°Prague Princess Photography: July 2011

Život funguje v jednoduchých sinusoidách. Naše vnitřně zafixované vzorce nás nekompromisně hážou do stále stejně opakujících se situací. To by se jěště dalo pochopit. Co mě ale fascinuje, je že i lidé se kterými se v životě setkáme se i po několikaletých pauzách znovu objevují v našich životech. Jako by jsme byli spojeni neviditelným vlascem, který nás jednou za čas svede opět dohromady a je úplně jedno jestli jste mezitím stihly procestovat půlku světa.

Takhle se mi jednoho dne z ničeho nic objevil zpátky v životě kamarád, kterého jsem viděla naposledy před třemi lety a poznala před osmi jěště v Belgii. Američan. Basebolista. Dva důležié fakty. První proto, že jako američan svým vystupováním působí jako balzám slušnosti oproti vulgárním čecháčkům (neříkám že všichni, ale já mám na takové primitivní frajery štěstí) a basebolista proto, že je to sportovec.

Moje rodička totiž vždy pilně lamentovala nad tím, že jsem po ní vrcholové mistrini v gymnastice nesdědila pražádný vztah ke sportu. Po všech těch fotbalistech, hokejistech, basebolistech a golfistech se kterými se zám si myslím že se mýlí. Sport nadšeně podporuju a proto jsem zajásala že bude zase o důvod víc dostat se na vzduch a na sluníčko a jěště si vychutnat prožitek ze hry, protože když znáte osobně hráče, prožíváte to tak nějak víc.

Tak jsme v sobotu nastartovali Jájamobil a vyrazily směr Krč. První odbočku jsme přejely schválně, měla jsem se soustředit až na tu druhou. Tu jsme přejeli už omylem neb řidičce se zdála podezřele blízko za tou první. Vzápětí se ukázalo, že to skutečně šlo o správnou odbočku, takže jsem si udělaly zajížďku až k nábřeží přes Lhotku zptáky na Krč. Výlet prostě. Po dvou dalších chybných odbočeních (nejsem nejspolehlivější GPS) jsme mezi stromy ve vilové čtvrti našli tu správnou skulinku, která nás vyplivla před hezky udržovaným sportovním komplexem. Bylo krásně. Měli dobré bagetky, pivo a kluci hrály tak, že i já jsem to začala průběžně chápat.

Počáteční trapné dotazy tipu: „A proč si ten míček takhle přehazujou?” „No, Marti víš, teď je pauza jen se procvičujou.” Byli zažehnány. Opálily jsme se, vynadávali, zapodporovaly, pak vyrazily na tah noční Prahou a příjemně si zavzpomínaly, pobavily. Za poslední dobu už poněkolikáté.

Mám moc ráda, když vidím, že se dá s muži přátelit a příjemně pobavit. Mám ráda, když se mí přátelé ze světa vracejí, nebo jen zastaví na cestě do dalších destinací a stráví se mnou nějaký čas neopakovatelným způsobem. Jsem za ty chvíle ráda a i když jsou to všechno sportovci, společenští a excentričtí, taková vlastní odrůda můžů, jako kámošce je mi mezi nimi blaze a sport fakt žeru,ne že ne. I když jen jako fanynka.