°Prague Princess

My Work

2012-01-15T21:10:00.002+01:00

Hello Colour

2012-01-10T20:55:00.000+01:00

pf 2012

2011-12-28T16:50:00.000+01:00

And what about...

2011-11-22T14:55:00.000+01:00

your ARACHNOFOBIA?

Citový vyděrači

2011-11-21T23:23:00.000+01:00

Umí se maskovat lépe než agent 007 ve vrcholné formě. Po společném setkání se ale cítíte hůř než vycucaná karamela. Naučte se rozpoznat citovou pijavici ve svém okolí a udělejte všechno pro to, aby vám přestala znepříjemňovat život.

Jak poznáte upíra

* Cítíte se kvůli němu provinile.
* Dělá všechno pro to, aby vás nasměroval tam, kde vás chce mít.
* Kazí vám radost nenápadnými poznámkami.
* Je falešný. Neustále se uráží, ale vám do očí tvrdí, že „je v pohodě“.
* Zneužívá toho, že v podstatě toužíte po jeho lásce a uznání, a vyhrožuje, že vám právě tohle odepře.
* Dobře ví, jaké pohrůžky na vás nejlíp fungují.
* Upír vám nechce ublížit. Jde mu o to, aby vás k sobě připoutal nebo aby si skrz vás uspokojil svoje vlastní potřeby.
* Má značný dramatický talent. Když chce, vykouzlí ve vteřině slzy nebo bolestný výraz.
* Jeho potřeby jsou vždy důležitější než ty vaše.
* Upíři nikdy nedělají chyby a nikdy se nemýlí. Ostatní na ně útočí neoprávněně.
* Pokud má jeho jednání negativní důsledky, on za ně zásadně nepřijímá zodpovědnost.

Nejdříve jsou plní pochopení a předstírají, jak vám hrozně přejí. Postupně však jemnými, ale vytrvalými náznaky nabourávají vaši jistotu a vyvolávají ve vás pocity viny, až vaše nálada klesne na bod mrazu. Přesně tak, jak mi to nedávno popisovala moje známá Dáša. Měsíc před odjezdem na dovolenou do Chorvatska s kamarádkami: „A vážně ti nevadí, že pojedu?“ „Ale to víš, že ne. Jen jeď a pořádně si to užijte. Vždyť si to vynahradíme!“ Týden před odjezdem: „Škoda, že odjíždíš, zrovna tu má být super počasí. Mohli jsme si spolu vyjet na Šumavu na kola. No nic.“ Den před odjezdem, při balení: „Ty si s sebou bereš tyhle šaty? Myslel jsem, že jsou jen na speciální příležitosti…“ V den odjezdu: „Není mi dobře, strašně se mi motá hlava. Doufám, že to tu bez tebe nějak zvládnu. Co se dá dělat, kamarádky holt mají přednost.“

Dostanu tě kam chci

Tahle story dokonale ilustruje chování citových vyděračů. Dáša se díky „masáži“ svého přítele postupně úplně přestala těšit na vysněnou dovolenou. „Opravdu jsem uvažovala, že holkám zavolám, že nikam nejedu,“ přiznává Dáša. „Bála jsem se, jestli mému příteli skutečně není něco vážného, a měla výčitky, že se jedu bavit, zatímco on tu bude stonat a potřebovat moji pomoc.“ Nakonec v ní zvítězil zdravý instinkt a Dáša, i když zatěžkána pochybnostmi, s kamarádkami na dovolenou odjela. Její přítel (pochopitelně zdravý jako řípa) se tvářil uraženě ještě pár dní po jejím návratu. Dáša měla dobrý pocit, že nad ním (aspoň pro tentokrát) zvítězila, ale už teď se bojí, jaké „zbraně“ její miláček použije příště.

Citoví upíři jsou neuvěřitelně flexibilní ve vymýšlení a používání postupů, jak druhé dostat přesně tam, kam chtějí.„Citový manipulátor bývá dobrý pozorovatel a má silně vyvinutou schopnost vytušit slabiny druhých a náležitě jich využít. Ovládá různé strategie, z nichž většinu se naučil už v dětství ve své rodině, a bezpečně volí tu, která na daného člověka platí nebo se v minulosti osvědčila.Používá celý repertoár projevů od slz po hysterii, předstírání nemohoucnosti nebo v případě, že zároveň trpí i poruchou osobnosti, třeba polykání prášků.“

Citové vydírání má mnoho různých podob a různé stupně rafinovanosti. Asi nejlépe rozpoznáte typ trestající. Trestání může probíhat i velmi nenápadně. Pokud jste například odolala jeho nátlaku zůstat večer doma a pouštět si s ním pomilionté Pána prstenů, během toho, co se vypravujete na oslavu kamarádčiných narozenin, vás jemně a jakoby starostlivě upozorní, že vám v poslední době strašně narostl zadek.

Další druh vyděrače je sebemrskačský. Ten demonstrativně trestá sám sebe a neustále se obviňuje, ale tak, abyste tím trpěla také – a alespoň stín viny padl i na vaši hlavu. Hořekuje, že v práci místo něj postoupil méně zkušený kolega. Dojde k závěru, že do oné práce vlastně nikdy neměl nastoupit a je „škoda, že jste mu to tenkrát poradila.“ Kde dnes mohl být, kdyby se rozhodl jinak? Jindy zpochybňuje sebe jako takového a táže se vás „Jak můžeš být s někým, jako jsem já? Je tě pro mě škoda“, a přitom dychtivě očekává vaše ujištění, že je ten nejúžasnější člověk pod sluncem a „co byste si bez něj počala“. Jiní se zase vžívají do podoby trpitele. Trpitel zásadně neříká nic konkrétního, pouze naznačuje. Nechá vás, abyste po tom, co mu vadí, sama pátrala. A poté svůj „hřích“ jaksepatří odčinila.

Vymaňte se z vlivu pijavice

Jak ale poznat, že se mezi vašimi blízkými skrývá pijavice, která z vás vycucává energii a ještě vám jako bonus naloží pořádnou fůru pochybností, pocitů viny a nejistoty? „Důležité je uvědomit si, jestli vás druhý netlačí do věcí, které vlastně dělat nechcete, nebo ve vás nevyvolává emoce, které jsou vám nepříjemné".
Všímejte si proto pocitů, které ve vás chování druhých vyvolává, a také toho, jak pak jednáte vy sama. Přistihnete-li se, že děláte něco, co je vám proto srsti, můžete být obětí citového vyděrače. Zbystřete i tehdy, když často cítíte strach z chování druhého (třeba když i na dobře rozjetém firemním večírku pořád kontrolujete hodinky, abyste domů náhodou nedorazila až po půlnoci a nenašla svého přítele, jak na vás čeká s nepříčetným výrazem v obličeji)

Zvolte správnou strategii

Možností, jak vzít citovému vyděrači vítr z plachet, je více – třeba formou nedefenzivní komunikace. Nehájíte se ani neútočíte, pouze vyděrače elegantně usazujete krátkými, leč výstižnými větami typu: „Tvoje hrozby mě nechávají úplně v klidu. Tohle na mě neplatí.“ Účinné je také udělat si z upíra spojence („Nenapadá tě, co bychom mohli podniknout, ať to konečně vyřešíme?“) nebo zkusit kompromis („Musíme holt ustoupit oba.“). Výbornou zbraní je nasazení humoru, jenže ten platí jen na někoho. Řada citových pijavic to, že chcete situaci odlehčit, považuje za přímý útok na jejich osobu.

Sluty Crohn

2011-11-07T14:15:00.000+01:00

On a better days I can have stoma and I can have intravenous port, but that doesn´t mean I can´t be womanly woman...."sluty" I take as a bonus;P

Za pohádkou

2011-11-03T16:45:00.000+01:00

S takovým pochmurným a depresivním počasím jako venku teď straší se dá udělat jen jediné. Utéct. Pokud možno daleko za teplem, sluníčkem, odpočinkem a dobrou náladou. Žádná televize, žádný internet, jen válendo a odpočinek. Viděla bych to asi takhle:

via ayada maldives

Za volantem

2011-10-25T14:19:00.000+02:00

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Už jen málokdo opravdu věřil tomu, že si jěště kdy sednu za volant. Po desetileté pauze jsem se rozhodla že právě TEĎ je ten správný čas. A prostě to udělala. Zase řídím a jsem na sebe pyšná. Každej holt máme před sebou výzvy různé a tahle byla pro mě opravdu veliká;)))

My B-day Girl

2011-10-25T14:15:00.000+02:00

Maruška turned 9 last week and she had her first 4 days B-day bash with all her friends and family. All the best to our girl!

Pocta nehynoucí lásce

2011-10-06T20:06:00.000+02:00

Přesně z tohoto důvodu uvedl Jacques Guerlain orientální a smyslný Shalimar v květnu roku 1925 na trh, právě jako poctu nehynoucí lásce mezi císařem Shahjahanem a jeho ženou. Císař ve svých dvaceti letech potkal dívku v zahradách Shalimar, na první pohled se zamiloval, hned se vzali a byli celý život nerozluční. Jeho krásná žena mu dala 13 dětí. Při porodu čtrnáctého zemřela, ve věku 39 let. Smutný císař nechal pro svou nehynoucí lásku vystavět Tádž Mahal. Parfém s příběhem ve své době způsobil revoluci! A milujeme ho doteď! Exotická vůně s tóny kosatce, růže a vanilky nás nikdy neomrzí.

Newbie

2011-09-22T22:47:00.000+02:00

These little notes around our place help us keep positive spirit...

Make someone smile today...

2011-09-22T22:27:00.001+02:00

...with free compliment

How nice it would be If someone gave you a compliment and you gave them one back?! I have found this freebee on http://www.staciedwardsblog.ca and I loved it so much I printed one sheet for myself immediately. Feel free to take one too;)

I remembered what Phoebe said in one FRIENDS episodes: "People believe everything you say to them as long as it´s compliment." So go and make someone smile today!

Adore Angie

2011-09-22T22:17:00.000+02:00

Updating Walls

2011-09-22T21:54:00.000+02:00

Lívance nebo Život!!?

2011-09-12T14:50:00.004+02:00

„Lívance! Uděláme si lívance!”....sama sebe jsem překvapila s jakým nadšením jsem ten nápad spíš vypískla než pronesla a už jsem prozkoumávala útroby své kuchyňské linky.
Muže společný projekt nadchl.
„To je nápad, budeme spolu vařit”, pronesl noblesně a patrně očekával úspěšnou akci. Taky neměl důvod pochybovat, proč by společná spolupráce v kuchyni měla představovat jakýkoliv problém. Do chvíle než...
Nejdřív ohřát mlíko...splníno. Super, dál.... první zádrhel, mé nadšení začalo nejistě opadávat ve chvíli kdy jsem zjistila, že nevlastním ani skořicový ani vanilkový cukr. Muž zůstával v klidu zatímco já zachovávala paniku, protože bez skořicového cukru to není jaksi ono. Když jsem se ale vytasila s tím, že nemám ani mouku (muž spotřeboval na řízky a já opomněla koupit) dal se na ústup, že zase jako není Copperfield aby vykouzlil lívance jen z mlíka a droždí prošlého cca roku 2004 i při sebelpší vůli a vyslal mě na škemračku k sousedům.

Znáte to, když vaříte doma sami, jako že jen tak pro radost, máte doma všechny potřebné igredience a pak se jdenou chcete krapet blejsknout jěště takovým snadným receptem a zjistíte že jste rádi že vlastníte aspoň hrnec. Byť jsem chtěla zjednat nápravu své pověsti kuchařky na úrovni matematika třetí třídy a zkrátit nám chvíle čekání na vykynutí těsta podpořeného sousedovskou moukou alespoň přípravou popkornu, jenž jak všichni jistě víte ...není .....žádná .....věda! Nepovedlo se. Muž když mě viděl při manipulaci s hrnci a olejem z kuchyně radši doslova utekl. Nebál se ani tak o své zdraví jako osvůj život....jak taktně podotkl. No, nedivím se mu. Poporn jsem spálila a skončil v koši stejně jako moje kuchařská reputace. Nadobro pohřbena. Zmínila jsem že muž je profesí kuchař? Asi budu muset začít sbírat body v jiné části bytu abych odvedla pozornost od potřeby cokoliv jíst! Přeci jen když už ne manipulací tak výsledným produktem bych mohla vážně ohrozit naše životy!;)

Směle sním

2011-09-10T23:25:00.001+02:00

V pondělí pěkně naklušu na magistrát pro řidičský průkaz.Přiznávám bez mučení není to poprvé. Ne že bych o něj přišla nějakým nezkonným způsobem nebo tak něco, já jsem prostě vlastnila řidičák tak dlouho až mi propadla platnost a protože téměř stejně dlouhou dobu jsem neseděla za volantem je to stejné jako bych si šla pro řidičák poprvý. Bude ze mě znovu řidička začátečnice co se bude vyděšeně krčit za volantem a hádat s navigací protože mě prostě neposlouchá a tím následně rozčiluje. K tomuto slavnostímu okamžiku jsem si se vší skromností vyhlídla i nové vozítko.

Nemusíte hned nevěřícně kroutit hlavou.... všichni můžeme snít. I já. A stejně jako sním o poznání se s báječným mužským se kterým budu objevovat všechny krásy a nešvary které život nabízí a jednou splyne s námi v jednu rodinnou jednotku, někdo s kým budeme fungovat jako rodina a hlavně tak nějak přirozeně. Jako sním o zdraví které absolutně nechce splňovat mé představy ideálu a věčně ustupuje před nemocí a řídí tak většinu mého života. Tak teď nově podléhám snění o tomto vozítku. Ono mezi námi...nevím který z těch výše jmenovaných je sen nejbláznivější...ale na sny můžeme přeci mít přemrštěné nároky. Co se jednomu zdá neuskutečnitelné je pro druhého naprosto běžná věc. Není důvod proč by se právě mě nemohl alespoň jeden z nich splnit!
Takže směle sněme;)

Make your house a Home

2011-08-28T10:53:00.000+02:00

Ahleigh and Burwood

Buy HERE

Storno na lásku bez nároku na refundaci

2011-08-26T14:13:00.009+02:00

Dneska jsem měla neobvykle nutkavou potřebu se pomilovat. Cítila jsem jak ve mě vzrůstá touha po rychlém živočišném sexu stejnou rychlostí jako rtuť teploměru při horečce už od oběda. Představovala jsem si, jak se na mě Arnošt vrhne hned za vchodovými dveřmi předsíně a lačně si mě zezadu vezme mezi věšákem a botníkem. Já budu těžce lapat po dechu s vykasanou sukní na bocích a prsy se mi budou neúprosně třít o zeď. Budu lačná a žádoucí. Lačná to já teda jsem, žádoucí si ale poslední dobou připadám stejně jako nanuk na Sibiři.

Představami o předsíňové rychlovce jsem vydržela svůj mozek zaměstnávat až do pozdních večerních hodin kdy už bylo nad slunce jasné, že dnes se z jistotou nebude konat ani milostná extáze ani příchod Arnošta domů. A to jsem se dvě hodiny nakrucovala před zrcadlem a zkoušela různé variace spodního prádla slaďovat s rozmanitostí mé sbírky lodiček na podpadku, která čítá dva kusy. Nikdy jsem moc nebyla na make-up ani fintění, ale vím, jak to má Arnošt rád, tak se snažím. Musím se zasnažit pokud chci aby oheň naší lásky vydržel plát. Radši bych si zalezla v pyžamu do postele a četla si nějakou knížku. Nebo abych dělala něco užitéčného jako třeba žehlila, což bytostně nesnáším. Místo toho se tady nakrucuju se před skříňí a zkoumám ze které strany je mé břicho plošší a zadek menší. Nakonec usoudím, že se chovám jak blbka a vypadám jak pako, protože břicho nesploštím ať ho zatahuju jak chci a zadek se mi do hodiny taky nesplaskne tak si jdu do koupelny pro jistotu setřít silný nános rudé rtěnky, kterou jsem chtěla podtrhnout vyzývavost jiskřivého momentu, který jsem si na dnešek tak hezky spontánně naplánovala. S papírovým ubrouskem v ruce si pomalým pohybem stírám rťěnku a sleduji jak mi kolem rtů nechává narůžovělou stopu. Připadám si jako klaun. Pouliční slečna ve výslužbě. „A to jsem si myslela, že když mám chlapa tak nemůžu být zoufalá”, pronesu vševědoucně svému odrazu v zrcadle.
„A nejsem zoufalá!”, přesvědčuju sama sebe zcela zbytečně. Zoufale se přitom snažím upozornit na svou maličkost v přítomnosti muže, který se pokaždé tváří jako by mu kolem obličeje létali octomilky. Zoufale se snažím být nenáročná. Zoufale se snažím být trpělivá. Zoufale se snažím být milá. Zoufale se snažím vést jen nenucené vtipné konverzace. Zoufale se snažím být sexy. Zoufale se snažím nevyvolávat konflikty. Zoufale se snažím nebýt neviditelná. Zoufale se snažím být nezoufalá.
Slyším jak mi v obýváku zavrní telefon a vytrhne mě z mého zoufalého přemítání o vlastní zoufalosti.

Z mobilu na mě modře svítí zpráva. „Jsem unavený, budu spát doma.Promin,nezlob se” Nezlobím se. Řádím jak tajfun. Mrknu na hodiny. Je 22:03. Mám chuť hodit telefonem o zeď a sledovat jak se rozpadne, ale dostala jsem ho od něj, tak svůj popud přehodnotím a s otráveným odfrknutím pohodím telefon jen na konferenční stolek. "Už zase.” V poslední době je muž unavený pořád. Interval jeho návštěv v mém bytě se ztenčuje stejnou rychlostí jako čokoládová roláda v mojí ledničce a častost milostných aktivit se prodlužuje přímo úměrně našim hádkám po telefonu. Jinak spolu už ani nekomunikujeme. Křičíme na sebe přes němá písmenka. Bez jakéhokoliv hlasu si dokážeme ublížit víc než kdybych si rvaly vlasy z hlavy.
Nebo spíš on mě. Já můžu psát cokoliv a s ním to ani nehne. Je nad věcí. Jak by taky nebyl, když jeho netíží žádnej biologickej poplach. A moje biologické hodiny už netikají ty přímo řvou. Věnovala jsem mu pět let života. Po pěti letech společně překonaných útrap, stále jěště nepřekonal jakýsi odpor ke společné domácnosti. Každý máme svůj byt. On krásný veliký v centru a já malou garsonku na sídlišti. Pořád doufám, že jednou dozraje ke stejným tužbám jako já. Že jednoho dne přijde a požádá mě o ruku. A založíme rodinu. Krásné voňavé miminko, nebo radši dvě. Problém je v tom, že Arošt dítě nechce. Byla jsem přesvědčená, že je to jen zástěrka jeho strachu za převzetí odpovědnosti toho stát se otcem. A že ten strach jednou překoná když uvidí, jak bych byla schopná matka jeho dětí a že spolu to zvládneme. Mít krásnou fungující rodinu.

„Jak chceš mít krásnou fungující rodinu,když nemáš ani krásnej fungující vztah?” udeřila na mě moje kamarádka Soňa pokaždé když jsme u dvojky červeného rozebíraly naše chlapy. „Počkej, jednoho krásnýho dne tě opustí kvůli nějaký mladší a do půl roka se ožení a bude mít kupu dětí než řekneš švec!" poučila mě zkušeně. Už se nemohla koukat na to jak sama sebe oblbuju a jeho neschopnost a neochotu jakkoliv náš vztah legalizovat přehlížím.„Když to neudělal doteď už to neudělá nikdy, copak to nechápeš? Nechává si tebe zatímco si hledá novější, neokoukanější objekt, který tě nahradí”. Její slova mě bolela. Vím, že se to mohlo tak jevit člověku zvenčí, ale on by mi to určitě nikdy neudělal. Vždy budeme spolu, jsme si souzení. Tak to přeci říkával, obhajovala jsem ho jako kolovrátek do zblbnutí.
„Uvidíš, že jednou k tomu dojde a já se každé ráno budu probouzet vedle svého tolik milovaného muže.” trvám si na svém.
„To možná budeš,ale nebude to Arnošt.” vyřkne neúprosný rozsudek Soňa.
Už mi tím lezla na nervy. Tím jak málo věřila v naši společnou budoucnost vybarvenou mýma pastelovýma barvičkama. Je pravda, že ze začátku, to u mě vydržel být i celý týden v kuse. Tolik jsem ty naše společná rána milovala. Byl vždy přítulný a vláčný jako mazlící se kotě. Teď u mě sice přespí sotva jednou za čtrnáct dní a když se náhodou nevzbudím současně s ním vypaří se z bytu jako pára nad hrncem ani mě nepolíbí. I přesto jak mě to bolí k němu vzhlížím a miluju ho i když se ty pocity často mísí se zklamáním až nenávistí. Ale mezi láskou a nenávistí je přeci tenká hranice. Patří to k sobě. Lžu sama sobě do kapsy. I když vytrvale zadupává vše po čem toužím pomalu a jistě pod zem hlouběji než sebepracovitější krtek a tím mé naděje s jistotou pohřbívá. Odpustila jsem mu i ty jeho nevěry. Vím, že potřebuje mít svůj pocit svobody a tak už ani nedělám scény. Vždy jen čekám až ho dané poblouznění novou novou žhnoucí hvězdičkou zase přejde. Většinou zablikají, zahoří a pak zhasnou a muž se vděčně vrátí do mé věčně chápající náruče a k mému víc a víc rozervanému srdci. S každou další slečnou mi propichuje srdce jak na rožni. Pořád si říkám, že scénami nic nezískám, tak potlačuju nutkavou touhu vykřičet na něj všechny křivdy kterých se na mě dopouští pokaždé když se objeví na prahu mých dveří s kyticí a pozváním na večeři, nebo dovolenou. Občas i s něakým dárečkem. Vím, že jsou to odpustky za další pohaslou hvězdičku a já je vždy přijmu. Je to totiž jednodušší než bych si začala hledat někoho nového, zžila se s ním a chtěla rodinu může uplynout i několik let. Ono najít takového chlapa není dneska taky zrovna snadný. Lehčeji se dá chytit i tyfus než mužskej s touhou po rodině. To si radši počkám. Dám mu jěště půl roku, říkal přeci že si nepořizoval tak velký byt aby v něm pak byl sám. Počítá se mnou. Určitě jo. Už mi je 34. Už si nemůžu dovolit riskovat. A tak čekám. Sedím ve své piďi garsonce na gauči v podpadkách, rajcovním prádelku s rozmazanou rtěnkou kolem pusy a utápím své naděje a zklamání ve sklence červeného vína. Né, že by šlo před minulostí vyloženě utéct, ale překážková dráha z alkoholu jí významně zdrží. Najednou chápu tu Arnoštovu posedlost alkoholem. On s ním nebojoval on se s ním mazlil, protože mu pomáhal nemyslet na všechno v čem selhal. Určitě sám sebe přesvědčuje že neselhal stejně jako já sebe přesvdčuju, že nejsem zoufalá.
A nejsem zoufalá!

