední době strašně narostl zadek.


Další druh vyděrače je sebemrskačský. Ten demonstrativně trestá sám sebe a neustále se obviňuje, ale tak, abyste tím trpěla také – a alespoň stín viny padl i na vaši hlavu. Hořekuje, že v práci místo něj postoupil méně zkušený kolega. Dojde k závěru, že do oné práce vlastně nikdy neměl nastoupit a je „škoda, že jste mu to tenkrát poradila.“ Kde dnes mohl být, kdyby se rozhodl jinak? Jindy zpochybňuje sebe jako takového a táže se vás „Jak můžeš být s někým, jako jsem já? Je tě pro mě škoda“, a přitom dychtivě očekává vaše ujištění, že je ten nejúžasnější člověk pod sluncem a „co byste si bez něj počala“. Jiní se zase vžívají do podoby trpitele. Trpitel zásadně neříká nic konkrétního, pouze naznačuje. Nechá vás, abyste po tom, co mu vadí, sama pátrala. A poté svůj „hřích“ jaksepatří odčinila.


Vymaňte se z vlivu pijavice


Jak ale poznat, že se mezi vašimi blízkými skrývá pijavice, která z vás vycucává energii a ještě vám jako bonus naloží pořádnou fůru pochybností, pocitů viny a nejistoty? „Důležité je uvědomit si, jestli vás druhý netlačí do věcí, které vlastně dělat nechcete, nebo ve vás nevyvolává emoce, které jsou vám nepříjemné".
Všímejte si proto pocitů, které ve vás chování druhých vyvolává, a také toho, jak pak jednáte vy sama. Přistihnete-li se, že děláte něco, co je vám proto srsti, můžete být obětí citového vyděrače. Zbystřete i tehdy, když často cítíte strach z chování druhého (třeba když i na dobře rozjetém firemním večírku pořád kontrolujete hodinky, abyste domů náhodou nedorazila až po půlnoci a nenašla svého přítele, jak na vás čeká s nepříčetným výrazem v obličeji)


Zvolte správnou strategii


Možností, jak vzít citovému vyděrači vítr z plachet, je více – třeba formou nedefenzivní komunikace. Nehájíte se ani neútočíte, pouze vyděrače elegantně usazujete krátkými, leč výstižnými větami typu: „Tvoje hrozby mě nechávají úplně v klidu. Tohle na mě neplatí.“ Účinné je také udělat si z upíra spojence („Nenapadá tě, co bychom mohli podniknout, ať to konečně vyřešíme?“) nebo zkusit kompromis („Musíme holt ustoupit oba.“). Výbornou zbraní je nasazení humoru, jenže ten platí jen na někoho. Řada citových pijavic to, že chcete situaci odlehčit, považuje za přímý útok na jejich osobu.