Tak nějak mě už nebaví být sama.Po vzoru sebevědomých,cílevědomých a búhvíjako-vých žen jsem se rozhodla, že nebudu čekat až si mě nějaký ten "muž" objeví doma v křesle nebo v obchodu s botama a vyšla jsem mu vstříc.Taky proto, že obě výše zmíněné příležitosti se prostě nestanou.

Seznamovat se s lidmi na senamkách není zas taková sranda, jak jsem si myslela. Ne, že by si tam nikdo srandu nedělal, naopak mám pocit, že si ze mě všichni dělaj víceméně prdel.
Také se zprvu mylně domnívám, že se přihlásím, seznámím a je to. Ale než se dopracuju k minimálně jednomu slušnému a příčetnému člověku, musím absolvovat vyřazovací, prohrabávací a přehodnovací roztřidovačku podstatně větší grupou lidí.

Jdu tedy s kůží na trh....nejdřív se musím nějak vhodně prezentovat. Takže fotku. Zuřivě se snažím najít nějakou maximálně nepřitažlivou (abych působila seriózně,žejo) následně zjišťuji, že prostě nemám žádnou fotku ze které by aspoň trochu nepomrkávala sexualita. Průšvih, nemám normální fotku. Na vteřinu se zamyslím jestli to není první předpoklad, že bych měla zaváhat u zaškrtávání čtverečků
u slova "normal". Dále zjišťuji, že můj výběr se zužuje na pouhé dva druhy fotek a to dvě neustále se měnící pozice v sedě na gauči kdy rozdíl je pouze ve více či méně rozbordeleném nádobí na kuchynské lince za mnou. Volím tu, kde se neusmívám, ale linka se čistotně blýská. Aspoň něco. Pak po mě server chce, abych sama sebe popsala. Daly mi na výběr s několika variant a to jak u popisu povahy tak postavy, předností a nedostatků.Uvědomuji si, že u doplňujících popisků se nechávám snadno unést. Automaticky vypisuji co miluji a co nesnáším než mi dojde, že vlastně nepíšu tak docela pravdu, ale odpovědi se snažím stylizovat tak, aby zaujaly. Co bych tak mohla mít ráda, aby to bylo atraktivní i pro opačné pohlaví, protože čím vyšší shoda tím větší šance že mě bude chtít někdo s tak báječnými vlastnostmi poznat. No jo, ale to asi těžko, protože on taky kecák, aby vypadal líp, takže tudy cesta nevede.Špatně. Ono je to těžký psát pravdu, když totiž popíšete někoho jiného, lepšího nebo jen sebe jací by jste chtěli být než jaká je skutečnost, je snažší vyrovnávat se s odmítnutím. Protože to vlastně nesjte vy, koho odmítly, ale toho úžasného nereálného člověka. No jo, ale co když napíšu pravdu a nikdo mě nebude chtít? Nevadí nejsem štěně z útulku, říkám si. Jsem storpocentně přesvědčená že vím co nechci, a možná i to co chci...tak jako tak zírám na prázdnej rámeček a nejsem schopná to specifikovat do 255 znaků. Můžu vtěsnat představu o svém partnerovi do rámečku o 255 znacích? No, nevím. Nakonec píšu jenom Muž! To samo o sobě se projeví jako velmi náročné očekávání.

Velice brzy je jasné, že čím míň toho napíšu,tím líp. A chlapy to stejně nečtou.
Můj profil je nováček takže vyskakuje logicky mezi nejnovějšími a seznamkoví štamgasti se na mě sypou jako slepice na zrní. Oni už se mezi sebou znají a nejspíš se předhánějí v tom, kdo klovne nováčka. Mám schránku zasypanou všemožnými sexuálními nabídkami (čím perverznější tím frekventovanější). Pár slušnějších návrhů od profilů bez fotografií, které identifikují zcela spolehlivě, že jejich majitel je ženatý a ještě se podivuje, že by mi to jako vadilo. Taky dost zoufalců, co si na mě evidentně léčej svoje pošramocený ego. Zasypávají mě nadávkama a já jako vážně nechápu proč. Tihle ale mají bohužel nejdelší výdž...i když je ignoruju pořád se vracejí. A pak hrstka normálních, milých zpráv, které přišly od mužů, kteří jsou naprosto nezajímaví pro mě nebo se mi prostě nelíběj. Mission impossible tahle seznamka. A když už se objevil náznak shody na obou stranách a po písmenkové sympatii došlo na schůzku face to face, vyklubal se z toho naprostej blbec.Na první schůzce září a jásá z toho, jakej báječnej osud nás svedl dohromady a pomalu by se mi vecpal do kalhotek a o dva dny později už pěje to samé nějaké jiné holce a po mě ani nevzdychne Seznamkoví turisté. Nebo proběhne schůzka vpohodě já si říkám je to sympoš, on projevuje zájem obdobně než mu cvaklne v bedně a začne znásilňovat můj mobil s frekvencí 120 SMS za hodinu nonstop od večera do rána den za dnem.
Málem mě z toho chytil rapl. Rapl jeden. To už jsem ve fázi, že mám celý seznamky plný zuby, těžko tu potkám někoho normálního a chci ji zrušit. Pak se ale ozve fajn klučina, proběhne fajn rande, druhé, třetí, říkám si jak je to fajn když jsou lidi fajn a on najednou zmizí. Ze dne na den z dosahu osobního i virtuálního. Byl a byl fajn a najednou není. Ani neškytne. Nevím proč, jak, co se stalo a pravděpodobně se to ani nedovím. Ale už mě to neba. Dalších 50 zpráv je totiž z té první kategorie a já se nechci prodírat velmi špatně psanou pornografií.

Přeci jen jsem se ale o sobě něco dozvěděla. Nelíbějí se mi prvoplánovaní krasavci s mladším rodokmenem jak jsem si původně myslela.....
Neberou mě....aktivní sportovci jakéhokoliv zaměření hlavně však fotbalisti, hokejisti,basketbalisti snad jen nad tenisem bych přivřela oko.Muži trávící všechen volný čas v posilovně a taky lezením po horách. Golfisti. Hospodský povaleči u píva. Nadšení vyznavači sexuálních úchylek. Extrém v žádném směru.Nechci.

Evidetně mě ale berou starší, menší, můžou být i připlešlí muži s bříškem, hlavně když vystupujou sebevědomě,mají nadhled a přehled,smysl pro humor, pro rodinu a to mi připomíná …manželku maximálně bývalou.....když nehrajou mind games. Nemusí být ve všem aktivní...stačí když je pozitivní....Nikdo totiž nemá čas ztrácet čas.