"Kdybys mě opravdu milovala, přála bys mi štěstí." V jedné ruce kufr, ve druhé kliku od dveří. Rychlovka v předsíni to tedy byla, jen úplně jiná než po které jsem toužila. Vzal to hopem, dva dny po naší společné dovolené kde jsme měli střepy naší lásky slepovat dohromady a ne je rozmetat."Přála bych ti syfilis a né štěstí" říkám si v duchu " a tý tvojí couře taky". Už nemám sílu nazývat je blahoskolně hvězdami. Tohle byla kometa, přímo žhnoucí. Proletěla naším životem a spálila na popel úplně všechno. Jak z obálky časopisů, krásná, vysoká a kozatá. A ten můj blbec se nechal těma šestkama úplně oblbnout. Jeho připitomělý výraz a držení diety mi už lezly krkem. Dobře jsem věděla že se tak nefintí kvůli mě. Stejně jako jsem věděla, že ho to po půl roce přestane bavit. Zase se začne mazlit s alkoholem, zfotrovatí a bude mě zvát na večeře. Protože jen já mám pro něj tu správně chápající náruč a pofoukám jeho bolístky z neuspěchů u ženských na který rozhodně nemá. Nevím jestli to jěště zvládnu. Nechci poslouchat ty jeho fňuky o jiné. Chci pro něho taky být tím žádostivým klínem po kterém touží. Co touží, přímo prahne. Ze stresu a přemíry vína jsem za půl roku zhubla všechno co se dalo. Moje lednička zela dál prázdnotou ale tentokrát jsem se ani neobtěžovala do ní něco nakupovat. Nebylo proč, nedokázala jsem stejně pozřít ani sousto. Pořád jsem jí měla před očima, s její dokonalou figurou, dokonalým obličejem, dokonalýma prsama. Sousto se mi zvrátilo v krku a vyplivla jsem ho. Nakonec jsem jídlo úplně zavrhla. Mučila jsem sama sebe trýznivými představami o tom jak ji objímá, hladí ,jak se spolu milují. On měl být přitom se mnou. Byl to můj Arnošt.
Čas v práci jsem přetrpěla jen s vidinou sklenky vína doma na gauči. Až teď jsem si dokázala připustit že jsem skutečně zoufalá, ale nevěděla jsem jak z toho ven.

A pak po pár týdnech se znovu ozval. Jako by se nechumelilo se chtěl stavit, dát si drink. Četla jsem v nějakém stupidním ženském časopise v čekárně u doktorky, že muži se velmi těžce smiřují s tím že na bývalou partnerku ztrácejí vliv i když se rozejdou oni s ní. Pořád budou chtít být v kontaktu, hrajou to na vícero stran. Jen jsem si nemyslela že by se to stalo i mě. Arnošt najednou projevoval víc zájmu než za celý náš vztah. Bleskla mi jiskřička naděje. Třeba se přeci jen vrátí? Seděl naproti mě a tvářil se jako štěně který právě počůralo koberec a vědělo že se to nesmí. Nepřipadal mi moc šťastnej. Eevidentně mu ta kozatka přerůstá přes hlavu, napadlo mě. Ale nedokáže se jí vzdát. Zatím jěště ne. Musím prý být víc trpělivá. Je to přeci jenom chlap.
Na návrat se sice nechystal na rychlovku v předsíni se však zlákat dal. Byla jsem přesně tak žádostivá a lačná jak jsem si to vysnila. Jeho prsty tančily zkušeně valčík na mém těla a já se rozplývala jako čerstvá šlehačka na vařící kávě. Celých pět minut. Když bylo po všem zůstal mi ale jen smutný pocit hořkosti. Já jemu dala pocit mužnosti, že stále jěště má dveře otevřené on mě pocit prvotřídní šlápoty za kterou odskočí aby si vyrovnal chuťě. Líbnul mě na tvář a se slovy "tak ahoj" zmizel. Věděla jsem kam jde, ale zároveň jsem věděla že se zase vrátí. "A možná mi takhle dá vše co potřebuji víc než když jsme byli spolu. Ne, nesmím do toho znovu zabřednout, dá mi jen falešný pocit pozornosti nedá mi rodinu ani dítě. Dobrovolně určitě ne." Přehrávala jsem si Sonino kázaní v hlavě. Můj zrak upoutala krabička prášků na spaní. Pár si jich dám a zaspím svůj spackanej život. Posledních pár let bych nejradši stornovala. To špatné vytěsnilo všechno hezké. Nepomůžou mi punčocháče ani červená rtěnka, ani nenávist ani žal. Nemám nic. Nemám rodinu po které prahnu ajko poušt po kapce vody. Nemám vytoužené dítě. A nemám ani Arnošta. Chtěla bych usnout a probudit se v jiném životě. V lěpším. Čas prý všechno vyléčí. Ale kolik času? Mám pocit že to trvá věčnost. A já chci celou tu věčnost zaspat.

...konec první části

During Summer We Love....

2011-08-25T21:10:00.000+02:00

Straight Into Style

2011-07-22T13:49:00.000+02:00

The Outdoors Man

2011-07-20T12:32:00.004+02:00

Život funguje v jednoduchých sinusoidách. Naše vnitřně zafixované vzorce nás nekompromisně hážou do stále stejně opakujících se situací. To by se jěště dalo pochopit. Co mě ale fascinuje, je že i lidé se kterými se v životě setkáme se i po několikaletých pauzách znovu objevují v našich životech. Jako by jsme byli spojeni neviditelným vlascem, který nás jednou za čas svede opět dohromady a je úplně jedno jestli jste mezitím stihly procestovat půlku světa.

Takhle se mi jednoho dne z ničeho nic objevil zpátky v životě kamarád, kterého jsem viděla naposledy před třemi lety a poznala před osmi jěště v Belgii. Američan. Basebolista. Dva důležié fakty. První proto, že jako američan svým vystupováním působí jako balzám slušnosti oproti vulgárním čecháčkům (neříkám že všichni, ale já mám na takové primitivní frajery štěstí) a basebolista proto, že je to sportovec.

Moje rodička totiž vždy pilně lamentovala nad tím, že jsem po ní vrcholové mistrini v gymnastice nesdědila pražádný vztah ke sportu. Po všech těch fotbalistech, hokejistech, basebolistech a golfistech se kterými se zám si myslím že se mýlí. Sport nadšeně podporuju a proto jsem zajásala že bude zase o důvod víc dostat se na vzduch a na sluníčko a jěště si vychutnat prožitek ze hry, protože když znáte osobně hráče, prožíváte to tak nějak víc.

Tak jsme v sobotu nastartovali Jájamobil a vyrazily směr Krč. První odbočku jsme přejely schválně, měla jsem se soustředit až na tu druhou. Tu jsme přejeli už omylem neb řidičce se zdála podezřele blízko za tou první. Vzápětí se ukázalo, že to skutečně šlo o správnou odbočku, takže jsem si udělaly zajížďku až k nábřeží přes Lhotku zptáky na Krč. Výlet prostě. Po dvou dalších chybných odbočeních (nejsem nejspolehlivější GPS) jsme mezi stromy ve vilové čtvrti našli tu správnou skulinku, která nás vyplivla před hezky udržovaným sportovním komplexem. Bylo krásně. Měli dobré bagetky, pivo a kluci hrály tak, že i já jsem to začala průběžně chápat.

Počáteční trapné dotazy tipu: „A proč si ten míček takhle přehazujou?” „No, Marti víš, teď je pauza jen se procvičujou.” Byli zažehnány. Opálily jsme se, vynadávali, zapodporovaly, pak vyrazily na tah noční Prahou a příjemně si zavzpomínaly, pobavily. Za poslední dobu už poněkolikáté.

Mám moc ráda, když vidím, že se dá s muži přátelit a příjemně pobavit. Mám ráda, když se mí přátelé ze světa vracejí, nebo jen zastaví na cestě do dalších destinací a stráví se mnou nějaký čas neopakovatelným způsobem. Jsem za ty chvíle ráda a i když jsou to všechno sportovci, společenští a excentričtí, taková vlastní odrůda můžů, jako kámošce je mi mezi nimi blaze a sport fakt žeru,ne že ne. I když jen jako fanynka.

Možná se dám aspoň na šachy....

Pět dní pro pláč

2011-07-15T13:29:00.008+02:00

Den první

Vůbec mu nechybím. Ani sms ani mail. Natož pak aby zavolal. Nic jen ticho. Je tohle opravdu konec? Copak on nevzpomíná? Bylo těch krátkých chvil snad málo? Copak lze tak rychle smazat lásku? Lásku. Jak velká slova používám. Jsem si opravdu tak jista že náš vztah byla láska? Nebo jen příležiostné vpzlanutí kterých majitel kavárny zažije desítky. Já však měla jen jedno. Jedno jediné.

Jsem já tou holkou kvůli které se muži rozvádějí? Jistěže ne.Vždycky jsem dávala. Své tělo, své city, emoce. Nepředělám se ze dne na den. Nezměním se na filmovou hrdinku kvůli které muži válčí a opouštějí. Nebudu Helena.

Já jsem bohužel jiná postava. Jsem Ibrahím. A Paris. Krátká intezivní role. Ten hezčí tvor. Ten hezčí....ten bez budoucnosti. Co všechno bych dala za to aby na chviličku zavřel oči a snil. Proč nelze vrátit čas? Aspoň na pár hodin, večer. Na jednu noc.

Potřebuju ho. Jeho tělo. Jeho polibky. Potřebuju ho víc než sebe. Než vlastní důstojnost. Jaký bláhový nápad jsem to měla. Vzdálenost nic neřeší.

Den druhý
„Nejsem k tobě fér..."

Co jsem čekala? Že přijede? Že mě bude odprošovat? Vzpomínám jak to bylo dřív. Na víkendy zůstával doma, prý rodinnná povinost říkával. Já se jen smála. Byla jsem si jistá, že bez mého těla nevydží ani den. Natožpak týden.Vždy jsem vyrzila někam za zábavou a vzala si krásné šaty. Každý si mě všiml. Což je pro milenku dobré. Milenky totiž nemají velké sebevědomí. Být dvojkou nikomu nesvědčí. Natožpak ženě.

Chyběl mi. Stýskalo se mi už tenktrát. A já ho přeci prosila o doprovod. Jak těžké je prosit. Ponížit se. Žádat. A slyšet NE. Neuměl žít život se mnou. Být mým doprovodem.

Po dvou osamělých nocích se konečně ozval. Čekal na mě. Milovali jsme se. Spodnička na dranc. Duše taky. Připustíme-li že něco jako duše existuje. Snad schránka citů? Měla jsem pravdu. Bez mého těla být nedokázal. Ale vedle mě také ne. Po milování hned odjel. Bez rozloučení.
Jen se slovy, „Miluji tě, neumím bez tebe žít.” Kolik tahle slova váží? A jak moc jsou pravdivá? Reálná? A i kdyby byla dnes už neplatí?
„Nejsem k tobě fér”, říkal tenkrát. „Chtěl jsem vše stopnout. Nezraňovat tě. Ale jsem příliš velký sobec. Musel jsem tě vidět. Moje žena plakala když jsem odjížděl." Myslela jsem že mi upadne ruka. Svíral ji jak v kleštích.
„Nemiluju ji. Ale nedokážu odejít”, šeptal.

Den třetí
„Bože ať se vrátí”

Nahlas recituji. Komu? Kytkám. Nejsou snad umělé? Ikea tedy poslouchá Apollinaira. Jen láska mě k lásce nestvořila. Bohužel...
Namám tady nic. Ani chleba. Jen kafe, svou osobní drogu. Jak dlouho vydržím plakat? Najednou bych ho chtěla třeba i s deseti ženami. Akceptovala bych jakoukoliv roli a jakýkoliv vymezený čas. Jsem špatná. Špatná. Amorální. Zamilovaná.

Den čtvrtý
„Svádět cizího muže je tak nesnadné”

Poprvé to bylo u něho doma. Jak dlouho jsme se znali. Chvíli? Pár hodin. Jeho dech byl whiskey. Svíral narychlo uvařenou kávu jako by to byla poslední jistota. Opěrný bod. Vášní nepoznamenaná entita. Jeho ruce byli neohrabané. Byl nervózní. Zpočátku opravdu nepůsobil jako můj osudový muž.
Když jsem ale pak cítila jeho tělo mezi svými stehny, věděla jsem že pro tenhle pocit budu třeba i klečet. Neumím si představit jiného muže. Svlékat se, líbat, objímat jiného člověka. Jen jeho. Vždycky to byl on. A navždy bude. Jak bych dokázala být nevěrná? Musela bych zradit sebe samu.

Vždyť jít na rande, mluvit s někým, svádět cizího muže je tak nesnadné. Najednou tak nepřirozené. Kolikrát jsem se od rána připravovala jen abych se mu líbila. Kolikrát jsem šidila práci jen abych byla krásná. Dokázala bych tohle všechno sehrát znovu? Jěště jednou? Nikdy.

Dalo se tořešit i jinak.

Možná že jen ty spící holky vyhrávaj. Ty pasivní co nic nechtějí. Znovu se ozýval, znovu přesvědčoval a já ho za tu situaci tolik nenáviděla. A sebe, že nejsem dost silná. Znovu jsem podlehla. Pokolikáté už? Dokázala jsem všechno jen ne mu věřit. To ze mě dělalo skutečnou bytost. Hmatatelnou ženu. Jěště jednou, naposled. Slibovala jsem si. On mi nesliboval nic. Díval se na mě prázdnýma očima. Získal co chtěl, víc nepotřeboval. A já ho tolik milovala. Dalo se to řešit i jinak. Ale stalo se. Čím víc jsem chtěla harmonii tím víc utíkal. Nechoval se jako dřív.

Takhle že vypadá láska? Dřívější kradmé chvíle plné vášně zmizely. Nebyla vášeň a ani společné chvíle. Jen prázdnota naplněná mlčením. Mluva převlečená za hádky. O mě ale nebojoval, mě nebránil před světem. Za všechny ústupky, proplakané noci a bolest odešel. A teď je ticho a jěště větší prázdno. Zvláštní že už nepláču. Už jsem si zvykla. Sčítám jen jeho odchody a návraty. Tenhle byl poslední. Šla bych za ním? Ano šla, ale nemluvil by se mnou. Odmítá mě. Chce svůj život beze mne v něm. A já potřebuju žít ten svůj. Ne pro něj, ale pro sebe. A to jsem si říkala, mě se tohle nikdy nestane.

Pátý den
„Může se na smutek zemřít?”

Týden. Pět dnů. Jen pět. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek. Skoro týden. Tedy ten pracovní. Ne ten reálný. Měla jsem pět dnů na pláč. Na záchranu sebe sama.
Může člověk na smutek zemřít? Ne, pokud není Werther.
Nemám ani tvoji fotku. Všechny zůstaly tam. Daleko. V minulém životě. Dokážu si vybavit tvoji tvář? Co když tě někdy jěště potkám. Třeba za deset let. V davu. Poznám tě vůbec? Nevím. Jistě ale vím, že tě vždycky budu milovat.

Musím ven. Mezi lidi. Mezi ty, kteří mě mají rádi. Mají mne rádi bez příkras. Bez podvazků. Bez rudých rtů.

Z deníku Mademoiselle Noire

Shades Of Colours

2011-06-28T21:28:00.000+02:00

Start colourful happy summer...

No One Gonna Love You

2011-06-25T12:05:00.001+02:00

Tajemství je ne/věřit

2011-06-16T16:55:00.011+02:00

Každá žena v něco věří. Ta v to, že ten její je ten pravý, ta v to, že když se bude maximálně přizpůsobovat určitě pro něj bude jediná, ta v to, že zhubne. Sny se plní, jen v ně musíme věřit nabádají nás v tajemství a tajemství prý funguje, takže žádný odmlouvání. Podle mě všechno začne fungovat až když v to věřit přestaneme.
Věřit v to, že zhubnu mě přešlo když na mě výhružně na každém účtu z restaurace pomrkával jeho cesar salát vedle mých tučně naložených žeber. Obžerstvím jsem maskovala nepohodu na duši. Chlapi přece nesnášejí ženy, které se v jídle nimrají, tak hlavně s chutí. Třeba když uvidí jak si život po všech stránkách užívám bude si ho chtít užívat se mnou. Chtěl. Ale ne, jen se mnou. Fajn, může to být zpestření řekla jsem si, zvláště pokud se nechci vázat. Maximální přizpůsobení bylo ale na druhé straně promakanější.
Věřit, že je pro mě ten pravý jsem přestala ve chvíli, kdy mi na rozloučenou nechal fajnovou vaginální infekci. Realita mnohoženství mě propleskla. Nahodila jsem ódu na vztahy, závazky, doplňila to kapkou nefalšované hysterie a nátlaku aka ultimátum a světě div se zabralo to. Zbalil krovky a odjel se léčit někam s osmnáctkou na ex. Master speciální ležák nejspíš.
Ztrátou víry ve snažení se přizpůsobovat něčemu, čemu se přizpůsobovat nechci, mě přešla chuť na jídlo a tím se mi vrátily plnohodnotné křivky. Ztrátou iluzí a víry v to, že on je ten pravý pro mě, jsem si začala všímat mužů, kteří se pro mě mohly doteď přetrhnout a já je ignorovala. A tak jsem potkala muže, který mě do ničeho netlačí, závazky nehrotí, ale zároveň mi dává najevo že zcela naplňuji jeho touhy a očekávání a nemá potřebu dopingu jěště někde jinde. Je to osvěžující balzám, řeknu Vám. Tajemství funguje, když přestanete věřit a tlačit, tak vše v co jste věřily se Vám splní. A nemusí vypadat zrovna jako Bradley Cooper i když ...třeba taky může.....stačí ne/věřit;)

Proč být věrná...

2011-06-03T07:29:00.001+02:00

Všichni muži, kterým jsem byla věrná mě podváděli. Znamená to snad, že když budu já podvádět muže budou mi oni věrní?

Vyplatí se vyznávat morální zásady, i když vám bývalí či současní partneři zahýbali? Proč je vlastně dobré mít čistý stůl, co se věrnosti týče? Zkrátka napadlo vás někdy, jaké jsou výhody toho, že si „neodskočíte" jinam, tedy neoplatíte jim jejich prohřešky stejnou mincí? Je tu hned osm odpovědí!

„Já už na to vážně kašlu,“ vzdychá třicetiletá barmanka Klára. Má problémy se vztahy. Již nevěří mužům – a možná oprávněně. „Mého posledního přítele jsem našla v posteli s mojí nejlepší kamarádkou. A ten před ním si nás vydržoval dvě. Nejdřív mi dělalo radost dostávat neustále dárečky a pozornosti. Když jsem ale přišla na to, že to všechno byli odpustky za špatné svědomí vzteky jsem všechno spálila,“ svěřuje se Klára se svými bývalými vztahy.

Muži. Nestojí za nic?!

Od té doby zanevřela na všechno čisté a upřímné, co se v partnerském vztahu dá nalézt a upevňovat, a je spíš skeptická a podrážděná. „Napadá mě, proč se chovat slušně, být hodná a věrná, říkat pravdu a věřit, když je to beztak k ničemu? Stejně si muži dělají, co chtějí, a jakmile se k nim ženská chová slušně, vyběhnou s ní raz dva. A mě už nebaví pořád dostávat rány pod pás, proto se začnu chovat stejně – jako mrcha,“ uvažuje nad svojí budoucností.

Budu jako oni – vypočítavá sketa!

I když jí muži ublížili, není řešením, aby byla jako oni a oplácela jim křivdy stejnou mincí. Tímhle způsobem se stejně daleko nedostane. Může si zahrávat s někým, kdo si to vůbec nezaslouží! Nehledě na to, že sama ze sebe bude mít špatný pocit. Její otázka je ale dobrá. Proč vlastně být věrná? Jaké to má výhody?

„Mnozí odborníci i laici tvrdí, že věrnost je přežitek, avšak to je pouhá omluvenka k jejich neschopnosti mít hezký vztah bez nevěry. Protože, pokud vám funguje vztah a pečujete o něj, k nevěře nemusí celoživotně vůbec dojít,“ vysvětluje Lenka Černá, kouč partnerských vztahů z portálu Mujvztah.cz. Podle ní naopak, když k ní dochází, vědomě váš vztah ještě více ničíte a vlastně jej připravujete k zániku. Je tedy fér chovat se správně a eticky. Už kvůli tomu, abyste se sami sobě mohli podívat do očí. A taky pro následujících osm výhod, které pro vás Lenka Černá sestavila. Jaké to jsou?

Proč být věrná?

Budujete tak konto důvěry ve vztahu – pokud jste s partnerem oba dva věrní, můžete se na sebe na 100 % spolehnout a to není jen tak nějaká drobná deviza.
Můžete se sama na sebe kouknout ráno do zrcadla – máte takzvanou morální čistotu a nemusíte mít vůči sobě výčitky.
Eliminujete pohlavní choroby nejen u sebe, ale i u svého partnera.
Jdete příkladem vůči svým dětem (není nic horšího, než když vás dítě najde s jiným mužem v posteli).
Jste efektivní v práci (nemusíte přemýšlet nad dvěma muži a neustále hodnotit, zda vztah neukončit).
Nebudete za tu, která lže svým nejbližším.
Dříve si uvědomíte, že v daném vztahu nemáte co dělat a že je lepší jej opustit a najít si někoho nového (pokud jste nevěrní, jste někdy až příliš dlouho na vážkách a neuděláte tak rychle životní rozhodnutí).
Máte na sebe více času – více mužů, méně času pro sebe…

Tak už víte, jestli je lepší být za promiskuitní lhářku, nebo zásadovou ženu? Pokud budete dodržovat morální čistotu, i tak se sice může stát, že narazíte na hňupa, ale možná taky na někoho, kdo ocení vaši zásadovost. A to bude ten pravý, který se k vám bude chovat stejně jako vy k němu. S ním to určitě nepromeškejte!

Nebe na jazyku

2011-06-01T14:36:00.001+02:00

Mrkněte sem Origoš ze Španělska U nás se občas odměním u Paula na Floře, nikde jinde jsem tuto nebeskou dobrotu bohužel neobjevila, ale do španělského odkazu jsem se přímo zamilovala;)

Beautiful Liar

2011-05-26T05:32:00.002+02:00

Summer Bits

2011-05-24T11:55:00.002+02:00

Napravený Casanova

2011-05-20T22:30:00.005+02:00

Po dlouhé době jsem se sešla s klučinou, kterého jsem za poslední roky považovala nepochybně za největšího Casanovu dnešní doby. Co mělo sukni toho se zmocnil. To se ani jinak říct nedá. Všem slečnám říkal důvěrně kamarádky a průběžně to prokládal minimálně dvěma přitelkyněma, které mu dělaly patřičné dusno což dodávalo jeho avantýrám ten správný drajv. Hnací mmotor. Vždycky se taky strašně dušoval, že vlastně nedělá nic špatnýho a jakej on je chudáček když chce obšťastnit všechny ty slečny a jim se nelíbí, že je tak štědrý. Samozřejmě, že všem okolo bylo dřív nebo později jasný jak to má nastavený a každá slečna se ho z pro mě nepochopitelnýho důvodu snažila urvat jen pro sebe. Žádné se to ovšem nepodařilo...až do teď.

