„Lívance! Uděláme si lívance!”....sama sebe jsem překvapila s jakým nadšením jsem ten nápad spíš vypískla než pronesla a už jsem prozkoumávala útroby své kuchyňské linky. 
Muže společný projekt nadchl.
„To je nápad, budeme spolu vařit”, pronesl noblesně a patrně očekával úspěšnou akci. Taky neměl důvod pochybovat, proč by společná spolupráce v kuchyni měla představovat jakýkoliv problém. Do chvíle než...
Nejdřív ohřát mlíko...splníno. Super, dál.... první zádrhel, mé nadšení začalo nejistě opadávat ve chvíli kdy jsem zjistila, že nevlastním ani skořicový ani vanilkový cukr. Muž zůstával v klidu zatímco já zachovávala paniku, protože bez skořicového cukru to není jaksi ono. Když jsem se ale vytasila s tím, že nemám ani mouku (muž spotřeboval na řízky a já opomněla koupit)  dal se na ústup, že zase jako není Copperfield aby vykouzlil lívance jen z mlíka a droždí prošlého cca roku 2004 i při sebelpší vůli a vyslal mě na škemračku k sousedům.