Sedáme si do jedné zastrčené kavárničky (děsnej pajzl jsem teda vybrala, ale nevadí) a těším se na hromadu více či méně dramatických historek milostných šachovnic, proložených komickými vyvrcholeními, kterými jsou naše rozhovory většinou prošpikovaný, ale to co přichází mě sebere kyslík z plic.
Tak tenhleten magnet na ženský sedí naproti mě u stolku, usrkává cappuchino a překotně mi vypráví o tom jak v tom lítá. Jenže ne v avantýrách jak zcela předvídatelně očekávám, nýbrž v lásce! Jak si vždycky myslel že bude jen on sám a užívat si a pak mu došlo že by se taky v padesáti mohl probrat ve svém luxusním bytě a být úplně sám. To ho vyděsilo. A tak přehodnotil situaci, vzal si domů slečnu které vyklopil celou svou minulost s tím, že když už všechno ví nebude jí muset lhát a kličkovat, bát se co se jí odkud donese a vtiskl jí do ruky klíč od bytu s tím že od teď už jen seká latinu.

„Marti, já jsem takhle šel třeba na thajskou masáž a tam krásná baba, fakt že jo. A snažila se mega moc a já si říkám ty bláho, ale vlastně ne, teď chci být věrný, milluju ji, víš? A tak jsem jí řekl, že jsou tu skryté kamery abych jí trochu zastrašil, protože mě zachvacovala panika, když mě masírovala výš a výš a já se kroutil jak králík před stažením z kůže. Dřív bych neváhal, vždyť mě znáš.”
Pobaveně přikyvuju. Jo znám.
„Tak říkám, že si nechci povídat, ale relaxovat, tak ať mi namasíruje záda a pak jsem vypadl. Byl jsem na sebe pyšnej to jako jo, ale teď si nadávám co jsem za vola byla fakt krásná. Ale ne nemůžu, změnil jsem se. Když jsem se rozešel se svou přítelkyní kvůli té své slečně, víš, tak ji miluju a nechci to pokazit.” Na další masáž poslal místo sebe kámoše.
Do tohoto monologu střídavě telefonoval nebo datloval esemesky své „lásce” a já jsem jen valila bulvy. Sice moc nevěřím, že by se lidi zásadově měnily a když jsem ho tak poslouchala bylo patrné že sám se sebou bojuje. Ale bojuje pro dobrou věc a určitě se snaží i když to celé působilo krapet křečovitě. Možná jde jen o dočasné poblouznění smyslů a nesmyslů, ale bylo to opravdu roztomilé. Moc mu přeju aby mu to vyšlo. A mám z něj radost. Upřímnou. Prej se uvidíme zase za rok na mé svatbě. Tím mě pobavil.
Říkám, „jestli se oženíš TY, pak už je opravdu všechno možný, ale jak víš, já na tohle moc nejsem.”
Spiklenecky na mě mrknul.
"Ty jsi byla vždycky nejvíc vpohodě."
"Jo, to určitě." Na moment se mi promítmou ty probulený noci, vynervovaný odvolaný schůzky, provztekaný kafata s kámoškama, ale před ním jsem byla vždycky děsně cool. A tohle je zpětná odměna. Vidět největšího lamače dívčích srdcí polapeného do amorovových sítí tak silně, až mi bylo líto, že takhle nikdo nevyšiluje kvůli mě. Jako by mi četl myšlenky políbí mě na tvář a jěště než se rozejdeme zašeptá.
„Poznáš to, až to přijde, uvidíš. I když to nebude vždycky snadný a podle tvých představ, poznáš, že je to pro Tebe to pravý. A vykašli se na to co si myslí druzí, je to tvůj život a ty si zasloužíš bejt šťastná. A jestli chlap tvrdí že tě miluje, tak mu to věř. Je to tak snadný.” Oplatím mu úsměv, nic naplat, prostě to s ženskejma umí. Samozřejmě to jako správnej chlap hned zazdí hláškou, "Kdyby ti to přeci jen nevyšlo, tak mi klidně brnkni. Tobě se neříká ne. Možná bych měl na tu masáž přeci jen zase zajít.” zapolemizuje nakonec. Jakoby měl strach že ztrácí své nepolapitelné kouzlo.
„Ne, to bys rozhodně neměl!” kárám ho naoko.
„Tak jem tě rád viděl princezno.”
„I já, i já.”

A tak si dali rendezvous dvě nejnevázanější duše toho času oba zadaní, aby si zatančily slovní valčík svých napravených Casanovských životů s nadějí, že i oni potkaly ve světě pro sebe tu svou pravou lásku.

V hlavní roli "touha"

2011-05-20T20:42:00.001+02:00

Venku je krásně, slunce konečně přestalo dělat drahoty a oblažilo nás svou přítomností a pod těmi hřejivými paprsky kdy všechno pučí a ptáci řvou a kytky smrděj jsme celý naměkko.
Toužíme se courat prosluněným městem ruku v ruce s někým roztouženým, a oddávat se hormonálním bouřím zamilovanosti na zaslepeném obláčku. Touha. Jenže ouha.
Touha a její nenasytnost. Kdyby se dokázala soustředit na jediný cíl, bylo by to vpořádku. Ale ona bloumá. Sleduje život kolem sebe, občas usíná, jindy se probouzí. A nezřídka se probouzí tam kde nemá. Joanna a Michael mají spokojené manželství, ale poslední dobou si oba uvědomují, že jim chybí trocha toho vzrušení. Každý z nich to řeší v sobě a to je ta největší chyba. Protože ve chvíli kdy Michale odjíždí na služební cestu s pohlednou kolegyní Laurou dala by Joanna krk za to, že jejímu muži „ujedou nohy”. A právě v tomto nejnebezpečnějším rozpoložení potkává starou lásku a rozhodne se manželovi jeho úlet oplatit...film nabádá k zamyšlení nad tím, zda je lepší když jste nevěrná/ý, ale víte, že to bylo jednou a naposledy, nebo když se nevěře ubráníte, ale víte, že vaše srdce nepatří tomu, komu jste zůstal/a věrná/ý.

Když se dozvíme že je nám partner nevěrný je to většinou ťafka ze které se přes noc jen tak nevzpamatujeme. Když Vám navíc tvrdí že nikoliv a Vám se dostanou do ruky inkriminující fotografie, je to ještě horší. Vždycky se najde nějaká dobrá duše která Vás "pro Vaše dobro" obeznámí. A pokud je důvěra už nalomená pravděpodobně Vás to dorazí. Nemá smysl předstírat že jste vpohodě, mordujete jen sama sebe a stejně nakonec bouchnete kvůli úplně nějaký jiný blbině. A protože on neví že vy víte bude Vás mít za neoprávněnou hysterku. Nevěra ať už je jakákoliv většinu vztahů vlezle a postupně sžírá až nakonec pohřbí. A je vděčným tématem k plejádě scénářů horších i lepších jakým Las Night bezesporu je. Takže zkoukněte rozhodně to stojí za to.... jsou tam chlapi mňam mňam.

Daily Treasures

2011-05-19T15:44:00.000+02:00

You´re Gorgeous

2011-05-19T15:39:00.000+02:00

Když milenky pláčou

2011-05-18T11:21:00.002+02:00

Potkala jste toho nejbáječnějšího chlapa a tentokrát je to rozhodně něco úplně jiného než co jste poznala do teď? Povídáte si hodiny a hodiny naprosto o všem. Jako by Vás znal už roky. Cítíte, že tohle určitě bude láska, určitě to nebude jen na jednu noc/týden…
Ženy všeobecně mnohem častěji potřebují zařadit vztah s novým objevem do určité definice, z níž mohou vycházet (samozřejmě chtějí vztah a potřebují to mít dokázané slovy a skutky). Takové ženy mnohem často zastraší potenciálního partnera, protože vyžadují, aby se muž zamýšlel a tím pádem pocítil jistou míru zodpovědnosti.
Pamatujete si ještě na základní školu a první lásky? Pamatujete si na onu tipickou větu :“Chceš se mnout chodit“? V dospělosti už ji (naštěstí) neuslyšíte, sama byste se jistě zalekla. Přesto po mužích chceme, aby se vyjádřili. V dospělosti by se ona jednoduchá formulace musela přizpůsobit řadě okolností a výsledně by zněla například: „Jsem ženatý, ale nerozumíme si – chtěla bys být moje milenka a trávit se mnou pár večerů týdně u tebe doma, aby nás náhodou nepotkali moji známí?“ Pravděpodonost, že byste přistoupila na tento status je velmi malá. Pokud se ovšem potkáváte párkrát do týdne ve Vaší garzonce, kde si dáte večeři a po večeři Vás, zamotáváte se do sítě milostné avantýry, v níž taky můžete uvíznout pár let a přijít o svá nejlepší léta mladé dámy.
Zkuste si na začátku vztahu, kdy potkáte nového muže zformulovat otázku: „Budeš se mnou chodit“? s okolnostmi, ušitými na míru přesně vám dvoum a teprve pak se rozhodněte, jestli řeknete ano a budete pokračovat. Ono totiž není lepšího kroku, než vycouvat ze vztahu který smrdí problémy hned na začátku, kdy ještě nemáte pevnou citovou vazbu.

Budeme vycházet z toho, že první krok dopadl povzbudivě pro Vás a dali jste si zelenou v pokračovačce. V dnešní době bude stejně nezbytné si proklepnout jestli nemá dvě a více takových jako jste Vy. Sem tam Vás osloví cizím jménem, OK. To je jasný důkaz a můžete ho začít podezřívat, že nejste jediná.
Jaké jsou další indicie, které napoví a odhalí jeho případnou nevěru?
- jste srdcem a duší rockerka, k narozeninám Vám dá pudlíka, protože tuhle jste přece říkala, jak moc máte ráda kytičky a zvířátka
- nikdy Vás neoslovuje křestním jménem, používá univerzální „zlato“, „lásko” atp.
- máte rande v oblíbeném baru, po půlhodině, kdy se nedostavuje mu voláte a zjistíte, že čeká v úplně jiném oblíbeném baru
- tvrdí Vám, že jde hrát pocker s klukama a když se ráno vrátí, zeptá se Vás jestli jste náhodou neviděla tu novou romantickou komedii, protože jeho kámoš říkal, že je to pěkná kravina…tak dopředu říká, že s Vámi na to určitě nepůjde
- na začátku vztahu Vás všichni varovali, že je to děvkař, Vy s ním přesto chodíte
V tuto chvíli už patrně tušítě jestli jste si vybrala hodného hocha či bad boye. Pro jistotu si připomene pár rozdílů.
Tak ten Špatný oproti hodnému chlapci večer nevolá, že bude mít zpoždění, protože u nich v kanceláři připravují věci na audit. Naopak se ozve až pozítří, kdy jsou milenky vynervované a neví na čem vlastně jsou.
Bad boy zazvoní před dveřmi v „pokročilé náladě“, začne Vás náruživě líbat a pak se svalí na (před) gauč. Vy přemýšlíte, co je to záhadný dámský parfém, čpící z jeho svršků. S povzdychem si vzpomenete na svého bývalého, který vždy chodil včas a dopředu jste věděla, jak společný večer bude probíhat a tato jistota Vám chybí.
Po společně strávené noci s bad boyem přemýšlíte, kde se to všechno naučil a začnete si dávat pozor na případné další milenky. Po společně strávené noci s hodným chlapcem máte po náladě, protože ho máte dost co učit.
Hodný chlapec Vám píše spoustu sms a vy na ně odpovídáte se značným časovým odstupem, protože necítíte potřebu okamžitě reagovat. Pak se zblázníte do bad boye a na Vaši záplavu sms reaguje přesně tak, jak to Vy děláte hodnému chlapci, a to Vás štve!
Hodného chlapce vyzvednete večer po tréninku, bad boye odpoledne ze záchytky.

Znáte to. Zakázané ovoce chutná nejlíp, a když víte o něčem, co vám stoprocentně nedělá dobře, věnujete se tomu, protože vám to zkrátka nedá.
Erotogenní zóny Vám zajistí výbuch slasti … i v případě, že Vaše erotogenní zóna se nachází v plné lednici. K poznání té správné rozbušky si nemusíte pomoc sama. Najděte toho správného učitele, čili zkušeného milence. Většinou má pověst děvkaře, takže jednou si nenechte promarnit pár měsíců života, ale využijte ho, jako to on dělá Vám. Aspoň budete do příštího perspektivního vztahu lépe připravená.
Nespoléhejte na filmové efektivní scény. Kostka ledu strašně studí, med slepuje vlasy a máslo ráno chybí na chleba. Radši si napište vlastní scénář. Pokud se totiž můžete milovat jen z lásky, potřebujete hodně okecávání a oblbování, čili zamilovanost udělá erotogenní zónu z celého Vašeho těla.
Ruku na srdce, známé pořekadlo protiklady se přitahují nikdy nefungovalo a fungovat ani nebude. Platí, že pokud se Vám líbí sportovní chlap, nekuřák a milovník psů, nebude vám klapat vztah pokud se ráno vracíte z hospody a jémine! jdete akorát aby jste vyvenčila Alíka, který se díky Vám probudil. Přítel jistě nadšený nebude.
Každá ženská se časem chlapovi přizpůsobí. Jen si to přiznejte. Měníte si šatník jen proto, aby jste zapadla do kategorie holek, kterou Váš Vysněný vyhledává. Nesnáší podpatky, sesednete pevně na asfalt. Miluje hory? Vaše fialová stehna jistí kulisu treninku na prkně. Nezapomínejte, že jako holka musíte dělat všechno míň a hůř než on, to v praktickém životě znamená, že pokud Vás na ulici zastaví neznámá osoba požadující po Vás autogram trojnásobné šampionky z oblastního kola „Kdo sní nejvíc guláše„, roztomile zašvitořte, že si Vás snad s někým plete (a nezapomeňte, že nesmíte chodit déle než 20 minut, protože stahovací kalhoty působí na krevní oběh a proto se Vám dostatečně nedokrvuje mozek, následkem čehož ztrácíte koordinaci horní a dolní poloviny těla).
Pokud jste zarmoucená, že Vás čeká období přetvařování, mějte na paměti to, co dělá většina žen hned po svatbě. Ostříhají se nakrátko, přiberou 20 kilo a chodí doma v jeho teplákách, protože to chlapům za vydařené divadýlko patří.

Proč se neustále přetvařovat, abychom se chlapovi zavděčily? Ruku na srdce. Řekla byste milému: „Hele já vim, že jsem včera měla zavolat, že jsem domu dorazila v pohodě, ale hodila jsem mobil do Vltavy a pak se pob…a z mostu“, nebo jen řeknete, že se vybil mobil? Partneři k sobě ve vzahu nejsou upřímní a tím se vzájemně dostávají do trapných situací.
VYBALTE TO NA NĚJ ROVNOU:
- seznamte ho se všemi svými milenci a pochvalte za všechny jeho pozitivní vlastnosti, pro které jste si ho vybrala. Bude rád, že přesně víte co od muže očekáváte a tyto své vlastnosti bude umocňovat, aby se zavděčil. Navíc jsou soutěživí a tím bude sám sebe motivovat k nejlepším výkonům.
- přiznejte pravý věk svých dětí (chlap, který má koule rozdýchá, že Vám bylo čtrnáct a naopak ocení, že se ve světě neztratíte)
- lednici mu vyjezte rovnou, protože pro příště bude vědět jaké je Vaše oblíbené jídlo a zároveň se vždy trefí, protože na štěstí pro něj narazil na nenáročnou ženu
- hystericky se rozbrečte v době, kdy to nebude čekat. Muži nesnáší překvapení a zvuk vašeho pláče si zafixují, takže udělají vše, aby jste byla spokojená (čím vyšší frekvenci zmáknete, tím líp pro Vás).

Nastal čas uvědomit si, že hodné holky jsou out. S hodnýma holkama totiž každý vytře podlahu. Pokud jste slušně vychovaná a poděkujete i samootevíracím dveřím supermarketu, pak vězte, že pro vás bude život mnohem těžší, než když ho budete žít podle vlastních pravidel.Pravdivě si odpovězte na následující otázky, které odhalí, zda jste zralá se sebou něco udělat a proměnit se v drsnou bytost, žijící si po svém.
Taky si od vás furt někdo půjčuje prachy a pak je z něj nemůžete dostat?
Balíte tomu svému svačinu „na cestu“ (a on si jde za milenkou)?
Perete bílé prádlo zvlášť?
Zaléváte pravidelně květiny?
Poznáváte-li se v odpovědích, nezoufejte. Právě přichází čas na změnu.

1) Zapomeňte na ranní kakao, které pijí sladké dívky, načež jdou dělat nějakou trapnou činnost, jako třeba stlát peřiny a tak podobně. Cvakněte si třeba Jar, který se postará o to, aby jste byla napěněná hned za rozbřesku. Pochybuju, že pak budete mít náladu na zdvořilou konverzaci se sousedkou, která k vám v poslední chvíli chce přiskočit do výtahu. Váš pohled ji přiměje, aby šla po schodech.

2) Neoblékejte se do růžové. Lidi v růžovém jsou na ulici nejčastější obětí všemožných loudilů. No schválně, kolikrát se vás lidi zeptají na veřejném místě, zda jim přispějete na charitu, jízdenky a chlast, když na sobě máte něco roztomilého? Kolikrát vás otravujou, když se nad ránem vracíte z tahu? To je rozdíl! Nikdo se vás neodváží ždímat, pokud budete mít bundu, jejíž rukávy drží pomocí připínacích špendlíků, zelené rozervané džíny nebo třeba triko s lebkou.

3) Zdrsněte hlas, protože pípavá barva z vašeho hrdla v nikom respekt nevzbudí. Abyste získala barvu jako Valerie Zawadská, musíte tomu něco obětovat – například játra a plíce. Cigarety a alkohol jsou totiž zárukou toho, že například Marie Nováková se dokáže do telefonu představit rockovým stylem a posluchač na druhé straně ihned zpozorní, protože si není jistý, zda mu volá za účelem slovního nakopání zadku, nebo po něm chce, aby jí pohlídal kočku, až se bude válet na dovolené u moře.

Pamatujte si, že být drsná holka je větší zábava, než někomu hlídat děti nebo venčit psa. A život se s nikým nemazlí, dokáže bejt pěkná svině plná naschválů jako kdyz:
*
Váš nový přítel Vám po čase představí své kamarády, což je super. Po dalším čase Vám představí svou nejlepší kamarádku. Bud´vypadá naprosto neodolatelně, takže je jasné, že spolu spali, spí, nebo spát budou nebo je ošklivá a „chápavá“ – funguje jako jeho vrba (chce s ním spát). Na nejbližší party nevydržíte jejich přátelský rozhovor, protože kamarádku zná přece déle než Vás, opijete ji za vlastní peníze a objednáte jí taxi. Když za ní zabouchnete dveře a taxikáři nahlásíte trasu Praha – Brno, Váš přítel se to dozví, protože ta nána mu to druhý den samozřejmě zavolá…. nutí Vás, aby jste uhradila jízdné. Na další společnou akci nemůžete dorazit, protože nemáte love a den nato se dozvíte, že se Váš přítel opil a vyspal se s ní.
*
Muž, kterého milujete se s Vámi rozejde. Sedíte opařená doma a přemýšlíte co dál. Nejdřív se hodláte pořádně opít, což uděláte.
Následující ráno se vzbudíte s pořádnou kocovinou, prázdné lahve vedle gauče. Zjistíte, že jste ze žalu vyjedla lednici, vykouřila krabku cigaret a vypadáte hrozně. Zazvoní zvonek, Vaše matka přišla nečekaně na návštěvu. Vybalí na Vás, že vypadáte hrozně, máte kruhy pod očima a máte dbát o svou postavu, protože jste tlustá. Vyčte Vám, že máte prázdnou lednici, jste alkoholička, moc kouříte a v bytě máte děsný bordel … a že takhle si rozhodně chlapa nenajdete!
*
Nebo jste dala vale chronickému záletníkovi a proto se teď nemáte kvůli komu nervovat. Následkem toho sedíte doma, ládujete se čokoládou a zadek se nebezpečně zvětšuje. Ano, i takhle dokážou být naši ex podlí!

Jako bonus pár alarmujících výmluv:

Promiň, ale jsem moc unavený, dneska asi zůstanu doma.
Promiň, ale tu smsku jsem si přečetl až když jsem dorazil domu.
Promiň, mám moc práce.
Mám tu na víkend matku, babičku...
Bolí mě hlava
Když jsem s tebou je to krásný, ale když jsem bez tebe, tak si myslím, že necítím to co bych měl cítit.
Povýšíme naši známost na přátelství (už jsme se spolu nikdy neviděli)
Pustí mě až za půl roku.
Já vim, ale jsem pracovně ve Vietnamu.

Takže milé dámy ať už máte co do činění s hodným hochem nebo bad boyem nezoufejte, protože i když to teď tak nevypadá, pro jedno kvítí se žádná neposereme…

Tento článek byl poslepovanej a poupravenej z blogu www.kdyzmilenkyplacou.cz čímž tímto odkazuji a zdůrazňuji, že nejde o mé dílo! Mrkněte na holky, jejich posřehy si pozornost stopro zaslouží.

Náš báječnej povinnej příběh

2011-05-08T01:59:00.009+02:00

...aneb hrátky s písničkou...

Hledal jsem lásku, tady i tam a nevěděl vůbec jak blízko ji mám. Už krok můj se krátil, já ztrácel jsem dech. Dál žila stejně v mých snech. Řek jsem si nepůjdu dál, raděj to vzdám. Chtěl jsem se naučit žít, úplně sám. A pak si přišla ty, jednoho rána....láska nehledaná, nezvaná.Teď tady stojíš a já nevím co říct, že jsem ti chtěl možná dát o hodně víc. Přišla jsi z nenadání jednoho rána....láska nehledaná, nezvaná.

*****
Diagnoza láska nejvyšší druh bláznovství, promarněná částka, vymyšlené království. Jak to, že mě právě děje se ten hloupý děj? Je to jako závěj, zapadám co nejhlouběj...jěště se mi směj!
Jsem jak loďka v bouři bez kormidla zmítaná, ty jen oči mhnouříš, nejsem asi vítaná. Stožár už se láme, už jsou jenom třísky z něj. Proč se objímáme, když pro tebe nejsem nej? Jsi zlej, jěště se mi směj!
Byl to výstřel do neznáma co právem minul cíl. Proč se nechovám jak dáma? To ty si způsobil. Chci říct tak se měj a říkám chtěj. Diagnoza láska nejvyšší druh šílenství. Maximální sázka na nemožné vítězství. Je to závrať, síla, je to sladká beznaděj. Hlavně trapná mýlka, když mě nemáš nejraděj, tak měj...jěště se mi směj!
*****
Sázím na tvůj pohled, na ten zázrak zázraků. Na tvé slovo, slovo bleskem do mraků.

Tak ti tady opakuju dál, co bych si tak asi nejvíc přál. Tady máš ten svět náš a v něm snad rozpoznáš, že sázím na tvůj úsměv, na tvá ústa na tvůj stín. Sázím na tvou chůzi, na tvůj účes, vše co vím! Sázím na tvé dlaně, na tvůj vítr do vlasů...
*****

Nechci být sluncem na tvých víčkách, hudbou co příliš neladí. Prý že si romantik a snílek a co mi všechno můžeš dát. Inzerát značky něžné chvíle, ten já jsem četla tisíckrát. Zpívals pro mě píseň krásnou, mám prý oči otevřít a tvou láskou žít. Znám ta slůvka která váznou, zvlášt pravdu když máš říct. Co je s láskou v nás dvou, víš už nebude víc. Tak jen bez dojetí, rozdělím ted nás. Na co žít v údolí včel? Pár hádek láska a spád, když se dávám celá, tak chci aby brát někdo chtěl.

*****

Říkaly mi košem kátil, my ji známe líp. Já se jen smál. Slíbil jsem jí, že se vrátím, umím plnit slib. Tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dveří, pusť mě dál! Říkaly že mám tě hlídat. To mi nesvědčí. Co bych se bál? Dřív jsem lásky střídal. Ty jsi nejlepší, tak mě pusť dál! Nevěřím, že máš zuby jěštěří. Nevěřím, že čas lásku odměří. Nevěřím, že mě necháš u dvěří pusť mě dál!

*****

Za každou chvíli s tebou platím víc, než se ti může zdát. A z jedné nekonečné lásky, mín než málo náhle zbýva. Proč vůbec do očí mi tvrdíš, vážně tě mám hrozně rád. Už nikdy nebudeš kým si býval, už ti neuvěřím. Nejsme pro sebe vším, nejsme světlo a stín, nejsme úspěšný krásný pár. Řekni co pro mě máš, čas jak děravý plášt, to nejsi ty co mě ráno vítá. Jak z velké dálky mi dávno zní, ta slůvka neskutečná, hra nebezpečná...poslední. Nejsme pro sebe vším, nejsme oheň a dým, nejsme sehraný tým, jak víš! Tvůj hlas mě nepřesvědčí, proč mluvíš jinou řečí, proč ve tvých očích tak málo čítám. Jsme síly opačných polů lásky, čas právě uzavřel výhry, sázky. Slova jsou zbytečná, hra nebezpečná.....k čertu s ní!
*****
Dělat že jeden zlý je, i když vlak zastaví. Výčitky ukryjem, jsme k sobě laskaví. Odvahu nenajdem udělat prostě čáru. Jen kamarádům dávno pláčem v báru. Co s tím, řekni co s tím...Dělat že jeden zlý je, když láska bláznivá jak dravci z voliér umírá zaživa. Však přesto slyším zas jak říkám, těš se příště. Nevím proč vzpomínek se držíme jak klíště. Co s tím, řekni co s tím... Náš baječněj povinnej příběh, dál pojíždí po slepých kolejích. Náš báječnej povinnej příběh. Dělat že jeden zlý je, už jenom ze zvyku. Sčítáme prémie, škrtáme lyriku. A kdekdo kolem ví, že vypadly jsme z rolí. Zůstat či odejít to rozhodnutí bolí. Co s tím řekni co s tím... Náš báječnej povinnej příběh.

Can´t Touch It

2011-05-04T18:28:00.000+02:00

Song pro dnešní den je správně na-duplej;)

Můj "spešl" rituál

2011-05-03T20:42:00.006+02:00

Některé dny jsou holt takové...

Když docházíte do nemocnice stejně často jako by jste tam pracovaly najednou zjistíte, že se zdravíte víc a víc familiérně jak se sestřičkama tak i s doktorama. Už víte že „Moc Vám to sluší.” není zas tak úplně kompliment jako potvrzení toho že nevypadáte na hospitalizaci a že „Jak se vám daří?” není slušnostní konverzační fráze, nýbrž skutečný dotaz, na který by bylo nejlepší odpovědět co nejbrutálnějc. Ne, že by doktoři neměli radost, že všechno zvládáte vpohodě a netrápí váš žádné neduhy, ale naopak si pak přijdou nepotřební a zbyteční a to se jim nelíbí. Já si zase nerada připadám jako kňoura nebo nedejbože hypochondr tak pokud nelezu vysloveně po čtyřech nadšeně tvrdím že se mám skvěle. Většinou mi to ale doktor nežere a je to provázeno podezřívavým pohledem, kdy vyčkává zda svou odpověď přeci jen nepřehodnotím a když vidí že si stojím za svým od vydírání pochybovačným pohledem upustí. (Naneštěstí pro mě můj přístup doktoři už dávno odhalili a svorně tvrdí, že pokud se mám skvěle automaticky to musí 5x zhoršit aby se dostaly na mé skutečné rozpoložení.) A aby měli svá tvrzení podložená naháněj mě po všech možných testech jak nejčastěji to jde.
A tak mě čekají další testy jsem se dneska dozvěděla.

Každé úterý a pátek dojíždím do nemocnice na „jehlu”. Protože jsem děsná cíťa a nejsem schopná píchnout si jehlu sama sobě pod klíční kost (zatím nejlíp zabírá výmluva že si tam nevidím když skloním hlavu, je to prostě takovej blbej úhel), pravdou je, že píchat sama do sebe mě děsně děsí. Tak prej až mi ten port pod kůží pořádně zaroste začneme s tréninkem.
Super. Asi to nebude fungovat stylem, zapíchni špendlík do jehelníčku, hlavně rychle, člověka to holt bolí!

„Moc Vám to sluší!” mrká na mě korpulentní sestřička ode dveří když přešlapuju na chodbě a vyhlížím doktorku. Slušně poděkuju a usměju se.
„Tak kdy se začneme učit píchat tu jehlu?” vyzvídá.
„Mno, už se mi sice ruce neklepou, fakt!(popravdě jen někdy) ale jěště chvíli bych počkala,” neohrabaně smlouvám.
„A přítel s Vámi bydlí?” ptá se bez nadechnutí dál. Na můj překvapeně vyjevenej výraz dodává „No, ten jak sem za Váma chodil.”
„Ne, nebydlí,” odpovídám popravdě.
„A dcerku doma máte? Pomáhá Vám?”
„Pomáhá,” přikyvuju „je nejlepší sestřička na celým světě, ale když nemusí tak je radši, ty jehly jí děsej” směju se a doufám že jsem zahnala hrozbu dalšího vyzvídání mé stávající bytové situace. Nepomohla jsem si, zkušenou sestřičku prostě neoblafneš zjišťuju když povídá: „No já jen,” otočí se přes rameno aby zkontrolovala jestli jí nestojí doktorka za zády „víte, jak by se paní doktorka zlobila kdyby věděla že jste doma sama?!”
„Hmmm, já vím,” brmlám souhlasně.
„Měla by jste tam někoho mít a dovolit mu aby Vám pomáhal,” dodala smířlivě a zmizela za dveřmi.

Ležím na lůžku v ambulanci s rouškou přes pusu a sleduju doktorku se setrou jak si připravujou sterilní materiál a doktorka pořád mele pantem. "Co vaky, jak ta energie, sterilita, jé ono Vám to začíná hnisat, no to je blbý, že jste na tu dezinfekci alergická ale s tím se nedá nic dělat musíte to vydržet. "Pokaždý ta samá písnička, takže už jí popravdě moc nevnímám jen se instinktivně usmívám a vůbec mi nedochází, že to pod rouškou není vidět. Pak vpich, pálivá bolest, podivení doktorky, že by to bolet nemělo. "Ale bolí!" říkám si v duchu a rozdejchávám to. Podložit jehlu sterilním čtvercem, přelepit. Zase mám náplast přes celou pravou půlku hrudníku. Přemýšlím jak si to doma sama přelepím, sotva hýbu rukou, tam mrcha náplast má docela výdrž. Jsem jak zabandážovaná. Nahlas ale neříkám nic a s díky opouštím sterilní vůni ambulance (je divný jak Vám po čase začne dezinfekce vonět, dřív jsem jí nesnášela) jedu domů a moknu. Kdo venku zase zapnul tu zimu sakra? Mrznou mi ruce. Vždyť už bylo skoro léto. Zastavím se v obchodě abych si nakoupila pečivo, klasicky párky (je to nejjednodušší) hele mají mango, tak ho vezmu v nejhorším se v ledničce zkazí, taky měli pěkný steaky, tak kdybych chtěla předstírat um vaření můžu je hodit na pánev, Nuttellu a nějaký křupky. Co z tohohle ukuchtím? Nejspíš nic moc.

Doma mě čeká každodenní rituál. Vyjma pondělka, v pondělí se napojovat nemusím.

Nejdřív si vzít roušku a vydezinfikovat linku. Položit na ní 3 litrovej vak s výživou sundat víčko a odezinfikovat. (Pokud jsem si ho ovšem nezapomněla ráno vyndat z ledničky na což jsem já odborník. A ne, nepomůžou mi ani lístečky, je už celá polepená a stejně mě to netrkne. Jsem holt talent!) Pak si vzít dvě lahvičky vitamínů, natáhnout je do stříkačky, smíchat a tu kouzelnou směs vpravit do vaku. Protřepat nemíchat! Pak si rozdělat napojovací set neboli kapačkovou hadičku, dvě. Sundat víčka, odezinfikovat, spojit set, odezinfikovat, napojit do vaku. Vak pověsit na stojan, pustit tlačku a nechat hadičkou protéct „mlíko” aby v kapačce nezůstal žádnej vzduch. To by se mýmu tělu asi nelíbilo. Znovu odezinfikovat linku ala pracovní plochu, položit si na ní tác a vedle si připravit dezinfekci, stříkačky, jehlu, sterilní alobal a rukavice. jsem tu sama, tak dvoje. Nejdřív si rozdělám v alobalu zabalený konec hadičky, který mi čouhá zpoza klíční kosti. Roztrhnu sterilní rukavice a obalem si ten konec podložím tak, že si ho přilepím pod krkem....to aby vzniklo tzv. „sterilní pole”. Rukavice mám rozložené na tácu a na ně si připravím vydezinfikované nůžky. Vezmu si jednu rukavici a opatrně ji přetáhnu přes rozprašovač dezinfekce (to aby byla sterilní a já ji mohla brát do ruky) a nůžkama odstřihnu špičku palce, abych mohla stříkat. Druhou rukavici vyhodím a nůžky uklidím. Pak si rozbalím druhé rukavice a položím je na tác. Postupně na ně vysypu zbylé pomůcky z obalů tak, abych se ničeho nedotkla a tím to nezesterilnila. Když mám pomůcky vybalené navlíknu si pravou rukavici a jednou rukou si nasadím jehlu na stříkačku.

Volnou rukou tedy bez rukavice vezmu do ruky fyziologickej roztok a natáhnu si do stříkačky 10 ml. Sundám a zahodím jehlu a položím stříkačku zpátky na tác. Pak si navlíknu i druhou rukavici. Teď jsem celá sterilní a nesmím se ničeho nesterilního dotýkat. Tozní sice logicky ale býva to setsakramentsky těžký. Tu si nevědomky vyhrnete rukáv , odhrnete vlasy z čela a někteří machři jako já si dokonce poposunou židly na který u toho sedí. Pak je potřeba si vzít rukavice nový což bývá docela vopruz. Takže teď sedím, zkotroluju si jestli mám na hadičce pod krkem uzavřenou tlačku ( to proto že bych nerada vykrvácela až sundám špunt) a sundám teda ten špunt;) odezinfikovat a nasadit 2ml stříkačku, potom povolit tlačku a vytáhnout do 1 ml heparinovou zátku spolu s krví. zamáčknout tlačku, vyndat stříkačku, odezinfikovat a nasadit desítkovou stříkačku s fýzákem. Znovu povolit tlačku a postupně do sebe ten fýzák naprat aby se to propláchlo až do tepny, pak znovu zavřít tlačku. Sundat stříkačku a do druhý ruky si vzít konec kapačky, palcem a ukazovákem odloupnout krytku, oba konce hadiček odezinfikovat a spojit. Pak je obalit sterilním alobalem kterej jěště, jak jinak odezinfikujeme.
Pak sundat sterilní pole zpod krku a přilepit oalobalovanej konec k náplasti, nasadit kapačku do pumpy a zapnout. Pak je hotovo a můžu v klidu sosat bílé mlíčko přímo do tepny. Smetu bordel do koše a uklidím tác. Chvíli si zamyšleně prohlížím stojan a to jak jsem k němu na dalších dvanáct hodin připoutaná. Pak si sednu na zem a začnu brečet. Většinou se mi ale neuleví tak toho nechám. Tenhle rituál podstupuju dvakrát denně už dva měsíce a pořád si teprve zvykám. Když si vezmu jak mě otravuje jenom to když si mám oholit nohy, tak jsem na sebe docela pyšná!

Vyndám z lednice párky a dám je ohřát do mikrovlnky. To je můj kuchařský vrchol posledních dní. Sedám si k vypnuté telvizi, přikusuju párky a koukám na černou obrazovku.

A to jsem na tom jěště dobře, když si vezmu, že mám stomii (taky taková sranda), každej den jsem přikurtovaná k nitrožilní výživě v domácím vězení, za sebou 4 operace a další před sebou s nejasným výsledkem, můj soukromý život je v troskách a dcerku vídám jen o víkendech, tak se obdivuju že jsem jěště pořád neskončila na antidepresivech nebo někde v kanálu. Kdž se totiž usmíváte, nikdo na Vás bolest nevidí!

A jakej je Váš spešl rituál?

Večer plný vzrušení...

2011-04-28T13:48:00.004+02:00

.... aneb stryptýzem vstříc Kalifornským snům

V retro music hall na Francouzké to včera večer vřelo. Popravdě to nemělo daleko od upocenýho rozjuchanýho kotle tý nejtvrdší metalový skupiny. Akorát že kotel nebyl upocenej, jenom uječenej a nevystupovali tam zpěváci nýbrž stryptýzová skupina California Dreams.

Místnost pojmula minimálně tak 500 bab z čehož valná většina se slisovala přímo pod pódiem s mávajícími foťáky a mobily nad hlavami, což by mohlo s trochou nadsázky vyvolat i romantický dojem a´la zapalovače. Když na pódium přihopsaly první dva pánové pod pultem se strhla vřava. Nikdy bych nevěřila že ženský dokážou bejt tak urvaný ze řetězu, ale když se kluci vystřídaly a na podium se vyloupnul předvádět své pracně solárkovitě vyrýsované osmahnuté tělo hasič, odhodila jsem zábrany i já.
„Myslím, že jsem právě dostala infarkt,” hulákám směrem k holkám, když hasič udělal skoro nahou stojku, ale ony na mě vůbec nereagujou, páč jsou pohledem přikovaný k pódiu. Superman právě přiletěl s židlí nebo parafrázuje let břichem na židli, nebo bůh ví co to provádí. Komické mi přišly jen ty mohutné boty co měli pánové na nohách a s postupným odhazováním svršků z nějakého pro mě neznámého důvodu neustále přitahovaly mou pozornost. Trochu mi to kazilo celkovej dojem, ale tak nikdo není dokonalý, že?;)

„Hlavně ať už se konečně svlíkne,” skučí postarší dáma vedle mě a nedočkavě u toho hopsá.
Holčina přede mnou sebou pořád tak házela že mi každou chvíli loktem šťouchala do břicha což se vůbec nelíbilo mojí stomii. Za tu chvíli utiskování to ale stálo. Představení jsme si užívaly celé dvě a půl hodiny, kdy se pro nás zastavil čas a my v naprostém transu za nadšeného jekotu při každém byť jen náznaku testosteronu v místnosti doháněli svou příčetnost na hranici únosnosti. Bylo to úžasně živočisný a naprosto neromantický. Romantický bylo snad jen to tlumené růžové osvětlení, které mělo vyvolat dojem, že co se úplně nevidí mohlo by být ve skutečnosti větších rozměrů. Já bych pěkně kluky nahnala pod zářivku, ať se předvedou!;)

Elektrizující a rozdováděná atmosféra vyburcovala dokonce i moderátora večera Braňo Poláka, aby si alespoň rozepnul košily. Podezřívám ho, že se chtěl přiživit na tvrdě odsvlíkaný práci striptérů, která nás rozpalovala, protože takovej jekot za pár knoflíčků na košily se normálně nevidí.
Zlatým hřebem byl Arny , mistr ČR ve stryptýzu. Byl sice nejmenší ale taky se nejusměvavější a s publikem vyloženě koketoval. Bylo vidět že ho to co dělá baví. A aby taky ne, kterékoliv mužské ego, které se na podiu objevilo se muselo v mžiku vznést až k oblakům.

Byl to příjemně elektrizující večer, kdy se běžné ženy z domácnosti, úspěšné podnikatelky i maminy na mateřské dostaly na stejnou rovinu, mohly odhodit předsudky za hlavu, kdo si o nich co pomyslí a popustili uzdu své fantazii a hlasivkám na plný "koule".
Domů se vracely uvolněné, pozitivně naladěné a hlavně patřičně nadržené, což jejich protějšky jistojistě ocenily. Pak že prej se ženský neumějí odvázat....

Oči jsme potěšily, těla nabudily, hlasivky vyřvaly a ty sny co se nám zdály....byli úplný Californian Dreams.

Jo a kdyby se někdo ptal, tak jsme byli s kámoškama na kafíčku;)

Jak jsem se vizualizovala

2011-04-28T10:10:00.000+02:00

Když jsem byla malá vyměňovali jsme si céčka. Když jsem byla větší měnili jsme si s kámoškama oblečení. V pubertě jsme si začali vyměňovat s opačným pohlavím tělní tekutiny. Donedávna jsme si s mužem vyměňovali názory. Přicházel se svým a odcházel s mým. Život je neustálý changování. Měníme všechno od materiálních věcí až po duševní rozpoložení.

A teď už je na čase začít si měnit úsměvy.....ty pobaví....potěší a občas polechtají bránici. Můžete se taky zůčastnit soutěže "Vyměntě si úsměvy s rádiem Impuls...." a když mi pošlete hlas, zlobit se nebudu. Jenom takhle vyjeveně usmívat....

Hlasujte proto TADY

Jediná jistota je v nejistotě

2011-04-21T23:22:00.002+02:00

...všichni víme o co jde a nikdo neví co s tím.
My ženy prej nikdy nevíme co chceme a nedáme pokoj dokud to nedostaneme a stejně nikdy nebudeme spokojené. Asi na tom něco bude.

Barča měla bájo rande. Plynule navazovalo na ještě víc bájo společně prožitej víkend na chatě a pak se něco bájově potento a on se jí od té doby neozval. Barča neví co, proč, jak, a je z toho nešťastná. Nespravily to ani dva páry novejch bot ani nová kabelka.
„Víš Marti, přála bych si aby se mi ozval dřív než se finančně zrujnuju. Musím zabavit svůj mozek něčím jiným abych neměla pocit, že se ozývám jenom já jemu a on si nemyslel že ho uháním. Dokonce jsem si včera při krájení chleba uřízla kus prstu. Jsem z něj úplně mimo. Nedokážu se soustředit, panika největší! Jěště se zmrzačím. Stačil by mi jen náznak, že má ještě zájem, že jedeme dál, jen malá jistota, že se nevyzmizíkoval a neměla bych potřebu mu pořád psát a byla bych v klidu.”

Hanka je na tom trošku líp. Vídá se už delší dobu s jedním nabíječem kterého by strašně ráda pasovala na svého přítele jenže on se zuby nehty drží v nezávazném statusu „kamaráda s výhodou” a bohužel ji o tom při každé schůzce ujišťuje.
„Když jsme spolu je to důvěrný a kouzelný. Intimita mezi náma je přímo hmatatelná. Ale když spolu nejsme sžírají mě muka apořád přemýšlím co mu napsat abych udržela jeho zájem a na druhou stranu na něj netlačila. Sám od sebe se totiž nikdy neozve. Je to jako boj s větrnými mlýny, když už něco napíšu, můžu si ukousat nehty dokud neodpoví jestli jsem něco nepotento a jestli jěště vůbec odpoví. Nemůžu pak spát, jíst, přecházím po pokoji jak lev v kleci a dokonce nadávám na displej telefonu, kterej na mě samozřejmě vyčítavě mlčí. Nemůžu si pomoct! Chtěla bych jen malou jistotu, že pokaždé když odejde, mě bude chtít ještě vidět.”
Čím to je, že i v dnešním světě plného vzdělaných, pracovně úspěšných, velice přitažlivých a sebevědomých žen se z nás během jediného náznaku nejistoty stávají nezřízené střely, které jsou schopné kvůli střípku jistoty obětovat nejen morálku ale kolikrát i soudnost až příčetnost a v neposlední řadě i zdraví? A proč vlastně?

Když se s někým novým párkrát setkáte a je Vám spolu báječně, ale jste teprve v poznávací fázi, strach z toho že ten druhý si nějakou vaši poznámku vyložil jinak než jste chtěla a tím pádem jeho zájem o Vaši osobu opadne, Vás dokáže setsakramentsky rozhodit. Snažíte se pak věc urychleně napravit, ale příval vašich rádoby "vysvětlujících" smsek do jeho telefonu ho patrně nejdřív překvapí, pak vyděsí a nakonec otráví. Chceme dotyčného tím víc, čím větší nejistotu v nás vzbouzí. To je to afrodiziakum, kterého se všichni muži snaží dosáhnout. Toho jak jsou nepolapitelní a chtění jinými ženami. Aby jsme si nebyly jisté a tudíž o ně stále usilovaly ve strachu že je během vteřiny ztratíme do náruče jiné famme fatale.

Ženy se toho snaží také dosáhnout, ale muži jim většinou nedají příležitost. Rády by jsme dělaly aspoň chvíli nedostupné, ale to by nás musel někdo nahánět a zarytě mlčící telefon tyto parametry bohužel nepslňuje. Přitom by z jejich strany stačilo, kdyby občas sami od sebe napsaly nějakou milou zprávu a tím nás hodily do klidu, že na nás taky myslí a že jim stojíme za to nám to dát vědět. Nedělají to a my hysterčíme většinou úplně zbytečně. Nemůžete totiž žít ve věčném strachu že se ten druhý vyzmizíkuje pokaždé, když řeknete nebo uděláte něco co se mu možná nelíbí, ale nevíte to jistě. Kdyby to na první našlápnutí udělal jen by Vás ujistil v tom, že nestál za námahu. Ale my většinou chceme aby nám dokázal že za tu námahu stál, protože už po prvním randeti se dokážeme zamilovat jak v největším rozpuku pubertálního období. Chceme aspoň malou jistotu.
Střih.
Jenže pak se posunete o pár měsíců dál a vidíte jak ten samý muž, co vás dováděl k roztoužené nepříčetnosti se teď pohodlně rozvaluje na vašem gauči, prdí, říhá a směje se věcem nad kterými vy jen podiveně zvedáte obočí. Levé.
V momentě kdy si připustíte, že jste si jím jistá okamžitě ztrácí své kouzlo.
Už víte co znamená když řekne: „Očekáváš ode mne příliš mnoho” ( Snad si nemyslíš, že zůstanu vzhůru?) nebo „Hmm, to je zajímavé, drahá.” (Ty ještě pořád mluvíš?) taky "Poslouchám tě" (Nemám ani mlhavou představu o tom, co říkáš, ale doufám, že předstírám dobře, jak ti rozumím, protože jinak bys na mne řvala příští tři dny.) a v neposlední řadě „Myslel jsem na tebe a přinesl jsem ti růži” (Ta holka, co je prodávala, byla fakt sexy a neměla podprdu.) a že když se domluvíte kdy a kde se sejdete počítá se s tím, že tam bude jinak ho zhvízdáte na tři doby. A on tam bude, protože si uvědomuje, že ho zhvízdáte na tři doby. Tím, že jste si sebou jistí najednou odpadají potřeby dělat se jeden pro druhého hezčími (přece mě má rád takovu/výho jaká/ý jsem), dělat si radosti (buď se mu/jí to líbí nebo ne) popřípadě vycházet si vstříc (fakt se mi nechce, tak až se mi bude chtít vždyť se nezblázní). A to je průšvih, protože pak stačí když se před ním na ulici zavlní nějaká nová nejistota v kraťounké sukni a jste v háji. (Platí to i naopak mínus ta sukně teda). A tak se snažíte dostat nějak zpátky do vztahu trochu té ztracené nejistoty, která mu v břiše vyvolá to natěšené lechtání motýlých křídel, že ho ještě stále dokážete něčím překvapit a vyburcovat v něm tu neuchopitelnou potřebu se vás okamžitě zmocnit ať jste kdekoliv.

Na začátku nás teda přitahuje nejistota a na konci nás jistota odpuzuje, tak proč chceme z nejistého za každou cenu udělat jisté a tím to zničit?

Jsem tudíž ráda, že můj muž je u žen žádaný a může si vybírat. O to větší radost mám když rád tráví čas právě se mnou. A i když si nemůžu být jistá, potom co se ozvu že mi něco nevoní a za ním prásknou dveře, jestli ho ještě někdy uvidím a on může tápat, že když se někam neplánovaně vypaří jestli budu o jeho návrat ještě pořád stát.... zatím k sobě cestu stále nacházíme, takže pokud to opravdu stojí za to, ustojíte to právě proto, že máte jen jedinou jistotu...a to je ta, že si ani jeden nemůžete být tím druhým nikdy úplně jistí.

Tonight I´m "loving" you

2011-04-13T18:18:00.001+02:00

Dnešek je celej takovej laškovně lovingovej....

Jak kompletně uspokojit muže...

2011-04-12T11:58:00.005+02:00

...když Vy nebo spíš já jsem zrovna na ránu.

Absolvovala jsem svojí první degustaci Whiskey. Za prvý jsem byla zvědavá a za druhý jsem chtěla potěšit muže. Do chvíle než jsem vstoupila do Whiskerie jsem věděla jen to, že je to kvalitní zlatavý mok a že mi nechutná. Taky jsem se trochu bála aby mě nikdo nepodroboval znalostnímu kvízu (když už tam lezu tak o tom snad něco vím, ne?) a já bych mohla muži udělat ostudu. Zvědavost jsem ukojila hned po vstupu do dveří, protože společnost která holduje takovémuto koníčku je velice vytříbená a já se cítila ~~jak pěst na oko~~ nevytříbeně, ale pokusila jsem se to ~~ustát~~ usedět s grácií. Trochu se bojím, že jsem spíš vypadala jak arogantní bréca, ale tuto myšlenku jsem si fofrem zakázala.
Prvních pár minut jsem si připadala jak na hodině dějepisu (možná za to mohl ten projektor) a kdybych neseděla hned na ráně přednášejícímu klidně bych si zdřímla. Nemůžu za to, že měl tak příjemně uspávající hlas. Nebo to bylo tím, že jsem byla fakt unavená? To pak dokážu bejt i pěkně na ránu, a nejhorší je, že to o sobě vím. Tak jsem si v duchu dala facku, že jsem tam nešla prudit ale abych udělala muži radost a spánek jsem přemohla nejdříve uždibováním dobrůtek ze stolu a zapíjela to obligátně čajem. Postupně jsem se ale začala orientovat i ve výkladu a kolující lahve jsem si prohlížela už se zájmem. Dokonce mi v hlavě utkvěla informace že „Infinity Vás kompletně uspokojí”. To se ukázalo býti informací užitečnou viz. konec článku.

Poslušně jsem přičichávala ke každému vzorku, abych pochopila jejich jedinečnost až se mi z toho točila hlava. Bylo mi líto že nemůžu ochutnat abychom mohly ty které dojmy společně s mužem prodiskutovat. Poslední dobou se v diskuzích fakt vyžívám, muž naopak trpí...ale to přičítám tomu, že si ještě nezvykl ;-)
Škoda, že se nedá přiopít čichovými vjemy, ale když jsem se podívala na muže s jakým zaujetím poslouchá a jak nadšeně si dělá poznámky rozněžnilo mě to. Mohla jsem se snažit víc napadlo mě ve chvíli kdy jsem podotkla, že ("podotkla" v mém podání samozřejmě vyzní jako když si stěžuju že ten výběr sýrů je hroznej a jen jeden druh se z toho dá jíst...fakt bych se nejradši nakopla) mi chutná jen jeden z toho množství sýrů na talířku a muž se jal bez váhání zjišťovat u obsluhy co je to za druh sýra. Uvědomila jsem si spustu věcí. Třeba to, jak moc ho miluju. Muže, ne ten sýr. Jak moc je mi s ním dobře i když naše konverzace občas vypadá jako když stojíme na opačné straně barikády a mezi náma zuří druhá světová i to jak moc dokážu bejt na ránu když si to on zrovna vůbec nezaslouží!

Takže degustace nakonec nebyl vůbec špatnej nápad, aspoň teď vím, že když budu zase protivná naservíruju muži Infinity, abych mu to trochu vynahradila a on nepřišel zkrátka!;-)

Stand by Me

2011-04-08T23:57:00.001+02:00

I simply have to share this....it´s slowly heating up after 1:15 but it´s wothed to listen to the end! Enjoy;-)

V laxním rytmu...

2011-04-07T16:18:00.005+02:00

...se dnes zřejmě pohybuju na jiný oběžný dráze...
Tak jsem si konečně domů přitáhla hromadu ~~nových~~ neokoukaných filmů. Když tak pročítám názvy podivuju se nad svými myšlenkovými pochody při jejich výběru...
Muži, co zírají na kozy, Ženy v pokušení, Škola noci, Dostaň ho tam. Následovat bude zřejmě Zbouchnutá? :-) Budu k tomu sledování určitě potřebovat minimálně sklenku alkoholu ;-)
Pořád lepší než všechny ty filmy o mimozemšťanech jako Paul, Super 8, Světová invaze, Attack the Block a nesmím zapomenout na Mars need Moms. Divný.

Cestou domů koukám, že se nám pod okny ťukla dvě auta a zavolali si k tomu hasiče, přestože nikde nic neteče a oba řidiči si nadávají na chodníku. Až se napojím půjdu je asi nenápadně šmírovat abych věděla jestli si nezavolají i pekaře aby k tomu dohadování měli něco na zub bych se k nim i přidala kdyby z toho koukala aspoň kobliha!;-)
Jó a pro změnu jsem taky už konečně doma trochu něco poklidila. No, s ohledem na hromádku bordelu v předsíni prohlašuji letošní pískovou sezónu za zahájenou! Aspoň jsem ale pověsila prádlo. Slyším potlesk? Byl by zaslouženej. Od podzimu jsem už zapomněla, jak zákeřné a útočné jsou kolíčky na prádlo. Koušou, svině!

Taky musím už konečně vyplnit ten dotazník o sčítání lidu, aby mě teda započetly,tak později, pořád dávám Maybe Later až to prošvihnu, znám se....píšu si na ledničku a děcka pod oknem jsou dneska taky nějak víc nahlas než obyvkle,jo jo brblám a zatahuju žaluzie a pro nikoho odteď až do odvolání neexistuju, jdu totiž zírat na ty kozy, nebo ty muže co zíraj na kozy, nebo tak nějak... doufám, že to bude zas pořádná ptákovina...tak pohodový den všem!;-)

První Máj, Lásky čas...

2011-04-06T23:35:00.003+02:00

...jsme dostaly naordinováno v předstihu.

Maruška měla dnes třídní schůzky. Paní učitelka střídavě chválila (to jak se hezky naučily básničku, Maruška i s přednesem pyšně troubila že dostala jedničku dokonce dvakrát podtrženou;)), kárala (to že jsou zbrklý a aby byli první hotový klidně nasekají sto chyb a je jim to šumák) a bědovala (to že v matematický olympiádě skončily AŽ druhý!!! a přitom se soutěžilo i s vyššími ročníky a slovní úlohy zavařily krapet závity i nám když jsme do nich nahlédly....což jsme samozřejmě nahlas nikdo nepřiznal, ale shodně jsme ubezpečily paní učitelku, že jsme i tak na ty naše ratolesti pyšní, že se s tím tak statečně popraly a neskončily poslední.) Oni než ty prckové přelouskají zadání tak se k počítání ani nedostanou, protože zapomenou co se po nich vlastně chce, ale to paní učitelce chvílema tak nějak uniká.
A pak nám paní učitelka pokynula k nástěnce. Všechny hlavy se svorně otočily směrem, kterým ukazovala.”A tam si můžete přečíst slohové práce na téma První Máj lásky čas. Co je to láska?” Slohové práce? Ve druhé třídě? Páni, napadlo mě, to je síla. Naštěstí jsem rychle pochopila že slohová práce v podání druháčka je něco jako glos v podání dospělého, ale ty roztomilé názory nezkažených dětských dušiček jsou kouzelně dojímací.

Na Marušky lístečku stálo: „První Máj, je čas kdy se dva lidi mají mít rádi a chovat se k sobě hezky. Dělat si radost a pořád se smát. Odpustit když si ublíží, ale neubližovat si. Být na sebe hodní.
Láska je když mě maminka obejme a hladí i když jsem provedla něco za co se na mě asi zlobí.”

Kéž bysme uměli být dětmi celý život a nestyděli se za své city!! Zamáčkla jsem slzu dojetí.

Když jsem přišla domů, oznámila jsem Marušce, že nakonec přeci jen pojede na vysněný tábor. Nadšeně vypískla: „Mamí, já mám takovou radost, že jsem strachy bez sebe!” Po chvíli zamyšleně dodala...”...a myslíš, že tam maj i koupelnu?” Vzhledem k tomu, že u večeře všem oznámila že se zamilovala, ale že nám nemůže teda jako říct do koho (samozřejmě že do toho největšího sígra ze třídy(už zase), už teď se děsím jaký typy mi bude vodit domů v patnácti!) z toho vyplývají dva fakty. Za prvé, že už si budu muset konečně pořídit tu brokovnici a za druhé si zkontrolovat obsah šminek, zda mi něco podezřele nemizí!

Hormonální mezidobí se holt nezadržitelně blíží a tím i můj potenciální příjem do Bohnic....pamatujete jak se vloni vztekala, že jí Matýsek dokazuje lásku tím, že po ní švihá pravítkem?.....tak až to znovu přijde, pak jí budu moct omlacovat o hlavu co psala o lásce v osmi letech! Chachá....;)

Když princezna přijde o iluze...

2011-04-05T11:38:00.000+02:00

...může Vás vzít i Robertkem po hlavě!

Muž je toho názoru že mi nemůže nic říct. K tomuto závěru dospěl poté co mě nechtěně obeznámil s faktem, že se o vztah s ním dělím s dalšími dvěma ženami a já neskákala nadšením ke stropu jakého mám doma alfasamce. To že náš vztah je jaksi přelidněn byl pro mě totiž fakt stejně šokující jako by mi někdo řekl, že jsem právě vyhrála sto mega ve sportce, ale nedostanu je. ~~Frustrující~~. Totální nasrání! Proč? Jednoduše proto, že jsem to nečekala. Ale jako vůbec! Totiž od chvíle se muž choval jako dokonalý prototyp filmového romantického hrdiny (o kterých přeci všechny víme že neexistují, žejo!). Byl natolik pozorný a okouzlující, že mi ho všechny kamarádky tiše a některé i nahlas záviděly.
„Co já bych dala za to mít alespoň třetinu toho co ty Marti,” říkávaly s oblibou. Teď už to neříkají.
„To jsou samé dárečky, večeře, tráví s tebou všechen volný čas, stará se o tebe, pořád tě rozmazluje, co bys chtěla víc?” a já si to užívala. Totálně jsem totiž zblbla představou vztahu jeden na jednoho, že jsem přestala být typicky žensky obezřetně podezřívavá.
A pak přišel ten osudný dáreček. Takový ten osobní. Intimní hračka pro ženy na baterky.(což si ted myslím že jsem, žena na baterky). Krásný mazlík asi i docela drahý, vytuněný víc než poslední model Ferrari. Měla jsem radost. Obligátně jsem odvzdychala nadšené „Jůůůůů, ten je krásnej”, a „Hmmmm a nadupanej” a nemohla se dočkat až tu vychytávku vyzkouším. Jenže pak jsem položila tu nejhorší otázku co jsem mohla.
„A kde jsi ho prosím tebe sehnal?”
Muž si poposedl na gauči.
„Áááále, mám ho doma už nějakou dobu, kupoval jsem ho pro jednu slečnu a nakonec mi bylo líto jí ho dát.”
Naprázdno jsem polkla a slyšela imaginární řinčení skla. To jak se iluze o mém vztahu roztříštily na tisíc střepů. Dostáváš zbytkové zboží kupované s nadšením pro jinou ženu, běželo mi hlavou.
„Tak ho teď dávám tobě!” dodal vítězoslavně, abych si uvědomila jakou poctu právě třímám v ruce.
„Takže si ho vybíral specificky pro konkrétní slečnu?” zkouším opatrně a křečovitě se snažím udržet úsměv, který mě v ten okamžik chtěl mermomocí zdrhnout z obličeje.
Muž evidentně netušící, že si právě pod sebou vyhloubil jámu si jako bonus podřízne i větev když dodá, že ho ona slečna dokonce vybavila lístečkem s konkrétními parametry které by hračka měla obsahovat. Můj pocit výjimečnosti je definitivně v trapu, potlačím chuť vzít ho hračkou pohlavě.... vždyť jsem už dospělá žena, říkám si, chtěl ti určitě udělat radost, po bližším prozkoumání to vypadá že ta věc je snad nepoužitá, tak mu to přeci na tu hlavu hodit nemůžeš. Mohla jsem! Informaci kterou by ze sebe vypustil jen naprostej ~~idiot~~ blb se snažím jednoduše přejít. Ale bohužel mě to nahlodalo natolik, že po deseti minutách rádoby laškovně prohodím.
„Tak nějak doufám, že když se spolu tak hezky scházíme nemáš vztah ještě s nějakejma dalšíma ženama?” (Někdo by mi měl říct, že ve vztazích se takhle pitomý otázky nekladou!)
Mužova odpověď mě dorazí ještě víc než předchozí informace o původu robertka.
„No vztah v plným slova smyslu asi ne, ale ještě dvě ženy v životě mám.”
Došel mi kyslík takovým způsobem, že to postřehl i muž, konečně mu docvaklo, že se řítí do záhuby a nasadil tomu korunu prohlášením, že jsem se na něco takovýho měla ptát dřív a že se o tom se mnou teď už rozhodně bavit nebude. Trochu pozdě, ne?
V ten moment jsem byla ráda, protože i tak jsem naráz obdržela víc informací než jsem byla schopna schroupat....špatný erupce nechám to vyhnít...snažím se to rozdejchat, ale emoce se mnou zmítají a semínko pochybností a miliónů otazníků se v mé hlavě nezadržitelně rojí.
Vydržela jsem to do druhého dne odpoledne (za což bych podle mého skromného soudu zasloužila metál) když jsem udeřila znovu, prostě chci vědět na čem jsem i když je mi naprsto jasný že to co se dozvím slyšet rozhodně nechci. Ještě stále v domnění, že dělám z komára velblouda a mužova hláška o dalších ženách byl jen špatně vyložený vtip na který jsem se nezdravě chytla navádím řeč tím, že když je se mnou pořád asi těžko by stíhal k tomu dvacet dalších, žejo.
„Dvacet ne, ale dvě se zvládnout dají.” opět mě uzemní a uvědoměmí, že jsem opravdu pitomá mě pálí natolik, že ztrácím zbytky soudnosti a vidím už jen rudě.
Muž se kroutí, brání, střídavě nasírá a nakonec na mě vybalí pravdu o tom, že kdyby mi na začátku řekl, že má ještě dva nevyřešený vztahy asi bych nadšená nebyla. Tak v tom má pravdu. Nebyla, ale upřímnost bych ocenila. A určitě mu uvěřím, že mi to chtěl sám říct, když to zněj tahám jak zarostlou třísku,žejo. A tak jsme řešily, a dohadovaly se, muž se rozmluvil a najednou chtěl jen samou upřímnost i když jeho představa o upřímnosti se zužuje pouze na sdělování nepříjemných věcí.
Na otázku "A co ode mě jako čekáš?" už nenacházím odpověď.
Problém by se zdál být vyřešen, řekne si žena logicky tím, že o tom vím a on si to ted může v klidu dořešit... jenže ouha. Mužova verze je diametrálně odlišná. On si nás chce ponechat jaksi všechny!

„To jsem rád že už to všechno víš a teď už můžeš být vklidu!” uleví si nelogicky.

On prý nás totiž miluje všechny tři a na všech třech nás něco sere, tak si nás prostě nechá všechny, zní patologickej závěr. Tím, že jsem ho rovnou neposlala do háje, si přeložil jakože to akceptuju a on si dál bude moct užívat střídavě se všemi třemi?! Během chvilky jsme se ocitly v otevřeném vztahu? Každej s každým? Nebo jen on se všemi a já nic? V ideálním mužským světě možná. Jenomže nežijeme v ideálním mužským světě. Přeci teď po něm nemůžu chtít aby se s nima rozešel a byl jen se mnou když si musel vytrpět tak bolestné přiznání, ne? Taky to po něm nechci, můžu v to jenom doufat. Nebo si chci ještě něco nalhávat? Vždyť přeci když to s nima neukončil předtím, tím spíš se do toho nepohrne teď, když se mnou cloumá vztek a nedůvěra, to dá rozum. Mužův závěr byl ten, že od teď už mi radši nic říkat nebude. To je ale potom vztah o hovně, nebo kdo ví co to vlastně doteď bylo.

Čím si to zasloužím že dostávám dárky i muže jen z druhé ruky?

Takovejma zbytečnejma otázkama bych se teď mohla užírat. Anebo bych si mohla říct, že vztah s mužem pro kterého bych byla alfou omegou mi prostě není souzený a zavolat svému italskému milenci, kterého jsem posledních pár týdnů hojně zanedbávala v domění monogamního vztahu nebo tomu brazilskému modelovi co mě poslední měsíc pořád tak uhání a nebo....vždyť já se vlastně nemám vůbec špatně když jsem teď teda v tom otevřeným vztahu, nebo ne? Škoda, že o tohle mi vůbec nešlo, víc mě bavilo to souznění dvou duší....i když vlastně tří? čtyř?...no tak nic no...

O bejvalkach a bejvalejch...proste na EX

2011-03-30T17:06:00.000+02:00

Zjistila jsem, ze muj zivot se pohybuje ve tvaru sinusoidy. Nebo cosisoidy? Jakesisoidy? Vlastne je zacykleny. Tak.

V patek trapna party. Nepovedlo se. Vubec. Ten klub byl pro takovou hromadu lidi malej...tudiz do me porad nekdo strkal, stal mi na noze, bryndal mi vino na kalhoty. Do toho rachot, protoze vsechny tri kapely byly nazvuceny podivnym zpusobem a v podstate jedine, co bylo slyset, byly bubny. Takze nam vsem jeste dunela hrudni kost, a nekomu to nedelalo dobre.

Navic chvili pred dvanactou na cisi pokyn zmizely vsechny alkoholicke napoje. To jsme opravdu nepochopili proc, nac, kdo, jak…a nasralo nas to.

Gumidek mel knouravou.

“Hele ja vim, ze jednou budu skvelej manzel a tata. Ja mam deti rad!”

“Hm, ja mam rada jen to svoje a u cizich jen ty vychovany. A to pouze pokud jsou v me pritomnosti nezbytne nutnou dobu,” usklibam se.

“Proste jeste nejsem dospelej, ale az dospeju…”

"Taky nejsem dospela, a v nejblizsi dobe dospet ani neplanuju.”

“Vis, jak si ke me prisla pro veci a brecela a ja tam mel desnou, ale desnou kocovinu? Ted mi napsala, ze v mych ocich tenkrat videla, jak moc ji mam porad rad a ze je pripravena se ke me vratit!

Spletla si zamilovanej vyraz s kocovinou zamlzenym pohledem!”

“Chaaa tak tohle mi hlava nebere. Dam si vodku, nedam si vodku…”

“Ony si me vzdycky vyhlidnou v hospode, protoze maji rady grazly. Jenze pak zjistej, ze doma jsem tichej a plachej a vyjebavaj se mnou…

“Tak si pujc od Peti psa a muzes jit hledat slecnu mimo hospodu ven, chces?”

“Ja slecnu nehledam. Nikdy. Ony si me najdou samy…Vy jste stejne takovy mrchy!”

“Jo, to kazdopadne! Hele tvar se na ty lidi trochu mile, dyt to umis…”

“Kasli na lidi, udelej neco nebo dostanu depku.”

Kdyz jsem prisla domu, rozhodla jsem se, ze se zachovam charakterne a ozvu se jednomu byvalemu s vysvetlenim naseho rozchodu, ktery se vlastne ani neodehral, protoze jsem se proste prestala ozyvat. A on byl tak tvrdohlavy, ze se taky neozval, takze to vysumelo…

Nebo nam to spis oboum bylo uplne sumac, coz si clovek uvedomi az postupem casu…

Takze kdyz jsem onoho dotycneho potkala na skypu, ozvala jsem se mu. Presneji receno, zeptala jsem se jak se ma. Jak jinak zahajit konverzaci po tak dlouhem mlceni. On nadsene napsal, ze jako dobry, ze rano prace, takze vopruz a jak se mam ja…Sesmolila jsem dlouhou omluvu, vsechno vysvetlila, sypala si popel na hlavu…a on napsal:

Pocej, ty jsi kdo?

Zachovala jsem klid a napsala sve jmeno.

Ktera Marta? chtel vedet ex.

Vysvetlila jsem, ktera jsem, ovsem ex stale netusil…

Vzpomnel si po ctvrthodine! (Joooo, tahle, na tebe uz jsem skoro zapomnel!)

Skoro? Uplne! A ja mela spatny svedomi z toho jak jsem se k nemu zachovala.

No nic, priste az budu chtit nekomu vysvetlit neco, co jsem provedla kdysi davno, radsi to vzdam! Nemusim byt mila za kazdou cenu, zejo!

To jsou zase erupce…

Sex...Celebrity...Šavle

2011-03-30T17:01:00.000+02:00

Co nikdy nerikat holce s pozvracenym autem!

Peťule v patek neskutecne parila, sbalila v baru jednoho slavneho sportovce a nakonec skoncili u nej doma. A ze prej jako dobry.

Rano ji sportovec ve sve nablyskane audine dovezl zpatky k baru, kde mela Peta zaparkovane auto. Asi ho nejak uchvatila, protoze ji sel doprovodit az ke Kajovi, jak rikame jejimu autu (Ford Ka).

Nastalo takove to Hmm, tak se mej. a Uvidime se jeste? a Tak ja ti zavolam! a No jasne…kdyz tu si Petula vsimla, ze vepredu na kapote Karlika je docela solidni savle. A ted nemyslim tu secnou zbran.

“Ty vole, nekdo mi poblil auto,” zaskucela dama, “ja se na to vyseru!”

Sportovec se rozhodl zachovat jako dzentlas a zacal si zouvat botu. Na dotaz, coze to dela, odpovedel, ze to jako osmrdla tou botou.

Peta si predstavila toho znameho sportovce, jak uprostred namesti v sobotu v poledne balancuje na jedne noze a botou odstranuje z jejiho auta neci natravenou veceri, udelalo se ji mdlo, pak ji to rozesmalo a nakonec mu rekla, at se na to vykasle, ze s tim zajede do mycky.

Na sportovci pry byla videt obrovska uleva a prestal predstirat, ze si rozvazuje tkanicku.

“No, a tak mam poblity auto,” zavrsila sve vypraveni o dve hodinky pozdeji.

“Tys nebyla v mycce?” smeju se.

“Vis, jak je mi spatne? A jak jsem nevyspala? Mycka, pche! To to pak radsi vosmrdlam tou botou,” mavla rukou.

“Tyjo to je des, ja mam dohromady sest milencu a ted mam kocovinu, trpim a sedim tu sama…”

“Hmm,”zamyslela jsem se pro zmenu ja, “to ja mam presne o sest milencu min – a taky tu sedim sama. Clovece, to ti tak nejak potesi…'

“Jsi blba!” upi Peta. “Tohle nikdy nerikej holce co ma po prosmidleny noci poblity auto!”

A to je podle me dulezite zivotni moudro!;-)

Hadička sem, hadička tam a je ze mě Robocop

2011-03-29T12:13:00.001+02:00

Chcete trvalý vážný vztah? Jděte k lékaři! Jen ten je Vám totiž schopen slíbít dlouholetý vztah.

Neřekne Vám, „Co ode mne jako čekáte?" protože ví, že čekáte uzdravení a to vám naopak slíbit nemůže. To mě ale vůbec nepotěšilo.
„Pane doktore, už k vám chodím 3 roky, to už můžemes klidem slavit výročí.”
„Z toho i nic nedělejte, mám pacientky, které ke mě docházejí i 10 let.”

Hmmm, tak buď se se mnou rád vídá nebo je potřeba zapochybovat o jeho léčebných schopnostech.

Operace se povedla tak napůl. Skončila jsem se Stomií aka vývodem. Když jsem se po pár týdnech srovnala s faktem, že chodím na záchod na „stojáka” vypouštět pytlík přišla další rána. Pytlík ze mě odpouštěl víc než jsem stihla dopovat. Takže jsem rychle a jistě vypadala opět jako zoombie a dostala se na děsivých 50kg což při mé tělesné konstrukci způsobilo, že jsem vypadala jako když jsem zdrhla ze stolu v márnici. Párkrát jsem sebou taky švihla neplánovaně v bytě, jednou jsem se probrala zapasovaná mezi kotlem a botníkem (boty moje přepadení naštěstí přežily bez úhony a já jen s pár modřinama), podruhé jsem se skácela v kuchyni. Když mi došlo že celý byt polstrovat nebudu, abych si neublížila poslušně jsem naklusala na ambulanci. Rovnou si mě tam napíchly na kapačky a nechaly. Během pár dní mi pod klíční kost nainstalovaly intravenozní port (což byl taky zážitek na druhou, trochu se jim to nepovedlo! Pan doktor mi provrtal díru v krku a chvilku si tam rejdil hadičkou, kterou jsem cejtila až v rameni...humus,kdybych mohla asi ho pokoušu. Pak mě říznul pod klíční kostí a na pět minut jsem zažívala stejné pocity jako kuře při vykosťování. Pak mě zašil a poslal na rentgen. Po rentgenu mi oznámil že se to trochu nepovedlo a odvezli mě na jiný sál, kde mě pro změnu napíchly tepnu v třísle a drátem se mi pokoušeli dostat hadičku z ramene do správné roury...té srdeční...až z třísla! Přivezli mě zrychtovanou tak, že opakování této adrenalinové akce naprosto strategicky odmítám.Prý se to stane jen tak v 1% případů...to že jsem výjímečná víme,že?) a od té doby se každý den musím napojovat cca na 20 hodin na intravenozní výživu abych se vůbec najedla a každý čtvrtý den přepichovat v sobě jehlu. To máme jednou za tři dny stomie, jednou za čtyři dny jehla, každý den sterilní proces napojování na pytel s jídlem...kdy mám jako žít?? Jedinou pozitivní zprávou bylo že můžu pít nealkoholické pivo. HA! Aspoň nějaká satisfakce! A tak běhám po bytě různě zamotaná v hadičkách s kapajícím mlíkem do žíly a plechovkou od piva v ruce. Už asi nevědí jak mě jinak udržet doma, tak mě kurtujou na hadičky. Takže minimálně na půl roku mám program jasně daný. Jupí.

Rozhodla jsem se ale, že mě to prostě nezlomí! Všímate si, jak jsem odolná a lékaři přitvrzují a já pořád odolávám? Jen se bojím že se to mění na boj kdo z koho, aby mi se mi třeba ze zoufalství nerozhodly amputovat kyčle nebo tak něco, aby mě konečně zlomily. Nakonec jsem přeci jen pochopila, že lékaři nejsou v nemocnici od toho abych s nimi bojovala, vzpírala se a vyjednávala, nýbrž se podřídíla a doufala že ty jejich hokus pokusy k něčemu budou...takže vlastně takový normální dlouholetý vztah.....maximálně ze mě bude vytuněná verze Robocopa.

A Natural Love Affair

2011-03-07T16:21:00.000+01:00

G-A-M-E

2011-03-04T17:39:00.000+01:00

Ježek v kleci

2011-01-14T17:32:00.000+01:00

Ať už mám v břiše cokoliv rozhodně to kolonoskopií pěkně naštvaly.

Už od začátku mi to přišlo jako blbej nápad když mě ta boule v podbřišku bolí i sama o sobě to ještě provokovat nějakou hadicí, ale snažím se býti chápající a pokornou pacientkou, tudíž jsem sklopila uši a statečně podstoupila čistící kůru nechutným Magnesiem sulfuricem.

Šla jsem na to od lesa vzhledem k tomu, že při posledním pročišťování jsem si na tuto tekutinu vypěstovala nefalšovaný odpor musela jsem sama sebe přelstít. Sluchátka do uší, nadupanou pozitivní hudbu, první, druhej třetí panák a zhltnout co nejvíc vody. Když jsem v sobě měla půlku lahvičky a asi dva litry vody můj problém změnil směr na ne vypít nýbrž v sobě udržet. Bobtná to, bolí to je to nechutný a cokoliv hezkého si budete představovat stropro si to znechutíte. No nic po dvou hodinách můj žaludek boj s bobtnající tekutinou vzdal a začal protestovat nekompromisním zpětným chodem.
Vsadila bych se že chrlím žíravinu.
Pak hned panika jestli si ty střeva taky něco nechaly na ten správný chod čištění páč jinak by to byl průšvih. Naštěstí se ukázalo že jo, takže ráno jsem naběhla do nemocnice vyčištěná tak, že jsem se musela při prohlídce koloskopem zevnitř snad i lesknout. Ono se říká že čím častěji takové bolestivé vyšetření podstupujete zvyknete si. Prosím vás to je naprostá blbost, víte do čeho jdete a děsíte se stokrát víc co to bude tentokrát.

Tak tentokrát mě nechaly v čekárně vydusit ještě hodinu a půl potom co jsem dorazila ve smluvený čas. Na stůl jsem si lehala strachy pomalu v mrákotách a ač jsem dostala koňskou dávku uspávadla vím, že se daleko nedostaly a já řvala jak tygr když mu gumujou pruhy.

Na dospáváku klasicky vedle mě chlap. Nemohly mě prostě vyklopit vedle tý mladý žabky (už s těma asistentama na cigáro chodit nebudu), ne prostě, dědula co sedí na posteli vedle mě a civí. Asi čeká až se na něj podívám. Já ležím a pro změnu civím do stropu. Něco říká, ani já ani slečna nereagujeme. Pán přitvrdí a začne si svlíkat ty hodobóžový zelený antisexuální kraťásky viz. příspěvek dříve (tomuhle by ani sexuální nepomohly) a všelijak se kroutí se svou obnaženou!! chloubou dvacet cenťáků od mého obličeje a svým pozadím od obličeje tý mladý žabky. A oblíká se stráááááášně dloooouho. Neuvěřitelný. Otáčím se zády. Pořád povídá, že by šel ale neví jestli už může. Kde je hlídkující sestra když ji člověk potřebuje? Překotně ho se slečnou ujišťujeme, že když už má zprávu tak může odejít a div ho nejdeme vyprovodit jen už aby byl pryč. Když za ním zaklapnou dveře otáčíme oči v sloup, a pak se tomu aspoň hihňáme.

To co se mi nahromadilo v podbřišku a doteď se to tvářilo jako absces kolonoskopií radost neudělali, naopak to děsně naštvaly, což se projevilo tím, že v následujících třech dnech nejsem schopna pohybu, sedu, lehu, levitace prostě ničeho a nejlíp je mi na všech čtyřech což je bezesporu úsměvný pohled, jako by mě zasedl slon. Když už jakože jdu, tak v pravém úhlu pokud možno šoupat nohama protože jakýkoliv sebemenší otřes je neskutečná řezná bolest. Myslím že by mě zfackoval i motýl kdyby o mě zavadil. Je to asi jako když máte v zadku balíček připínáčků a při každém sedu se vám proříznou k páteři a do podbřišku.

Po velké poradě těch nejpovolanějších vynesly nade mnou ortel hned následující ráno.

To co bylo absces se teď jeví spíš jako hematom. Nevíme proč to tam je, jak se to tam dostalo vůbec by to tam být nemělo ale nic s tím dělat nebudeme. I když by si mě nejradši nechaly tak měsíc v nemocnici na pozorování. To klasicky odmítám, jsem tam i tak furt a už z nich blbnu. 5x denně antibiotika 1x týdně kontroly a uvidíme jestli to poroste nebo jestli to vyděsíme a ono se to vstřebá.

Po lécích mám takové nechutenství a sřeva tak namožená a prostestující po těch vyšetřeních, že jsem pokořila rekord na 66 kg živý??(spekulativní) váhy což je fakt nehezký, takže vám to ukazovat aspoň zatím nebudu. Nechci být pesimista, ale mám pocit že ta obludnost v mém břiše sama neuteče a já se tý chirurgii stejně nevyhnu a já se jí ani nevyhýbám, to oni asi zkoumají co všechno ještě vydržím. Každopádně mám další měsíc čekání před sebou.

Přísahám, že nepřeháním i když se to zdravému člověku může zdát, ale myslím si, že bych s tím co mám za sebou odrodila třeba i ježka ani bych nemrkla.

What a difference a make-up makes

2011-01-10T14:48:00.000+01:00

Dnes ráno jsem se chtěla na chvíli cítit krásnou abych mohla zvěčnit dáreček od Peťulky. Pravda, make-up dělá divy! Přenesena do let 50 tých, elegantních a noblesních, kdy gentlemani byli gentlemany a dámy dámamy...tak aspoň na chvilku. Odpoledne už je v zajetí Magnesia sulfuricuma a kdo okusil ví, že není vůbec o co stát. Zítra kolonoskopie a pak se snad dozvíme co dál. Zatím se však můžeme nechat unášet na vlnách imaginárních gentlemanských tužeb....alespoň já jo;-)

Otloukej se panenko

2011-01-08T12:59:00.000+01:00

Takhle jsem si vstup do nového roku určitě nepředstavovala!

Euforie z říjnové operace vydržela přesně tři týdny. Dopadla údajně naprosto výtečně a z nemocnice mě div nevyháněli oknem že jsem naprosto zdravá a nemám tam co dělat. Kdo by protestoval.

Tři báječné týdny plné jídla a zábavy. Dokonce se mi podařilo absolvovat tři párty, obnovit dávno ztracené společenské vazby a navázat pár nových. A právě ve chvíli kdy jsem se opíjela štěstím ze znovu nabyté svobody od bolesti a úmorné únavy, když jsem se vznášela na opojných křídlech toužebných očekávání nadějných zítřků míjení se s laskavým objektem mých nejtajnějších vášnivých snů..... právě v ten nejneočekávanější moment mě zasáhla jako blesk nemoc znovu.

Nepředvídatelně, neohlášeně, nevítaně a hlavně něčekaně mě začaly přepadávat šíleně agresivní kolikové stavy plné křečí, horeček a zvracení pokaždé když jsem se najedla. Zprvu jsem to připisovala absolvované operaci, upozornovali mě přeci, že střevu tak tři měsíce trvá než se zadaptuje. I přesto mě takhle brzké ataky vyděsily aby se srůsty nevytvářely znovu. Zašla jsem si tudíž na odběry a zkontaktovala svého lékaře, který mě po telefonu odbyl s tím, že jsem zdravá a byť mé příznaky jsou jaksi nenormální i přesto trval na tom, že jsem zdravá. Já byla ale jen zoufalá. Co mám tedy dělat? Bolest v podbřišku byla konstantní a já ji odmítala ignorovat. Nikdo mě ale neposlouchal. Tak jsem si zajela na urologii. Třeba je to zánět močového měchýře? Byla jsem odhodlaná původce svých potíží odhalit stůj co stůj.

Na urologii se jim to co vidí nelíbilo, z výsledků vynesly ortel že mi odcházejí játra a odeslaly mě na gynkologii na dovyšetření. Na gyndě si mě už nechaly. Šokujícně dospěly k názoru že jsem těhotná a musí se to prošetřit. Kompletní odběry a vyšetření včetně mého urputně zamítajícího tvrzení, že těhotná skutečně nejsem mi po pár dnech daly za pravdu a propustily mě domů s tím, že játra ať si prošetří tam kde mě operovaly. Bohužel bolesti přetrvávaly. Připadala jsem si jak blázen, je mi zle ale podle doktorů jsem zdravá. Dva dny před štědrým dnem se to rapidně zhoršilo ale představa vánoc v nemocnici ve mě zmobilizovala poslední dostupné síly abych se jakž takž sebrala a vydržela. Po vánocích jsem jela na ambulanci chirurgie. Udělaly mi sono a odběry krve u kterých mi natrhly žílu takže ještě dva týdny jsem měla ruku jako by se mi jí pokusil ukousnout dinosaurus.

Najednou byl i nález a docela jasný abces. Po operacích se abscesy vytváří, nic nenormálního, ale u mě našli ještě něco navíc co je navedlo zpět ke Crohnově chorobě o které tvrdily po operaci že už ji nemám, že je střevo čisté. Ale i přesto že objevily absces k operai to prý není, dali mi antibiotika a poslaly mě za mým doktorem na gastroenteorologii.Opět začal začarovaný kolotoč.

"Můj" gastroeneorolog se zhrozil, že vypadám fakt blbě, prý jsem bývala docela pohledná slečna a nyní bledoučkou a zjevně pohublou si mě tam radši nechá. Doktorka na oddělení mě přivítala s tím, že mi skoro nic není a že do konce týdne půjdu domů. To bylo v pondělí. Až do čtvrtka se mnou vůbec nic nedělaly a já nechápala proč nemůžu ležet doma a musím být v nemocnici pokud nepodstupuji žádná vyšetření a už vůbec mě nevykrmují. Jejich verze vykrmíme vás probíhala následovně. Od půlnoci nejíst ráno nesnídat zítra máte vyšetření. Ok. Druhý den v půl druhé odpoledne napůl kolabující hladem se dožaduji sestry informace kdy že mám to vyšetření páč už bych fakt jedla. Dozvídám se že vyšetření bylo lékařkou zrušeno jen mi to zapomněli říct. Ne, jídlo nedostanete až večeři. K večeři jsem i přes předepsanou dietu dostala vždy to co jíst nesmím. Takže hubnu dál. Když takhle budou pokračovat blížím se mílovými kroky k nutriční výživě.Chjo. Takže zítra půjdete domů jen vám ještě uděláme to CT. oukej.

Proběhlo CT. Domů nejdete musí se to operovat je to blbý. Oukej. Za pět minut po prohlídce chirurga, operovat to není ještě třeba, koloskopii máte až v úterý takže vám navrhuji, že vás bud pustím na propustku domů nebo vás propustím úplně, ale když půjdete na propustku budeme vám držet lůžko což je pro vás lepší. Souhlasím. Za dalších pět minut se vrací s další lékařkou v závěsu. Víte, nechceme žádné zle, naše dobré vztahy se nemění, ale z lékařského hlediska bych neobhájila že vás s abscesem pouštím domů tak potřebuji aby jste mi podespala revers. Aha. Když zůstanu nic se mnou dělat nebudete ale propustit mě taky nemůžete.

Dobrá už mi jen zbývá aby mi napsaly jednou větou potvrzení, že jsem v měsíci prosinci nebyla schopná práce pro úřad práce kde si už na neschopenky nehrajou, jenže ouha. Můj lékař mě odkáže na doktorku na oddělení kde jsem hospitalizovaná, ta mě odmítne s tím, že to udělala jednou a pak s tím měla problémy a moje obvodačka mě odmítne s tím, že mě nevede v evidenci nemocných když jsem po nemocnicích ať mi to napíše nemocnice. Nikdo mi nic nenapíše. Nechápu, ale jsem zralá na složení se. Takže mě vyškrtnou z úřadu práce a nebudou mi platit pojištění. A to chodím v břiše s čaovanou bombou? V úterý přijdete na koloskopii a my si vás tu necháme a budeme pokračovat. V čem? To se dozvím až v úterý. Aha. Podepisuji revers. Než odcházím ještě se ujištuji, zda si mám v úterý přinést věci, že si mě tu nechají. Ne nic sin nenoste půjdete domů a zavoláte si další den co dál. Proč mám pocit, že se mě chtěji zbavit? Proč mi nikdo nepodá jasné a zřetelné informace o tom co se se mnou děje a jak budou postupovat? Zdarvotní stav špatný, ale odpovědnost je na vás. Hlavně zaplaťte poplatek za hospitalizaci. Od konce listopadu prakticky až do teď s vyjímkou pár dní trávím po nemocnicích a výsledek žádný. Mám pocit jakoby se smyčka osudu víc a víc stahovala kolem mého krku. už nemám odkud ten optimismus brát, už pomalu ale jistě těm smradlavým bílým stěnám podléhám. Dostávám prášek na uklidnění. Děkujeme, ale klidně už můžete odejít. U výtahu se otáčím, odevzdaně vyčerpaná, stále pobledlá a říkám si, také vám děkuji, ale už odejděte!
Chci se zase moct smát! Takhle: ;-)

Girl From The Poster

2010-12-19T22:26:00.003+01:00

That girl from poster made him cry
and he would never admit the reasons why.
Whenever he was with her....he could see
that freedom is the only gift she needs.

He did all he could to elude her face from his dreams
but his mind was fighting harder then it seems.
Feelings are the worst enemy
when it comes down.....to you and me.

And she was the only thing he wanted to care about
every night when he was holding her tight,
and the only thing he wanted to forget
when he was leaving her to sleepless sunset.

She was wild, she was shy, she never truly cried
wonderful spirit of fragile beauty
breathing down on me and to love you is my only duty.
But could she really be satisfied?

Holding her hand, feeling her breath on my face
making her real baby doll and thinking of disgrace
when she says she loves me
I feel the urge to run, I need to run free.

Stolen fleeting moments of their lifes
drowned picture perfect in their eyes.
And deep down under thoughtful memories
he´s hiding the poster with a girl of his dreams.

O sexu bez sexu

2010-12-16T19:37:00.000+01:00

Muži o sexu mluví, ženy sex chtějí!

Co se týče ženského libida, myslím že žádná žena kolem třicítky si nemůže stěžovat že by s ní tu a tam(skoro pořád) netřískaly hormony rozkoše. Problém nastáva v momentě kdy jsme singl a nemáme po ruce žádného stáleho obšťasňovatele. Ono s těmi „kamarád taky rád” to nebývá úplně jednoduché naopak je to spíš na palici, tak se snažíme najít si nějakého toho milence. Pokud možno neženatýho = téměř nemožné.

Předpokládejme, že se Vám poštěstí si jednoho pořídit. Ono splašit ho někde není zas taková věda jako si ho udržet, že? Vzhedem k tomu, že pánové jsou spíše stavění na kvantitu a rozmanitost, tudíž vám jsou schopní vykecat díru do hlavy než se rozestele postel a pak berou roha, kdežto my bereme spíš tu kvalitu a vypilovávání techniky s jedním osvědčeným, kterého je nemožné udžet (opět pokud není ženatý, těch je někdy naopak problém se zbavit). Dejme tomu, že mechtle proběhly víc než třikrát což taková vstupní brána na pasování na milence, ještě stále nemáme vyhráno.

Muži o sexu rádi a hodně respektive pořád mluví. Mají obscéní narážky, nadržené plány a kdesi cosi.Ale skutek utek. Vy jste na nažhavené struně a přemýšlíte jak zkontaktovat svého milence na vzrušující randez-vou. Protože to prostě chcete zrovna ted a to z mnoha podružných důvodů, které se k tomu vážou, jakože máte zrovna volný byt, nemusíte ráno vstávat, máte na to chuť a dalších čtrnáct dní se nezastavíte....takže teď, ale jak?

Jak si správně o sex říct?

Když mu to napíšete přímo narovinu, pravděpodobně to nepobral a rozdejchal až za dva dny což to je sice hezký ale vaše natěšenost se tou dobou pravděpodobně proměnila za nevybouřenou nasranost. Když ho budete laškovně lákat oklikou, tak mu to s největší pravděpodobností nedocvakne. Natěšená sněhurka na zapadaném severním polu žadonící o zahřátí třecí technikou asi není ta správná cesta.

Pokud zrovna tříská touha s ním většinou není problém nic a tím myslím fakt NIC, může být klidně celou noc v práci a jet přes půl republiky jen aby ukojil svou touhu po Vás, ale jakmile máte chuť Vy, máte prostě smolíka, mrtvej brouk. Jsme věčně pasované na čekanky. Čekáme až se to zrovna bude hodit jemu, což taky může být za hooodně dlouho. A nikdy si nemůžete být jisti že ještě vůbec kdy viz. kvantita. Tak se poohlédneme po jiném milenci. To nám taky chvilku potrvá, takže až si ho za pár týdnů najdeme do té doby se ozve ten první, kterého máme osvědčeného a líbí se nám to,a hlavně nás přešlo prvnotní naštvání z toho že mu to trvalo tak dlouho..... zatleskáme, užijeme si a on se zase vypaří, tak se obrátíme na dvojku. Postupně takhle nasbíráme třeba tak tři, ale protože všichni fungujou na stejném principu ve finále je to hodně písmenkování a žádná akce. Sex v průměru 3x za 3 měsíce na 3 milence je opravdu zubožený stav!

A když už se oba shodnete že by jste jako jo, tak většinou přijde embargo z jeho strany.... je unavený, musí někde být, něco se děje, nemá čas, onemocnělo mu štěně, telefon mu unesli ufoni a ve finále stejně k ničemu nedojde. Jak se tedy dopracovat ke konstruktivnímu sexu, který by byl uspokojující což si představuji rozhodně častěji než jednou za dva měsíce pokud možno s jedním chlapem a jako bonus taky když chci já a ne jen když si vzpomene on... to pro mě tedy i nadále zůstává záhadou.

Holiday Spirit

2010-12-14T09:08:00.000+01:00

All The Single Ladies

2010-11-25T16:49:00.000+01:00

Should read.....!!!;)

Moje sebevědomý JÁ

2010-11-15T23:25:00.000+01:00

Abych byla kreativně činná potřebuju depku.

Tak to prostě je, pokud jsem v relativní duševní a tělesné pohodě nic kloudnýho ze mě nevypadne. Potřebuju drama a je úplně jedno jestli skutečné nebo fiktivní. Naštěstí se nemusím zas tak moc snažit, ono je spousta jedinců kolem mne, kteří se postarají o to, aby bylo dusno ať s tím mám cokliv společného či nikoliv, že? Prostě jsem na ráně tak to schytám. Za průšvih považuju fakt, že to se mnou vůbec nic nedělá. Dřív jsem si brala všechno děsně osobně. Stačila malá narážka, která ani nemusela být mířena na mou osobu a já se hroutila, přetvářela k danému obrazu, modifikovala a teď? Nic. Asi mám teď sebevědomější nové JÁ, nebo co.

Za příkladnou ukázku svého sebevědomého JÁ považuji zážitek z minulého týdne kdy žena (jako já) sedící před svým děsně sexy mladším italským milencem spráskne na posezení dvoupatrovou čokoládovou bombošku a na jeho nepředstíraně vyjevenej výraz ve tváři ( asi předtím neviděl ženskou jíst, či co) a nesmělou poznámku, že mi možná doktor neměl říkat, že můžu jíst ÚPLNĚ VŠECHNO! se nezačne má maličkost hroutit, panikařit a neběží do ledničky pro odtučněnej jogurt (kterej by tam stejně nenašla) ani se nezačne nenápadně prohlížet kde má jakej faldík a jak ho z jeho úhlu pohledu zamaskovat, protože proč by to říkal kdyby si nemyslel že jsem tlustá, žejo? (tak by ale přemejšlelo mý starý JÁ). Ne tak takhle ne, naopak, políbit a s úsměvem na rtech bombošku dorazit a jeho pak ~~vyrazit~~ vyprovodit;-)

Na což navazuje to, že pokud vyprovázíte mužského alfa samce ze svého bytu ve dvě ráno v župánku a namlouváte si jak se to dá zakamuflážovat jaká jste starostlivá ženuška která se loučí s mužíčkem než vyrazí na noční šichtu, tak to vám vydrží jen do chvíle než u vedlejšího vchodu spatříte zrcadlově ten samý obráz! Bílý župan, chlápek líbající ženu na tvář a přistavené taxi, ve dvě ráno. Ne ne, to se okecat fakt nedá. Mé nové JÁ se ale opět nehroutí nad faktem co si o mě sousedi asi tak pomyslí... naopak pokrčí rameny a vymění si s ženou chápající úsměv. Alespoň sousedi vědí že taky vedu sexuální život i kdyby šlo jen o tu bombošku. A když to vědí moji sousedi můžu o tom veřejně psát protože to tím pádem ví půlka Prahy! Ha!

Posledním příkladem byla nedávná online webová komunikace s mým známým. Testuju webku jestli fachá. Ukáže se že fachá. Dotyčnému se vyjeví obraz Marťi ládující se brambůrkama. Tak snažila jsem se u toho vypadat svůdně pravda, ale schválně zkuste si to, moc to nejde:-)

Ptá se mě co to jím.
„Brambůrky,” odpovídám.
Pak se po mě dožaduje nějaké akce, když už na mě musí teda koukat. Oponuju, že jako nevím co bych měla předvádět. Načež jsem obeznámena s tím, že dívky před webkou většinou tančí a svůdně se zbavují svých svršků. Ta představa mě pobaví, nicméně odmítám s tím, že do tak malého okýnka od webky se prostě celá nevejdu.

„Tak se přestaň cpát těma brambůrkama!” bafne na mě.

Hroutím se se smíchem na podlahu. Mé staré já by se ho určitě snažilo přesvědčit a to názorně, že i přesto, že se cpu takovými karbohydráty tak si nezadám s kdejakou vlnící se radobysexbombičkou. Ale mé nové JÁ na to prdí. Ať si každej myslí co chce, já jsem já a jsem se sebou spokojená a pokud se to nějakýmu chlapovi nezdá ať si najde takovou, která bude dělat co mu na očích/kalhotech uvidí....já si sebe totiž patřičně užívám a kdyby nebyli chlapi čitelný jak ranní Blesk, mohly by taky ;-)

Takže to vidíte, když už mě do depky nedostávaj ani chlapy tak já už nevím co teda :-D

Narozky...všichni zvaní/ B-day...everyone invited

2010-11-09T17:30:00.000+01:00

Narozky? Už zase? Přijďte se mnou oslavit, že jsem zase o rok blíž důchodovému věku, dát si drink a zatančit na party mix s DJ Tomášem!Těším se na Vás...Marti
A kde?Kdy?

12. listopadu v pátek
NEBE CELNICE
V Celnici 4
Praha 1 od 20:00

B-day? Again? Come to celebrate with me that I am one year closer to retirement, have a drink and dance to party mix with DJ Tomáš! Looking foward to see uuuu...Marti
Where? When?

12.November Friday
NEBE CELNICE
V Celnici 4
Praha 1 from 20:00

Můj život je anekdota

2010-11-08T12:53:00.000+01:00

Myslím, že Vám dlužím taky nějaký ten veselejší příběh z nemocničního pobytu a ne jenom to, jak mě tam nelidsky tejraly. Aby jste si nemyslely, že jsem celou dobu jen bloumala nešťastně po chodbách a myslela na svého rytíře, kterej sice nakonec přeci jen proběhnul sic happyend se nekonal. Po mém srdceryvném výlevu jsem se dočkala jen: Za prvé šoku, že neměl vůbec o ničem páru a za druhé konstatování…“Díky, to mi lichotí, ale sorry já to tak necítím.“ Ouch. Nicméně obdivuje moji odvahu. Hmm dobrý, to je asi jako by vám dal facku, ale tak v čase levitovat neumím takže prej budeme kamarádi.

Jo, to určitě;-)

Přeci jen tři tejdny je docela dlouhá doba a v nemocničním čase si to vynásobte aspoň tak 200x. To se pak dá stihnout věcí i když jste dost limitovaní prostorem.

Kromě náhodného matení mediků při vyzvídání mých obtíží (přijdou na to nepřijdou?) a prohánění se v invalidním vozíku po chodbě s telefonem u ucha (mi zatrhly hned první den i v nočních hodinách-proč jsem pochopila až ke konci počkejte si:-)) jsem třeba absolvovala první „rande“. Lepší specifikace mě nenapadá, ale najednou kde se vzal tu se vzal u lůžka mi stál:-) Chvilku jsme na sebe zmateně koukaly než mě došly souvislosti, přehodila jem přes sebe svůj hodobóžově sepraný župan nonšalantně ladící s mejma růžovejma gumáčkama a vybelhala se na chodbu ke stolku. Mladík vyjádřil potěšení, že po všech těch mých supr dupr retušovaných fotkách mě může vidět una natura. Já už tak nadšená nebyla, ale neměla jsem kam utéct.Tak jsem aspoň hodně mluvila, abych ho zmátla, výše mého IQ ho patrně nijak zvlášť nezasáhla,byť vyzdvihl fakt že dost mluvím a to jsem ani nebyla rozjetá HA!…. je fakt statečnej!;-)

Pak mladej doktůrek, moooc sympatickej vždycky proletěl po chodbě. Já mám tekutou dietu a oni mi přinesou rohlík ke snídani. Chvíli o tom podezřele diskutuju ze sestrou ta mě ujištuje že to můžu sníst. Tak si mlaskám. Pak je mi samozřejmě blbě. Nic co by se nedalo přežít, ale tak doktůrek sympatickej, Marťa volá sestru, že by ráda něco proti bolesti.Sestra volá doktůrka, doktůrek mě sprdává na tři doby co že se cpu rohlíkem když mám tekutou dietu a pak se to řeší i při velký visitě a jsem za blbku.
Nakonec to otočily proti mně, že mi daly rohlík aby viděli co to se mnou udělá a že jako blbý a doktůrek pokaždý když mě vidí mě laškovně kárá hlavně ať nežeru rohlíky. Hádejte koho si představím když vidím rohlík a pokaždý instinktivně zavrčím,chjo.

Já Vám nevím, ale potkat hezkýho chlapa se kterým se fajn povídá a jste z něho paf je věc po které toužíme všechny. Představujeme si jak nás osloví v metru, busu (pro socky jako já co využívají MHD) nebo dokonce v obchodáku, prostě kdekoliv na něj narazíme. Nejen, že mě nikdy nikdo neosloví, ale když už takovýho chlapa potkám tak samozřejmě na dospáváku. Mám na ty netypický místa asi patent. Pro ty z vás kteří nevědí, Vás ráda zasvětím. Dospávák je místnost plná postelí kde se probíráte po oblbováku kterým vás nadopovaly předtím než vám strkaly hadici kamsi. Detaily vypustím. On byl po, já před. Ale představte si to vlezete do pokoje plný postelí a na jedný leží pěknej chlap. Instinktivně se narovnáte, usmějete ale radši čučíte do země. Než stačíte jakkoliv oslnit přijde sestra a vrazí vám do ruky děsně antisexuální zelený kalhotky na jedno použití s dírou přes celou pr… ehm pozadí. Potupně jsem odešla na záchod navléct na sebe tento módní skvost. Naštěstí jsem měla dlouhou košili, takže jedinou úhonou bylo, že jsem měla pozadí jak koňský valach. I když jsem šla na koloskopii asi tak po stopadesáty stejně jsem byla nervní jak kdyby mi měli trhat ruku. Mladík byl kouzelný, posadil se a povídal si se mnou skoro hodinu i když už mohl dávno odejít. Sestřičky sřídavě nakukující dovnitř jestli je všechno oukej se dobře bavily a já byla okouzlena jeho šarmem. Švitořila jsem jak je od něj milé, že mě tam nenechal samotnou a mladík se dušoval jak by přeci bylo beozhledné nechat mě tam nervózní a samotinkou. Jsem úplně naměkko samozřejmě než mi docvakne, že nemůže odejít aniž by předtím musel vstát a obléct se a tím by se jaksi odhalil v celé své kráse přímo přede mnou. A i kdyby plánoval proklouznout na záchod minimálně by odhalil pozadí.Během našeho hovoru mě dokonce informoval že má boty velikosti 46 takže je všem jasný, že jsem dělala tupou ani se nehla .Já nic já nic tak už se zvedni sakra.:-) Byla to hra kdo z koho. Už jsem se začínala radovat když se začal pomalu zbírat a do toho tam samozřejmě musela vpadnout sestra a zavolat mě dovnitř. Zatr sakr zase nic. Prý by mě ale rád viděl i někde jinde než v místnosti plné postelí, hmmm změna. Číslo mi už dát ale nestihnul, tak sestřičky akčně vymejšlely která mu moje číslo předá až ho tam zase uvidí.Ta zábava jim vydržela na dokud mě nepřeložily na chíru.

Po operaci mě šouply na Mediál, což je něco mezi intenzivkou a klasickým oddělením. Ještě pořád jste napojený na přistroje, potřebujete být pravidelně měření kontrolovaní, ale nemusíte mít svojí osobní luxusní sestřičku jako na Jipce. Což je dobře protože ta moje byla fakt milá, když první co mi řekla po tom co jsem rozlepila oči bylo: „Vy máte už děti, žejo?“ „Mno“ chcrchlám já. „Jak jste to poznala?“ Za tuhle otázku bych si hned nafackovala, ale svádím to na opiáty. „Podle vašich prsou!“

Fakt milá, praštila bych jí ale nemůžu se hejbat a ona má oblbováky, radši znova usnu.

No a na tom Mediálu jsou samí ležící, nikdo nemůže chodit, kromě mě teda. V pátek doktor zavelí, potřebujeme ji rozchodit!!.. vyndejte ji cévku ono ji to donutí. Všichni milý, fakt. Tak se v pravidelných intervalech motám ode zdi ke zdi na záchod, nohy obalený těma zelenejma čepičkama co si dávaj přes vlasy protože tam nemůžu mít ani kartáček na zuby a s holým zadkem v andělu protože nevládzam koordinovat nárazy a ještě si přitom držet košily na zádech. Mám krátky ruce nebo co. Střídavě vrčím při každym nárazu a babča z druhý postele mě nadšeně povzbuzuje jak mi to hezky jde. Chci pryč, čučím do zdi a vůbec to tu neutíka a už chodím, a chci pryč. Vstupenkou k vykoupení nastává neděle půl jedenáctý večer kdy mě močák donutí k vycházce. Za dveřmi od záchodu narážím na očividně zaskočenýho doktůrka co se muchluje ze sestřičkou. Wow. To má za to že mě naordinoval opiáty do zadnice místo mnou vyžadovanou do žíly, protože ty bolej a štípaj jak kráva a já po druhým pokusu to přežít začala odmítat oblbováky, který bolej víc než rána po operaci. To dám, děkuju nechci, to je dobrý, blb. Dotkor přesune sestřičku do skladu a ještě půl hodiny musím v posteli poslouchat jak za dveřma vesele dováděj. Zase není kam utéct. Všichni chrněj a já čučím do stopu a říkám si mám tohle zapotřebí? Hned ráno jsem přeložena na normální oddělení, proč asi? Wohooo 1:1 Tak proto nesmím courat v noci po chodbách?!

Taky mi ukradly z kabelky parfém, to mě fakt nasralo!

Ale už jsem doma a pro změnu jsem si vyzvedla obsílku, že mi přijdou udělat audit bytu (co to zase kuwa?) a že chtějí předložit nájemní smlouvu, TU smlouvu kterou Maruška v nestřeženém okamžiku použila jako vystřihovánku když jí byli čtyři. Panikařím, volám ať mi pošlou kopii, což asi stejně nestihnou včas a paní v telefonu je děsně příjemná. Nejdřív zvedám obočí když jí chytne do telefonu záchvat kašle ani pardon z ní nevypadne a pak důležitě vzdychá a komentuje to takovým tím…co mám s váma teda dělat csss….a z jejího hlasu je patrné takové to…to.snad.není.možný. tohleto.ona. nemůže.najít.smlouvu. musím kvůli ní teď něco dělat. Rozuměj pracovat.***** <- místo hvězdiček si doplňte srposté slovo. Ještě že jsem jí neřekla pravdivou verzi to by mě asi donutila se vystěhovat nebo co.

Jdu uklízet, aby mě třeba ještě nevystěhovaly kvůli bordelu:-/

Power Of Thoughts

2010-10-31T21:29:00.002+01:00

Ležela na nemocničním lůžku pár dní před operací odevzdaně a bez zájmu o
cokoliv když do pokoje vstoupily dva mladí medici v doprovu s lékařem.
Lékař ji  požádal, zda by byla ochotná si s nimi chvíli povídat aby mohly
pomocí doplnujících   otázek stanovit její diagnozu. Souhlasila. Mladíci
byli slušní a byla na nich znát   nervozita. Jeden byl hezounek s krásným
úsměvem, který kladl otázky a druhý měl hluboce dunivý chraplavě
podbarvený hlas a byl z něj cítit odstup. Odpovídala jim s úsměvem na jejich
otázky a alespon na okamžik pocítila mírnou radost z něčí komunikace. Až
když mladíci odešly uvědomila, že ten příjemně hřejivý pocit v ní vyvolal
mladíkův hluboce zvonivý hlas, který jí připomněl muže, kterého už dávno
uložila až na dno svých vzpomínek.

Muže, s nímž se vždy cítila tolik intimně sblížená až se jí špatně dýchalo.
Vzhlížela k němu, toužila o něm, po pocitu bezpečí, který jí pohlcoval
vždy když jí byl nablízku. On však byl   velice neuchopitelný. Citlivý,
něžný, mužný, galantní ale neuchopitelný. Nerozešli se právě v dobrém
a už skoro rok spolu nepromluvily. Nerozumněli si, neočekávali od sebe
stejné věci, neuměli spolu být. Ale přesto se k sobě cítili něskutečně
přitahování. Věděla že žije v cizině.

Už to bylo tak dávno.

I přesto pocítila jak jejím tělem projela vlna teplého vzrušení a sama pro
sebe se pousmála. Jak moc mi chybí, pomyslela si, jak moc bych si
přála ho vidět. Ztrácet se v jeho objetí. Nic víc. Jen tu intimní blízkost
na malý okamžik. Nic víc. Krátce na to usnula.

Dny v nemocnici se nekonečně táhly. Nesli se v duchu bolesti a ospalosti.
Zdál se jí sen. Kráčela bok po boku právě s ním. Šli po silnici lesem, on
ji držel kolem pasu a ona si opírala hlavu o jeho rameno. Znovu ji zavalila
vlna bezpečí a touhy. Ten pocit byl tak intenzivní že se jí chtělo brečet.
Byl to on kdo ji vyzvedával z těchto dezinfekčních chodeb po vyšetřeních,
kdo ji odvážel domů do bezpečí a komu usínala v náručí než bude z nejhoršího
venku. Pokaždé když se tou chodbou loudala při odpoledních vycházkách
zjevoval se jí jeho obraz stejně jako před rokem.

Jak sedí na sedačkách a trpělivě na ni čeká. Jak ji podpírá a konejší.
Jak na to všechno mohla zapomenout? A proč se právě teď musí v
takových myšlenkách utápět?

Den operace se blížil a s ním součastně rostla i panika. Zoufalá touha po
pocitu bezpečí, které mohla najít jen u něj. Rozhodla se že mu pošle zprávu.
Neukojitelná potřeba dát mu vědět že ho potřebuje. Nic z toho co se stalo
v minulosti nebylo důležité. Napsala mu, že ji chybí. Věděla že si tu zprávu
nepřečtě, protože na něj neměla do ciziny číslo. Přesto to poslala. Co kdyby?

Zpráva na české číslo nebyla doručena. Za dalších pár dní proběhla operace.
Všem svým přítelkyním vyprávěla svůj sen a silný pocit kterého se nedokázala
zbavit a který ji naplňuje hřejivým štěstím i štiplavým smutkem zároveň. Tolik
mi chybí a tak mu to nemůžu říct! Ta nevysvětlitelná potřeba ji uvnitř téměř drtila.

Po třech týdnech v nemocnici se konečně mohla vrátit domů. Domácí prostředí
potlačilo všechny vzpomínky do pozadí. Byla doma pouze dva dny, když se jí
ozval. Dívala se na tu zprávu nevěřícně téměř neuvěřitelně. Chvíli si povídaly a
ona se cítila zmatená ze svých vlastních pocitů. Jak to, že mi píše když jsme se
tak dlouho nebavily, nemáme k tomu nejmenší důvod a právě ted když na něj
tak intenzivně myslím se ozve.Co víc, napsal jí že přijede na víkend do čech a že
by ji rád viděl. Bylo to jako by jíprojel blesk. Mohla mu říct jak moc na něho
myslela, jak moc po něčem takovém toužila, ale nešlo to.

Nepochopil by to.

Rozhodla se,že vědomí toho že by ji rád viděl ji postačí. Že nepůjde a nebude
věci znovu komplikovat. Že by neocenil jeji touhu a potřebu. Že si nechtěla s
ním nic začínat jen ho prostě potřebovala vidět a obejmout. Bylo to tak bláznivě
nepochopitelné.

Myslela na něj ale dál. Přemýšlela jestli už přijel a zda by přeci jen neměla
přehodnotit své rozhodnutí a na setkání přijít. Seděla v křesle a pozorovala
hodiny když jí zazvonil mobil. Její přítelkyně jí nadšeným hlasem oznámila že
neuvěří co se právě stalo. Sedí s kamarádkou v restauraci a u vedlejšího stolu
sedí on s přáteli. Celá se rozklepala. To už bylo moc znamení najednou za dva
týdny. Když tam nepřijde bude si to určitě vyčítat. Vždyť jediné po čem toužila
bylo vidět ho a najednou přesně ví kde je a stačí jen přijít. Rozhodla se okamžitě
bez přemýšlení. Přemýšlet právě teď ji nepřišlo vhodné, jednala instinktivně.
Roztřesenýma rukama se snažila nalíčit a co nejrychleji obléci. Z rozčilení ji začala
třeštit hlava a přehlušila i bolesti v místech kde měla jizvu po operaci.
Bála se že každou chvíli zkolabuje.

Proč to tak strašně prožívám když o nic nejde?

Nervozita ji ochromovala celou cestu. Autobus jel moc pomalu, metro
se loudalo, čas se táhnul jak nahřátý pendrek. Když konečně rozechvěle
vstoupila do restaurace nedokázala se jeho směrem ani podívat. Nevěděla
co dál. Seděl v obležení přátel a na to aby přistoupila ke stolu neměla
dostatek odvahy. Současně byla přesvědčena, že ji musel vidět když přišla.
Trvalodobrou čtvrthodinu než se uklidnila, tep se ji vrátil do normálu a ona
mohla aspoň trochu uvažovat. Oba o sobě navzájem věděli a oba předstírali
že se neviděli. Věděla že nemůže odejít dokud se s ním nepozdraví současně
si uvědomovala že dokud sedí v hloučku lidí nenajde k něčemu takovému
odvahu. Vyčkala tedy až půjde na záchod a šla za ním. Přede dveřmi se
sním rádoby náhodou srazila. Ani jeden nebyli překvapení.

Stála tváří v tvář své touze, svému bezpečí, ale najednou bylo cizí, kostrbaté
a neutrální. Nemohla nic říct. Na chvíli si k němu přisedla. Měla možnost si s
ním povídat, vnímat jeho blízkost, prohlížet si rysy jeho tváře a poslouchat ten
hrubě zvonivý hlas. Nechtěla z něj spustit oči, nasávala každou vteřinu všemi
bunkami v těle. Jako by si chtěla každý rys jeho tváře navždy vrýt do svého DNA.

Bylo jí jedno co si myslí ostatní u stolu, kteří si museli všimnout jejího oddaně
obdivného pohledu, který si pravděpodobně vyložily jistým způsobem. Toužila
mu říct, čím si prošla a jak ji na té pouti provázel. Jak moc na něho myslela a
toužila po tom se s ním sejít krátce před tímto okamžikem, proto pro ni jejich
setkání bylo tak zásadní. Ale nešlo to.Hlas se jí zadrhl v krku.

Nezměnil se a přesto už to nebyl on. Už se na ni nedíval tak jako kdysi. Nesdílel
svůj intimní prostor bezeslovní komunikace. Ač seděl vedle ní pohyboval se na
úplně jiné oběžné dráze. Nitě jejich porozumnění byli nenávratně zpřetrhány.

Zůstala proto jen nezbytně nutnou dobu. Jen natolik aby věděla že to stálo
za to. Že dostala to po čem toužila. Mohla ho vidět a obejmout. A tak ho
objala a odešla.

Odešla s pocitem rozpačitosti a úlevou, protože díky tomuto setkání si
uvědomila, že už nemusí být palčivě smutná, protože on už ji pocit bezpečí
nedá. Všechno co ji mohl nabídnout si už od něho dávno vybrala a víc už
pro ni nemá. Věřila však, že tím jak na něho intenzivně myslela a toužila
po jeho blízkosti si ho přivedla do cesty. Nápomocná náhoda jí přinesla
úlevu i přesto že mu nic neřekla. Že neví jak trýznivě moc pro ni znamenal.
Nevyřčenost těchto slov je možná silnější než kdyby mu o svých pocitech
kdy řekla. Možná kdyby to udělala tenkrát, teď už ale bylo pozdě pro ně
pro oba.

Přitáhla si kabát víc do obličeje a vykročila do chladné noční Prahy. Tenhle
příběh pro ni definitivně skončil a žádné další kapitoly už nebudou.

Překvapivě pocítila úlevu, ale na jak dlouho?

Sunday Treat

2010-10-31T11:26:00.000+01:00

Disney Inspiration

2010-10-29T16:13:00.000+02:00

Journey begins

2010-10-17T09:00:00.000+02:00

It´s time! Time to start second part of the journey and get back to the hospital for the scheduled operation.
God bless you all my friends for your thoughts and support help me a lot in this difficult time and I´ll be back
stronger then ever in November again.
Love
Marti

Eat Pray Love

2010-10-16T11:04:00.000+02:00

First movie I am planning to see when Im back from hospital...and I´ll be likely the last person who will see it as well...shame shame but positive positive and love

Opušťák

2010-10-15T18:37:00.000+02:00

Inkriminovanou noc jsem přežila do nemocnice dojela a už si mě tam nechaly. Týden více méně

trýznivých vyšetření v kombinaci se silnými léky a s konečným rozhodnutím operace mě úplně
odrovnaly.Jediná kloudná strava se do mě dostává přes kapačky.Nemocnice vás úplně pohltí.
Člověk vypadá hůř než se cítí už jen tím jak splyne s bílým prostředím a všudypřítomným odérem
dezinfekce a různých rozmanitých jiných nevábných výparů. Na oddělení na kterém ležím je věkový
průměr osmdesát a více.Říkají mi kuře.Mám jednu výhodu ve svém stavu oproti stařenkám a to je ten,
že můžu dobíhat na záchod tudíž odpadá problém že by bylo obsazeno.To je pro mě super.Taky se můžu
sprchovat.Bomba.

Paní, která se mnou sdílí minipokojíček je úctyhodných 97 let a je to osůbka i přes svůj zdravotní stav vitální a bystrá. Moc rádá poslouchám její vyprávění a občas ho i předstírám, ale přišla jsem na trik že když zapnu televizi babi za chvíli usne. V pokojíku máme zatlučená okna takže se nedá větrat a na chodbě lakujou zdi takže nevíte co vás zničí dřív. Dveře do pokoje jsou přímo naproti velkému výtahu takže kdokoliv vstoupí na patro první pohled který se mu nabídne je na můj zadek (od momentu kdy mi došlo že tam courá hodně cizích lidi tak pouze pod! peřinou). Po večerech jsme probraly s babkama důchodovou reformu, politiku i vnoučata a řeknu Vám je to fajn vzpruha. Člověk je družný tvor a potřebuje holt ve svých boletivých chvílích politovat a tady mezi sebou navzájem soucítíme protože každý prochází bolestivými procedurami. Jednu paní předevčírem museli resuscitovat, potom znovu a nakonec tu už s namí bohužel není.Celou noc jsme nespaly.Děsnej zážitek.Pár večerů s někým sedíte povídáte si a pak slyšíte ba hůř vidíte jak umírá. Všude je plno policistů protože je tu hospitalizovaný nějaký velký recidivista. Každé dopoledne se u mě trénují medici, kteří mají za úkol mě vyzpovídat a stanovit diagnózu a navrhnout léčbu. Cítím se důležitá a debaty s nimi mě moc bavěj.

V tom jsem se našla:-)No nůďo tu opravdu není.
Já už mám za sebou všechno to sono, gastro i koloskopie a když mi s konečnou platností oznámily že operace musí proběhnout složila jsem se a brečela tolik že doktor souhlasil s tím, že mě na víkend dá propustku domů abych se dala trochu dohromady. Odpojily mě, zabalily prášky a jsem slabá jak blecha ale stejně tak šťastná...jsem na víkend doma, můžu s Maruškou oslavit její narozeniny které jsou přesně v den
mé operace.Oslavímeje v neděli bude to překvapení.

Příprava na operaci střev je docela náročná a protože vím co mě čeká vyšiluju v mých očích právem, ale tak
jasně že to dopadne dobře,jeno je síla to vydržet. Před dvěma týdny mě lékařská posudková komise označila za zdravou práce schopnou a já ležím v nemocnici se třemi stenózami před operací.Předpokládám že se neobjeví přes noc.Hodlám ještě jednou podstoupit tuto procedůru a doufám že tentkrát mi pomůže. Musejí mi vyříznout všechny tři části zůženého tenkého střeva a potom udržovat chronický zánět pod kontrolou díky kortikoidům.

Už potřetí a naposledy během jednoho týdne si projdu očišťovací kůrou, která je prostě nechutná.Po operaci budu pět dní na JIPce a za dalších pět dní mě naučí znovu chodit, hýbat se a půstí mě domů.Bude mi děsně zle, budu nehybná nechutně ulepená a bude mě bolet i dýchání ale už se moc těším až to bude za mnou.

A až bude začnu podnikat všechny ty úžasné věci které mám rozplánované a ty muka si vynahradím.

Fakt otřesnej tejden/ Really miserable week

2010-10-07T17:09:00.001+02:00

Samozřejmě, jak jinak když už si naplánuju víkend plný super akcí na které se opravdu
těším Crohn mě prostě musí skolit. Sobotní zápas NHL mám naplánovaný už půl roku
dopředu, kamarádku, která přijede z New Yorku jakbysmet, byla jsem pozvaná na
ochutnávku mléčných koktejlů a zmrzlin, které brzy ovládnou Palladium a i když je
nemůžu ani trochu ochutnat bylo by fajn tam být a nasávat atmosféru.Z pátka na sobotu
byla naplánovaná holčičí přepadovka. A já se na všechny tyhle akce těšila víc než na nový
boty a byla jsem rozhodnutá udělat cokoliv (samozřejmě v mezích zákona) abych dostála
svému slovu a všech se zůčastnila.Nicméně od pondělka jsem v takových křečích, že
jsem byla nucená se nadopovat analgetikama, která mě dostala postupně od otupělého
stavu až do "všechnojemitotálněuprdele" stavu. Dnes poprvé po čtyřech dnech jsem
byla schopná pozřít stravu i když přesnídávka není podle mě vůbec jídlo. Ale mě se o
jídle i zdá, hlady šilhám, ale moje vnitřnosti jakoukoliv snahu o příjem potravy striktně
odmítají. Nechápu co maj za problém.No chápu, že aktivní zánět je nutí,ale mě už ta
jejich hra fakt neba.Takže když se nezmítám v "porodních" bolestech jsem tak zesláblá,
že sotva vstanu z postele.Moc bych Vám všem chtěla poděkovat za úžasnou podporu,
kterou mi projevujete a všechny rady a doporučení na možné zlepšení svého stavu moc
ráda vyzkouším, nejen proto že nemám co ztratit, ale hlavně proto, že oblbováky jaksi nepomáhaj.

Takhle určitě po nich budu blbější,ale bolest jaksi vyhrává a já musím zvyšovat dávku a to se mi nelbí.

Jeden velice moudrý člověk jednou řekl, že všelék na všechno je láska. Do to bych jako
fakt šla,bojím se ale že po tom co jak jsem dneska vyděsila pošťačku když mě spatřila jak se
belhám ze schodů dolů a snažím se jí souvisle odpovědět a jaksi komunikovat z jejího
pohledu bylo zřejmé, že bych se vůbec neměla snažit navazovat s lidmi komunikaci.
Vypadala otřeseně.
Já míň, už jsem si na svůj odraz v zrcadle zvykla.
Takže pokud se stane zázrak a já budu schopná dostát svým závazkům tento víkend
nebuďte překvapení, že se oháním občanským průkazem aby jste vůbec pochopily,že před vámi stojím skutečně já.

Jak já se těšíííím!
A prožoe je tenhle příspěvek tak pochmurněj, rozhodla jsem se dát aspoň vysmátou fotku.

So ofcourse when I get planned a lot of fun stuff to do, there is still my lovely dessease
that has to attact me every time Im actually really excited about something. Wanted to
go and see the NHL playing this saturday. Had schedule a meeting with a friend
coming over from New York friday afternoon.Was invited to milkshake slash
icecream tasting from new place opening soon in Palladium saturday afternoon.And
even though I can´t really taste it it just fun to be part of this,right?And girls were supose
to come for sleepover from friday to saturday.And I was really looking foward to all
those things and I was determined to do anything to stand up my word this time except
that since monday I am in such an incredible pain that not only I can hardly move but I
was forced to use strong analgetics that make me incredibly numb and just absolutely
"dontgiveafuck" phase.Today I was finally able after four days to adjust first meal,well
baby food.Im starving to death I even daydream about food but my insides strictly reject
it anyways.I wonder what their problem is.If Im not in well "labour" Im so wseek from
not being able to digest that i can´t even get out of bed.So this way
Id like to thank all of you guys for lovely support and also for all kind of recomandation
of what might help. I will try them all I promise also cause,well there is nothing to loose
really when the drugs from doctors doesn´t help anymore.

One respected poet once said that love cures everything. I would so be in for the
try but the way I scared the mailman today just the second he sees me crumbling down
the stairs and trying to comunicate with him gave me kind of clear clue that "that is
not ganna happen any time soon." I don´t blame him I got already use to my reflection in mirror
and I would not describe myself as well lovable, so If miracle happens and
I put all my power together to go through original plan over this weekend I will have
identity card with me so you all included in program can recognize that me is me.

Im sooo looking foward to this!

And because this post is sooo not happy I decided to put at least cheering picture.

NHL will start hockey season in Prague

2010-10-06T13:27:00.002+02:00

Nothing in hockey is more fun, then when NHL is coming into town!

Yeay, the Devils from NY should start the hockey season in Prague already this friday, and even though
I am fourth day under strong analgetics against pain all numb and useless...I really hope they´ll pull me
together and I´ll be able to go and watch the game.Also cause I could go hang out with the guys, now thats better then christmas!:D

Devils z NY odstartují už tento pátek hokejovou sezónu v Praze a i když jsem už čtvrtým dnem pod
silnými analgetiky proti bolesti a jsem bomba otupělá a vyšťavená, doufám, že se dám trochu dohromady
a budu moct jít tento zápas sledovat.Taky proto, že mám přislíbený přístup do zákulisí...a to je lepší než vánoce!:D

°Prague Princess youtube Channel

2010-09-23T12:03:00.000+02:00

Dneska jsem konečně spitvořila button na přímý link na °Prague Princess youtube Chanell. Pokusím se ho zakomponovat někam do lišty na pravé straně blogu. Pokusím se, protože s tím tady pořád bojuju a ono to dělá všechno možné jen ne to co chci já.

Doufám, že vás videa pobaví, protože o to jde především. I když z mé zkušenosti jakékoliv prezentování čehokoliv na netu je spíš vystavení veřejnému lynčování a ještě tak nějak dobrovolně, ale což sranda musí bejt, tak si poslužte :-) Youtube channel už vedu čtvrtým rokem a na nedostatek ohlasů si opravdu stěžovat nemůžu, takže od vás chci jen, aby jste se fajně pobavily, tak prosím -> °Prague Princess Youtube Channel

Podzim je tu!

2010-09-23T11:47:00.002+02:00

Podzim je tu!.... dnes jako oficiálně. Období kdy na nás poctivě začne skákat jedna depka za druhou vstoupilo do své nadvlády. I mě večer přepadla potvora jedna, jenže nad ránem se mi zdálo o nějakých nemravnostech a ráno byla depka fuč. Musela bejt pekelně nakrknutá.

Takže proti depce oblečení laděné nejen do teplých barev ale i materiálů, hoooodně čokolády a pokud jako já nepácháte nemravnosti, alespoň si o nich nechte zdát!

Tak krásný podzim!

Elle a Jakub Polanka

2010-09-20T10:45:00.002+02:00

Říjnové vydání časopisu Elle přichází z tričkem/minišaty (vadí když si z toho udělám pyžamo??) od návrháře Jakuba Polanky. Originálně si ho můžete do/pokreslit, vyfotit se v něm a vyhrát víkend pro dvě osoby v Paříži!!!(wau) k tomu Vás nafutrujou večeří ve společnosti tohoto českého návrháře a ještě si Vás v Elle zdokumentují.

Registrovat se můžete na jakubpolanka.elle.cz
Vote for me at: http://jakubpolanka.elle.cz/galerie.php?id=21

Flower Carpet

2010-09-17T12:16:00.002+02:00

Brussels/Prague....maxi carpet vs. mini carpet:-)

Precisious

2010-09-16T19:30:00.001+02:00

B-day boy

2010-09-16T19:14:00.003+02:00

Giovanni has celebrated his b-day not long time ago and I´d like to wish him all the best in his rising future.

Can´t believe it is already 3 years since we first met.

A lot of sweet, wild and crazy memories I have attached to this italian hearthtrob.

Happy B-Day pasta boy:-)

Letos touto dobou...

2010-09-14T17:27:00.002+02:00

Už je to dávno, co jsem se snažila pařit v báru, kde snad neztropím ostudu, nepotkám Itala a nepotáhnu někoho domů. Dnes řeším, že:

Mláděti vytrhly v pátek první stoličku. I když se to neobešlo bez slziček, vyjednávání a protestu, byla strašně statečná. Mládě i paní zubařka.

Jediná hysterická byla rodička tedy já a to v momentě kdy jsem nekompromisně vykřikovala příkazy typu opřít, otevřít a držet, když už se malá až podezřele dlouho cukala s tím, že trhání jsme si jako nedomluvily a že to necháme radši na jindy. Dvacet minut po výlezu z ordinace se mládě otrkalo a bylo děsně hrdinské, jakože to nic nebylo a že to by zvládla kdykoliv, kdyby to bejvala byla věděla,že se to dá vydržet.

Máme šikovnou paní zubařku i přesto její nadšení opadlo přesně v okamžiku kdy si uvědomila, že má v papule těch zoubků ještě dost na to aby se to mohlo opakovat a nasadila nešťastnou ódu na to, jak by bylo lepší kdyby byla mořská panna, protože to je jako ryba a ryby zuby přece nemají.

Zapudila jsem hbitě představu o bezzubé mořské panně, abych jako nevyprskla smíchy a rovnou změnila téma z mořské panny na mořské želvičky v odpoledním kině, což byl přislíbený úplatek za paní zubařku.

Odpolední kino proběhlo v prázdném sále (kdo by se divil, žejo) za účasti dvou dalších tatínku s ratolestmi a jedním postarším párem nad kterým visel v očích nás rodičů tázavý otazník. Chápejte, přeci jen oni tam šli dobrovolně, my ne tak úplně. Děcka z pusou dokořán přes 3D brýle výskající jak to že želvičky vypadají jako skutečný nebo ještě víc než skutečný. No nedělám si iluze, že bych se tvářila inteligentněji, ale žádná větší ostuda se naštěstí nekonala.

McDonald už ovšem dopadl hůř, takže celej víkend se nesl v duchu budu blejt nebudu blejt. Tak jsem si dala vodu i slanou a hádejte co, jo šlo to skoro samo. Křeče už byli jen bonus. Včera mě trápila už jen tupá bolest vystřelující někam do ledvin takže ode dneška jsem vlastně fit.

Tak jsem hned zrána pro jistotu aspoň utopila telefon. Poslední co si pamatuju je, že jsem ho zapojila do nabíječky a položila na komodu. Čeho už jsem si ale nevšimla bylo, že jsem o pár hodin dřív zalila kytku a H2O se jaksi překulila z podložné
mystičky a já uložila svůj tydlifon přímo do té loužičky. Jsem prostě talent.

Ráno byl samozřejmě patřičně nasáklej a já se divím, že mnou neprobilo když jsem ho vyndavala ze zástrčky. Rozmontovat, přezkoumat škody a sušit. Nejvíc to asi odnesla SIMka, která teď dělá psí kusy. Takže kdyby přišla někomu sms kdo by měl pocit že mu nepatří, tak mu prosím vás skutečně nepatří( a pokud bych volala někomu, komu nikdy nevolám, tak nepanikařte.....pořád Vám nevolám, to jen telefon si dělá co chce:-)

Po úspěšném plaváčkově ránu jsem si to namířila směr úřad práce, neboť posudková komise se minulý týden rozhodla že jsem vlastně zdravá s občasnými potížemi a nařídila mi práci, no fuj takové praktiky bych jim zatrhla. Ale abych jim nekřivdila omezily mě pouze na výdělečnou činnost s menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti!

Já si v poslední době přišla taková tělesně, smyslově a duševně chudší!

Jen by mě zajímalo jestli takovej druh práce vůbec existuje. Nic naplat, nepomohlo dvouměsíční střídavé polehávání po nemocnicích, křečování zvracení se nepočítá, hybaj do práce. Oukej. Tak jsem se registrovala a pak se jela objednat na kontrolu na gastro kde mi sestra oznamila že se mám fofrem odvolat, protože CT jako
fakt nedopadlo dobře, zůženiny zánět aktivní, doktůrek bude chtít pravděpodobně operovat. Tak tím mě fakt nepotěšila.

Takže teď mě čeká obíhání pracáku, do doby než se vyřídí odvolání což může bejt i dva měsíce, pak to přehodnotěj uznaj že jsem fakt rozbitá, daj mi zase plnej důchod pokud možno zpětně a já poletím zrušit pracák, kde mi vynadaj co tam lezu když makat nesmím, daj mi za trest paragraf za to že jsem uvedla falešný info (nemají totiž jinej kterým by konfrontovaly sociálku, která může činit i rozhodnutí zpětně a já jim budu muset vrátit těch pár šlupek co mi možná pošlou abych čekala na ještě mín šlupek od důchodu. A za odměnu toho všeho lítání, dohadování stresování se proložený úmornejma stavama vás rozkuchaj na sále. Veselý to život invalidních důchodců. Každej rok to samý, asi si nedaj pokoj dokud nezaklepu bačkorama a oni mě neudolaj.

Tak si jdu udělat radost, vlezu do Palladia a všichni určitě znáte ten krámek hned za zmrzlinou, kde mají přírodní mýdla, pěny do vany různý rozpouštědla.
Je to tam jak v omalovánce a parfumerii zároveň. Někdo říká, že to i smrdí. Mě ne. Mě to voní. Je to prostě jen pro silný povahy,HA!:-) jako když vlezete do cukrárny pro tělo. I když se musím přiznat, že já se v tom taky nekoupu, rozmístím to fikaně do mystiček po bytě a všichni pak hrajou bojovku odkud to voní.

Slečna u dveří mě pozdraví a hned se ochotně ptá co si budu přát. Odvětím, že se nejdřív rozhlédnu, nadejchám a pak jí povím. V tom se zarazím, otočím se zpátky na slečnu, která něco koumavě zapisuje na cedulku, vyvalím bulvy a vyhrknu...."Ivuš??"

Ivuš se zarazí, vyvalí bulvy na mě a vyhrkne: "No,ty vole"!

Slečna za pokladnou pozdvihne obočí.

Pak už jen slyší: "Tak to je hustý. No čau. Jak se máš? Asi dobře, protože vypadáš dobře, to je jasný. Ježiši to je let. A co si dáš?" atakdále.

Ano narazila jsem na svouji spolužačku ze střední, kterou jsem od školy neviděla a ona tuhle rozmazlovnu pro pleť spoluvlastní, tak jsme se pochválily, poklábosily, já se podivovala, že tam chodím tak často nakupovat a nikdy jsem na ni nenarazila, a že jsou moje nejvíc. Ivča mi doporučila mýdlo prej typicky vystihující mě, aneb noblesní růžový kýč s třpytkama, ale dostala jsem ještě dárečky takže jsem satifajd
:-)

Taky se mě ptala jestli ještě maluju, že za ty roky se už hodněkrát stěhovala a že má věci ještě po krabicích, ale tu karikaturu ode mě má pořád po ruce a že si slibuje že si jí jednou nechá zarámovat. Tak to mě jako potěšilo...a moc.

Nesu si taštičku plnou voňavejch bonbónů do vany a usmívám se, jak kdybych potkala DiCapria. Řeknu Vám, je mi fajn. Možná jen na pět minut, než se budu muset něčeho najíst a opět zkolabuju do dvanáctihodinového delíria bolesti, ale ty okamžiky mezitím, ty jsou strašně fajn a stačí k tomu tak málo.

Jsem děsněj cíťa já vím, ale jěště jedna news. Už mám rozepsanou tu knihu..konečně!! jupí všichni jásejte:-) Sice Vám neřeknu o čem bude ani jak se bude jmenovat, ale nebojte, budete slintat:-)